Jefetité

T mapa z vydání Etymologií Isidora Sevillského z roku 1472 se jmény třech světadílů doprovázených jmény praotců jejich obyvatel

Jefetité, jsou v z Tóry odvozené klasifikace národů, takzvané mojžíšovské etnologii, potomci Jefeta, syna Noemova, kterými se svými dvě bratry, Šémem a Chámem, osídlil svět po potopě.

Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové.

Synové Jefetovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras.
Synové Gomerovi: Aškenaz a Rífat a Togarma.
Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.
Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.

— Genesis 10.1-5, Český ekumenický překlad

Ve středověku byly Jefetité zpravidla ztotožňováni s Evropany a zároveň byli spojováni s původem aristokracie. Šémité byli na druhou stranu identifikováni jako Asiaté spojení s duchovenstvem a Chámité jako Afričané spojení s poddanskou třídou. Od raného novověku si Evropané začali všímat podobností mezi evropskými jazyky a jazyky Indie, případně Persie, a na začátku 19. století začali být k Jefetitům řazeni i Indové a termín jefetitské jazyky se někdy používal pro to, co začalo být brzy známo jako jazyky indoevropské.[1]

V některých případech byly Jefetité identifikováni s jinými národy. Anglický učenec Jacob Bryant ve svém díle A New System; or, Analysis of Ancient Mythology z roku 1774 je ztotožnil s Tatary, zatímco Evropany, Indy, ale také Egypťany a Kanaánce s Chámity. V podobném duchu orientalista William Jones označil za jefetitské jazyky Tatarů a Slovanů, zatímco chámitské jazyky podle jeho názoru zahrnovaly většinu jazyků indoevropských a afroasijských, čínštinu, japonštiny a domorodé jazyky Ameriky.[1]

V českém prostředí se pojem objevuje ještě v roce 1868 u spisovatele Františka Stejskal-Lažanského, který dělí „kmen kavkazský“ na asijské Semity, severoafrické Chamity a evropské Jafetity.[2]

Reference

  1. a b STEFAN, Arvidsson. Aryan Idols: Indo‐European Mythology as Ideology and Science. Chicago: University of Chicago Press, 2006. ISBN 978-0-226-02860-6. S. 13-20. (anglicky) 
  2. STEJSKAL-LAŽANSKÝ, František. Věnec slávy žen slovanských. Praha: vlastním nákladem, 1868. Dostupné online. S. 7. 

Zdroj datcs.wikipedia.org
Originálcs.wikipedia.org/wiki/w/index.php
Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.