Polyhydroxybutyrátová vlákna (mezinárodní zkratka PHB) jsou výrobky z přírodních polymerů odvozených od biodegradovatelných polyhydroxyalkonátů (PHA). PHB objevil franzouzský mikrobiolog Lemoignen v roce 1926.[1]
Způsob výroby
PHB se vyrábí hlavně kvašením mikroorganizmů z (cca 40 možných) obnovitelných surovin a zvlákňuje z taveniny.[2] Při sedminásobném dloužení vláken se dosahuje odváděcí rychlost až 3500 m/min. Nedostatky zvlákňovací technologie (problémy se řízením procesu a nízká stabilita vlákna) se dosud (2024) nepodařilo odstranit.[1]
Vlastnosti vláken
Hustota 1,2-1,25 g/cm³, pevnost 27 cN/tex, modul pružnosti 630 cN/tex, roztažnost cca 6 %, odbouratelnost (po 120 dnech) cca 15 %, cena (2022) 2-8 €/kg[1] [3]
Použití
Zejména: tkáňové nosiče – pletené (v kožní medicíně), 3D tisk (v kostní m.)[4]
Odkazy
Související články
Polyhydroxyalkanoáty, β-Butyrolakton, Zvlákňování z taveniny
Literatura
- Tänzer: Biologisch abbaubare Polymere, Wiley 2000, ISBN 978-3-527-30963-4
Reference
- ↑ a b c Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 895
- ↑ Hydrolytická degradace poly(3hydroxybutyrátu) s modifikátory [online]. UTB Zlín, 2020-05-15 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Characterization of poly-hydroxybutyrate/luffa fibers composite material [online]. NC State University, 2020 [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Textile Fiber Production of Biopolymers [online]. Taylor & Francis, 2022-05-25 [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
