Masakr u Dobronína

Šablona:Geo dms

Budínka je louka nedaleko obce Dobronín v kraji Vysočina. Nachází se severně od Dobronína za železniční tratí směrem na Nové Dvory. Nazývá se podle nedalekého rybníka Budínka.^[1]

Dne 19. května 1945 zde mělo dojít podle výpovědí pamětníků k násilí proti skupině německých obyvatel. Policie České republiky provedla v srpnu 2010 terénní průzkum lokality a nalezla zde hromadný hrob. Několik dnů po nálezu lidských ostatků byl v této lokalitě na památku obětí vztyčen dřevěný kříž.^[2]

Krátce po osvobození Dobronína v obci Německý Šicendorf došlo k násilným událostem spáchaným na německém obyvatelstvu. Celá událost po válce i v dobách komunistického režimu téměř upadla v zapomnění. Až v roce 2009 poslední pamětníci té doby znovu celou událost připomněli a policie celý případ prověřovala.^[3]

Případ patří mezi případy poválečného násilí podobně jako Postoloprtský masakr.

Novinář Miroslav Mareš, který na kauzu Budínka upozornil a po celou dobu ji popisoval, za svou činnost jako první regionální novinář obdržel novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského.^[4] Cena je spojena s peněžitou odměnou ve výši 50 000,-

Historie

19. května 1945 se konala v Dobroníně první taneční zábava po skončení války. Pravděpodobně členové místních revoluční gardy se zde měli opít, posléze vytáhnout internované Němce z místní hasičské zbrojnice^[5] a odvézt na louku Budínku, kde si obyvatelé německé národnosti museli vykopat hrob^[6] a poté byli pravděpodobně brutálně ubiti lopatami a rýči.^[7] Místo činu bylo lehce zahrnuto, ovšem zbylé německé obyvatelstvo muselo druhý den jít ostatky dále pohřbít,^[5] neboť odtud trčely nohy a ruce.^[8] Vzhledem k tomu, že to byl mělký hrob, mohlo dojít při postupném rozkládání těl k přilákání divoké zvěře, která mohla části těl odvléct jinam.^[8] Kvůli odsunu svědků německé národnosti podle tzv. Benešových dekretů,^[5] dalším poválečným zmatkům a nástupu komunistického režimu se na tyto události pozapomnělo. Podle svědka, kterého novináři našli koncem léta 2009, se v 80. letech na této louce měla provádět meliorace, ovšem po nalezení lidských kostí pracovníky družstva byla meliorace z příkazu vedení JZD zastavena a louka vrácena do původního stavu.^[9] Jako důkaz toho, že zde meliorace vskutku proběhla, byla v místě pohřební jámy nalezena drenáž.^[1] Na začátku 90. let sem jezdily autobusy s německými turisty, kteří na místo kladli pietní věnce a vztyčovali dřevěné kříže. Údajně zde měly probíhat i vzpomínkové akce. Do druhého dne tyto upomínky vždy zmizely.^[5]

Na tuto kauzu znovu upozornil v červenci 2009 novinář Miroslav Mareš,^[10] který na jaře téhož roku objevil zmínky o masakru německého obyvatelstva na německé Wikipedii.^[5] Koncem května 2009 dostal notářsky ověřené prohlášení Johanna Nieblera, že od května 1945 postrádá svého strýce, Franze Nieblera, který byl naposled spatřen v dobronínském provizorním vězení pod dohledem revolučních gard.^[5] Dalším podnětem k pátrání posloužila v Německu v roce 2003 vydaná kniha BergersDorf německé spisovatelky Hermy Kennel, která pojednává o historii blízké vsi Kamenná.^[5] Kniha vyšla v českém překladu v roce 2011 v Nakladatelství Paseka.^[11] Po shromáždění důkazů předal tuto záležitost v létě 2009 k prošetření Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, které podnět shledalo důvodným a dalo jej prošetřit Policií ČR.^[5] O události u Budínky existovaly do té doby pouze německy psané zprávy.^[5] Místní o události mluví pouze šeptem, že prý tam zastřelili nějaké Němce^[5] či tvrdí, že se tu nic takového nestalo.^[10] Na zasedání obecní rady Dobronína z 16. dubna 2007 se projednávala zpráva starosty, Jiřího Vlacha, o článku Fritze Hawelky Hromadná vražda v Německém Šicendorfu (dnes části Dobronína) dne 19. 5. 1945. V zápise stojí, že se starosta pokusí najít webové stránky a podá podnět k šetření policii, ale nic takového se nestalo.^[5]

Dne 16. srpna 2010 policie přešla z prošetřování v německých archivech^[10] a vyslýchání desítek svědků,^[7] kteří ovšem události znali jen z vyprávění předků,^[10] k ohledání místa činu. Bagrem byla na místní louce odstraněna svrchní část zeminy cca 50 metrů dlouhá v celkové rozloze 16 m²,^[7] poté se do práce pustil pětičlenný tým archeologů z Masarykovy univerzity,^[8] kteří hned první den nalezly v metrové hloubce^[1] první kosti obětí, jednalo se o 2 kosti stehenní a části koženého oblečení.^[10] Přesnější místo určil v dubnu uskutečněný geofyzikální průzkum, který určil anomálie. Dále archeologové našli zrezivělou lopatu^[12] a celkově 109 kostí,^[13] který byly poházené přes sebe, ne jako v hrobě.^[1] Našli tam 97 kompletních kostí nebo jejich fragmentů postkraniálního skeletu a 12 fragmentů kraniálních kostí.^[13] Kosterní ostatky byly ve špatné stavu, neboť 65 let ležely v podmáčené a kyselé půdě, většina měkkých kostí (např. obličejové části lebek) se úplně rozložila.^[8] Všechny ostatky se nacházely v jámě 4×3 metry, která měla jiné zabarvení,^[8] tudíž nebylo třeba místo průzkumu dále rozšiřovat.^[1]

Práce na Budínce byly ukončeny ve čtvrtek 19. srpna 2010.^[12] V pátek 20. srpna byla jáma zahrnuta a místo navráceno do původního stavu.^[12] Nálezy byly odeslány do Ústav archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně, kde bylo určeno kolik těl se na místě nacházelo a byly zde odebrány vzorky DNA, které zatím porovnává Kriminalistický ústav v Praze s odebranými ústními stěry od pozůstalých v Německu.^[10] Brněnští antropologové na kostech nenašli vzhledem ke špatnému stavu materiálu žádné stopy násilí.^[8][14] Ostatky náleží minimálně 13 mužům^[14] ve věku 35–60 let.^[15]

Začátkem listopadu 2011 jsou již výsledky expertíz dle vyjádření vyšetřovatele kpt. Mgr. Michala Lašky známé, ale nebudou zatím zveřejněny. Podle informací uvedených v MF Dnes 5.11.2011 byly výsledky testů DNA nejednoznačné a budou se pravděpodobně v některých případech opakovat resp. provádět s jiným žijícím vzorkem. Zkoumané kosterní pozůstatky patří ve všech případech mužům. Lze tedy s určitostí ztotožnit pouze biologické pokračovatele linie zemřelých, nikoli ovšem s určitostí stanovit vztahy v konkrétních rodinách. Ve stejném článku autor informuje i o informačním embargu, které na případ uvalilo dozorující Krajské státní zastupitelství i Michalu Laškovy nadřízený orgán Úřadu vyšetřování v Jihlavě. Oficiálně se jako důvod uvádí zvýšený zájem a jitření emocí v souvislosti s nedokončeným vyšetřováním kauzy ke kterému přispěl i vyšetřovatelem veřejně předjímaný výsledek expertiz a pravidelné osobní poskytování informací o průběhu vyšetřování namísto standardně využívaných postupů po linii příslušného tiskového mluvčího.

Oběti

Většina obětí byli sedláci z Dobronína a okolních vesnic, všichni byli členy NSDAP. Neexistují žádné zprávy o tom, že by se aktivně zapojili do akcí proti republice.^[9] Všichni žili na území Československa již před rokem 1939.^[5] Byli československými občany německé národnosti,^[5] kteří byli určeni k odsunu do Německa.^[7] Fritz Hawelka, pozůstalý po jedné z možných obětí, sestavil seznam 15 pohřešovaných osob po svém odsunu do Německa dle vyprávění pamětníků.^[7] Z tohoto seznamu je nejméně 6 osob oficiálně pohřešováno pátrací službou Mezinárodního červeného kříže, tato služba byla zřízena za účelem navázání kontaktu mezi příbuznými. Toto pátrání podnítila německá strana, která v 60. letech vznesla oficiální dotaz u červeného kříže. O osudech pohřešovaných nejsou žádné zprávy.^[5] Podle novináře Miroslava Mareše jsou 4 lidé ze seznamu pohřbení v Polné.^[7] Podle policisty Michala Lašky, který vyslýchal pozůstalé, kteří jako děti nosili svým příbuzným do dobronínské hasičárny jídlo, ale 20. května už tam nebyli.^[8] Mezi zavražděnými měli být i učitel a policista.^[9]

Motivy vražd

Existuje několik možných variant, proč se toto násilí na civilním obyvatelstvu odehrálo. Mohlo se jednat o poválečné vyřizování účtů. Dle německé strany motivem mohlo být, že se jednalo převážně o největší sedláky z okolí, kteří se měli nevybíravě chovat k českým čeledínům.^[8] Naopak česká strana se kloní k názoru, že to byla pomsta za udavačství.^[6] Pátrání novináře Romana Martínka z týdeníku Sedmička Jihlava na katastru nemovitostí vyloučilo spekulace, že by vrazi tak jednali kvůli majetkovému prospěchu.^[6]

Vrazi

Hromadná vražda na louce Budínka nebude pravděpodobně nikdy zcela přesně objasněna. Policie ji, přestože čin je již po 20 letech promlčen, šetřila jako podezření ze spáchání vraždy.^[7] Podezření z genocidy se nepotvrdilo.^[9] Neznámými pachateli mohli být pravděpodobně čeští příslušníci Revolučních gard, kteří si po válce chtěli hrát na hrdiny či se pomstít za válečné příkoří. Většina pravděpodobných pachatelů již nežije.^[8] Osoby, které němečtí příbuzní označují za možné pachatele, nebylo možné úředně vyslechnout. Poslední žijící pravděpodobný účastník činů, Robert Kautzinger, zemřel v roce 2010. Kautzinger se na vraždách měl podílet se svým otcem stejného jména. Podle vlastních slov poskytnutých např. redaktoru jihlavské Sedmičky si na věci nevzpomíná.^[7] Robert Kautzinger starší měl údajně být nejaktivnějším příslušníkem Revolučních gard v Dobroníně.^[8] Podle bratrance Roberta Kautzingera mladšího, Vladislava Brtnického, mu měl Kautzinger říct, že zadržované Němce odvezl na voze na tu louku.^[16] On i jeho otec měli být na ně naštvaní, že prý je připravili o koně.^[16] Sám však Němce nezabíjel, ale vraždění byl přítomen.^[16] Podle historika, Jiřího Vybíhala mohl podobnou křivdu cítit i Kautzinger starší, který byl za protektorátu vězněn, ovšem mělo to být za porážku načerno či nějakou šmelinu, nejednalo se však o žádný hrdinský čin.^[16] Podle komisaře Lašky měl však být měsíc zavřený na Pankráci za podezření z členství v tehdy ilegální komunistické straně.^[16]

Jeden z údajných vrahů se v hospodě měl chlubit tím, že jednomu Němci rozpůlil hlavu rýčem.^[16]

Připomínky

Pamětní deska vzpomínající na oběti se nachází v kostele svatého Václava ve Ždírci. Visí pod původním rozměrným dřevěným křížem. Je na ní česko-německý nápis

^[5] Podobná deska se nachází i v kostele svatého Petra a Pavla ve Šlapanově.^[5] Tyto desky sem měli umístit příbuzní obětí při návštěvě obcí v 90. letech.^[5]

Dne 17. srpna 2010, tedy den po zahájení vykopávek na Budínce, sem místní občané, Milan Litavský a Jiří Kazatel, umístili několik metrů od jámy^[1] třímetrový dřevěný kříž, u jehož paty položili několik kamenů.^[12] Po několika dnech se na nich objevily květiny. 15. března 2011 se na kříži objevily 2 dřevěné tabulky s protiněmeckými vzkazy.^[17] Mezi 15. a 16. březnem 2011 měl někdo kříž pilou do tří čtvrtin naříznout a pak ručně dolomit.^[18] Na pahýlu v zemi byla nalepena samolepka antifa.^[18]

Johann Niebler, zastupující potomky obětí, chce na dobronínském hřbitově nechat vztyčit žulový kříž se jmény obětí nad jejich společným hrobem.^[19] Měl by být 1,4 m vysoký a 1 m široký, což ovšem odporovalo hřbitovnímu řádu, a tak byl zmenšen.^[20] Dobronínské zastupitelstvo ovšem uvažuje o uspořádání referenda, v němž by se měli občané vyslovit, zda souhlasí s postavením pomníku, či nikoliv.^[19] Dne 21. března 2011 zastupitelstvo odhlasovalo, že na kříži mohou být umístěna pouze jména identifikovaných osob a ne všech, kteří se z osudného dne pohřešují, jak požadovala německá strana.^[20]

10. července 2011 Milan Litavský na místě popraveného kříže umístil kříž nový. Třítunový nahnutý kolos se tyčí do čtyřmetrové výšky a je složen z masivních traverz vyplněných na červeno natřeným dřevem, oporu mu tvoří nenatřené kolejnice. Pod ním se stále nalézá torzo uříznutého předchůdce. Nahnutost má symbolizovat současné rozpoložení v obci. Starosta zareagoval pouze tím, že se ptal, zda má autor na umístění povolení stavebního úřadu, Litavský argumentoval tím, že kříž stejně útoku vandalů neodolá, tudíž se nejedná o trvalou stavbu a povolení nevyžaduje. Dalším jeho argumentem je nevyjasněné vlastnictví půdy pod křížem, neboť pozemek ještě stále není digitálně zaměřený a nelze určit, kdo je majitelem. Jedna z možných vlastníků, Dagmar Dvořáková, uvádí, že jí umírněná forma piety nevadí.^[21]

Dne 28. října 2011 členové České strany národně socialistické natřeli kříž růžovou barvou a kolem něho postavili 64 dřevěných křížků, které mají připomínat české oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí z května 1945. Místo také doplnily o tabulky s informacemi o obcích v České republice vypálených nacisty.^[22]. Dřevěné kříže včetně tabulek s připomínkou mmj. obcí Lidice, Ležáky... někdo 2.11.2011 z místa ukradl.

Přístup obce a starosty

Obec v čele s komunistickým starostou Jiřím Vlachem se k celé záležitosti od začátku stavěla odmítavě.^[23] Vlach nejdříve popíral, že by se v Budínce cokoliv stalo, se slovy {"co není v kronice, tak se nestalo".^[23] Obviňoval také novináře, že šíří negativní obraz Dobronína.^[12] Poté změnil názor a byl vstřícný k uložení ostatků na místním hřbitově i postavení památníku, ovšem nesmělo by tam být, že to udělali dobronínští občané.^[24] Dále tvrdil, že se tam mohli pobít Němci mezi sebou po té první taneční zábavě.^[23]

V říjnovém Zpravodaji Dobronína z roku 2009 byl otištěn článek, který událost popisuje jako kampaň za diskreditaci Čechů jako součást pokusů o likvidaci tzv. Benešových dekretů.^[15]

V komunistických Haló novinách se 23. března 2011 objevil rozhovor se starostou Dobronína, Jiřím Vlachem.

^[25] V rozhovoru se objevují i další nepřesnosti, ze kterých předtím obviňoval novináře a pozůstalé.

U Viaduktu

V Jihlavských listech 15. března 2011 se objevil článek o další možné lokalitě, kde mělo být další pohřebiště Němců. Nachází se u železničního viaduktu u Zlatého potoka. Na místo měl upozornit dobronínský rodák odsunutý do Německa a pozůstalý po jedné z obětí, Johann Niebler.^[17] Podle Mladé fronty DNES a Miroslava Mareše na místo měl upozornit vnuk jedné z obětí, sedláka Josefa Röhricha ze Ždírce, Manfred Fuchs.^[26] Jeho děd měl zmizet v druhé polovině května 1945. Na místo U Viaduktu dne 23. května 2011 přijel bagr a rozhrnul zeminu na jedná straně potoka, zde však nic nalezeno nebylo.^[26] Proto se průzkum přesunul na druhou stranu k náspu,^[26] kde odhrnul 40 m² a až 2 metry hluboký pás zeminy,^[27] zde očekávali policisté, že najdou kosterní pozůstatky dvou obětí.^[26] Již v pondělí 23. května archeologové nalezli botu s úlomky patní kosti.^[28] Ve středu 25. května byly pod cestou z železničního náspu jen pár metrů od Zlatého potoka nalezeny ostatky 2 osob.^[28] A ve čtvrtek byla nalezena i třetí lebka.^[28] Našly se zde i zbytky oblečení tmavé barvy – kalhot, košile, pokrývky hlavy a části bot.^[28] Jednalo se o oblečení patrně ze stejné doby, jako u obětí na louce Budínka.^[28] Na toto místo U Viaduktu opět ukázaly výsledky měření georadarem a i shromážděné písemné materiály.^[28]

Reference

Obrázky, zvuky či videa k tématu Masakr u Dobronína na Wikimedia Commons

Externí odkazy

• Místo masakru u Dobronína. Policie našla hrob - obrazová reportáž o masovém hrobě Němců u Dobronína na serveru Aktualne.cz. 18. 8. 2010
• Pořad Intolerance - reportáž o Budínce na České televizi. 16. 1. 2011