Nusle

Šablona:Infobox katastrální území Prahy

Nusle jsou čtvrť a katastrální území v Praze, jižně od centra. Jejich součástí je čtvrť Pankrác. Spadají z větší části do obvodu a městské části Praha 4 a z menší části (Nuselské údolí a zástavba východně od Vyšehradu, v okolí Slavojovy a Lumírovy ulice) do obvodu a městské části Praha 2. Centrální část Nuslí se nachází v okolí náměstí Bratří Synků a podél ulic Táborské, Nuselské, Svatoslavovy, Křesomyslovy, Jaromírovy, Oldřichovy, Bělehradské, Otakarovy, Čestmírovy, K Podjezdu, Kloboučnické, Pod Jezerkou, Na Jezerce , Nad Nuslemi a Bartoškovy (někdejší ulice dr. Engla s Fordovými domy z 20. let 20. století) jihozápadně od nádraží Praha-Vršovice. Na ni navazuje park Jezerka, Pankrác podél Severojižní magistrály, čtvrť Na Děkance a Sídliště Pankrác II. V letech 1898–1921 byly Nusle samostatným městem (povýšeny na město císařským nařízením k 31. 12. 1898).

Historie

První písemný doklad o starobylé vsi Nusle pochází z 11. století^[1]. Je zmiňována jako Neosvětly, Nostuly, Nůsly, Neosvitly či Neovstlí a ve středověku převážnou část jejího území tvořily vinice (Vallis vinarium), vinařské domky, mlýny na Botiči, usedlosti (Terebovka, Reiknechtka, Formanka), zájezdní hostinec, hájovna, ves Krušina s kostelíkem Sv. Pankráce, obytné selské domky v Dolních a Horních Nuslích a od 17. století Nuselský zámek a pivovar.

Nusle se začaly rozšiřovat ještě před svým přijetím k Praze v roce 1922. Jejich rozvoj začal již průmyslovou revolucí, jejímž následkem byl růst Prahy a sousedních měst, kterým byly i Nusle, mající od roku 1898 i svůj okres. Nuselský pivovar byl založen Janem Josefem Sezimou z Vrtby již roku 1694. Mezi ním a Folimankou (Formankou) se odehrávaly tradiční povelikonoční poutě pražských ševců (Fidlovačka). Na potoku Botiči zde (na katastru Nuslí) fungovaly dva mlýny (horní a dolní) a v zahradách byl postaven barokní Nuselský zámek. Byl zbudován další zájezdní hostinec na dnešní křižovatce Nuselské třídy a Táborské ulice, při obchodní cestě z Prahy na Tábor, patřící rodině Brůdrů, jehož kamenná budova dosud stojí (Bílý dům, Nusle čp.64, patří společnosti PRE, která tam má oblastní kanceláře). Další historický hostinec, který byl zbořen při nástupu secesních domů v dnešní Nuselské třídě na přelomu 19. a 20. století, stával v blízkosti náměstí na místě domu čp.83. Tehdy měly všechny domy svoje studny s pitnou vodou (zachované v některých případech až do šedesátých let dvacátého století), neboť teprve ve druhé polovině 19. století začal být zaváděn městský vodovod. Vzniklo zde železniční nádraží, byla zavedena tramvajová trať a později i trolejbusy. Sokol byl v Nuslích založen již roku 1888. Původní stará sokolovna byla vystavěna v malebném anglikánském slohu, později však byla přestavěna. V těchto letech (1885-1889) bylo též nad Nuslemi zbudováno státní vězení, pozdější trestnice Pankrác, jako náhrada za zrušenou Svatováclavskou věznici, která stávala poblíž dnešního Karlova náměstí (bývalého Dobytčího trhu). Stará radnice byla zřízena v Alšovými malbami vyzdobeném Wiehlově domě s věžičkou v dnešní Křesomyslově ulici. Ještě před koncem 19. století byl postaven rohový dům s věží a hodinami (Nusle čp. 6) na blízké křižovatce dnešní Bělehradské a Otakarovy ulice, v němž byla více než sto let známá Nuselská kavárna (dnes je tam orientální restaurace), kterou s oblibou navštěvoval komik Jaroslav Štercl. Většina zástavby s prvky secese i kubismu a historizujících slohů pochází právě z konce 19. století, kdy Nusle získaly svůj okres a byly povýšeny na město, a ze začátku 20. století. Roku 1906 vznikla na pankráckém kopci za Reiknechtkou pozoruhodná stavba Kotěrova vodojemu.

Za první republiky se výstavba přesunula na jižní část Nuslí (Pankrác) a do Vršovic. V Táborské ulici byla však postavena řada moderních šestipodlažních domů s rozlehlými balkony a zimními zahradami, v nichž bydlel herec Martin Růžek (Nusle čp.66). V okolí ulic Nad Nuslemi, Pod Vilami a Na Květnici vznikla vilová čtvrť. V roce 1920 zde bylo postaveno Františkem Šambergem známé Tylovo divadlo (řadu let Hudební divadlo v Nuslích, dnes Divadlo na Fidlovačce) a v budově staré pošty hrál po kinu Ponrepo nejstarší pražský biograf "kino Bouček". Kostel svatého Václava vznikl na konci 19. století, Nuselská radnice v roce 1908 a nová Nuselská sokolovna byla vystavěna do roku 1925 s tehdy největší kuželkářskou (dnes bowling) dráhou v Praze. Ve staré Nuselské sokolovně byl v témže roce zřízen Husův sbor s barevnými vitrážemi do Táborské ulice. Jednotlivá okna mají dodnes původní nápisy "Hus", "Komenský", "Masaryk". O spolkový život v Nuslích se s církvemi, Sokoly, Skauty a sportovními kluby (SK Nusle, Nuselský SK, Viktoria Nusle, Olympie Nusle) staraly rovněž dvě veleobce baráčnické "Vitoraz" a "Na Čekanici", pořádající společenské akce obvykle v Nuselské pivovarské zahradě. Kromě řady školních honosných budov, budovy vrchního soudu a vozovny, byl do druhé světové války Na Paloučku ještě zbudován moderní evangelický kostel. V kostele Sv. Václava a na tehdejším II. pražském a nuselském katolickém vikariátu působil dlouhou dobu páter Msgre. Mons. Alois Tylínek, osobní arciděkan, papežský komoří, vězeň několika koncentračních táborů, který získal od papeže titul monsignor, vyhrazený jinak téměř výhradně biskupům a arcibiskupům. Až do roku 1948 byl poslancem. Za První Československé republiky zastával rovněž významnou funkci náměstka primátora hlavního města Prahy dr. Karla Baxy. V padesátých letech 20. století kostel svatého Václava po úmyslném zapálení vyhořel. Na jeho obnovu organizovanou Mons. Tylínkem se tehdy složili nuselští občané, zejména operní zpěvačka paní Marta Krásová. Shořel i hlavní oltář a křížová cesta, která byla poté zapůjčena z kostela Sv. Pankráce, který je k farnímu kostelu Sv. Václava filiálním.

Pomník obětem 1. světové války byl postaven před kostelem sv. Pankráce a věnován obětem války z Nuslí. Na vysokém kamenném pylonu se nachází koule představující Zeměkouli a na ní mohutný bronznový orel před vzletem. Autorem pomníku je sochař a medailér Josef Sláma, kamenické práce provedl J. Gabriel. Na čtyřhranném pylonu je vytesáno 147 jmen těch nuselských občanů, kteří ve válce zahynuli. Modelem pro orla byl živý orel Fanouš, kterého přivezli naši legionáři z Ruska. Pomník byl slavnostně odhalen roku 1925. Památník československých legionářů a zejména Zborovské bitvy z téže doby s prstí z legionářských bojišť na tehdejším náměstí Československých legionářů (dnes náměstí Generála Kutlvašra) pod Nuselskou sokolovnou, v padesátých letech zhanobený, se v tehdejší (původní) podobě nezachoval.

V rohovém domě v Čiklově ulici 1237/17 bydlel Václav Alois Čikl, duchovní správce chrámu Cyrila a Metoděje. On sám byl popraven v Kobylisích již 4. 9. 1942, v Mauthausenu skončil život jeho manželky Marie. Dne 13. května 1941 byl v přestřelce zraněný Josef Mašín zajat gestapáckou přesilou v ulici Pod Terebkou (nyní Čiklova 19) v Praze-Nuslích, když kryl krkolomný útěk svých druhů Václava Morávka a Františka Peltána po uzemňovacím lanku vysílačky z okna ve 4. patře jednoho z místních bytu, odkud se ten den vysílalo do Londýna. V domě v Čiklově ulici 7 (od roku 1940 do roku 1945 Hemina) působil za 2. světové války radiotelegrafista Obrany národa Otakar Batlička, který byl popraven v roce 1942. Po druhé světové válce začaly Nusle chátrat. V parku Na Jezerce v původně Sokolu patřící budově bylo zbudováno kulturní středisko Jezerka, odkud později začalo první experimentální barevné barevné vysílání barevné Československé televize. Dnes zde hraje Divadlo bratří Hrušínských (divadlo Na Jezerce), kteří mají též v ulici Nad Nuslemi svou rodovou vilu. Roku 1974 přemostil Nuselské údolí železobetonový Nuselský most (od roku 1975 do roku 1990 Most Klementa Gottwalda, předtím pracovní název mostu i stanice metra Nuselský most), který část čtvrti dodnes zastiňuje svojí mohutností. Po roce 1989, kdy došlo k společensko-ekonomickým změnám, se zde situace zlepšuje, některé části Nuslí (např. u. o. Pankrácké předmostí) patří k poměrně atraktivním čtvrtím.

Ze šesti "prvorepublikových" nuselských kin nehraje již ani jediné, poslední dvě v dolních Nuslích byla v devadesátých letech 20. století využita jinak. Původní Světovid (později Morava) v Boleslavově ulici byl využit pro "Komorní Fidlovačku" a kino "Rokoko" (později Tatra) vedle radnice v Táborské bylo zgruntu přestavěno na "Experes samoobslužnou prodejnu Tesco". Obě kina hrála již po první světové válce v době němého filmu, kdy hudbu zajišťovali zejména mladí houslisté z nuselských škol.

Doprava

Veřejná

Nusle jsou důležitou dopravní křižovatkou. Protíná je nejstarší trasa pražského metra C se třemi stanicemi Vyšehrad, Pražského povstání a Pankrác. V Nuslích je zavedena relativně hustá tramvajová síť, jejímž středobodem jsou zastávky Otakarova a Náměstí bratří Synků. Tramvaje jezdí z Nuslí na Pankrác (18), do centra (6, 18, 24, 11) , na Výtoň (7) i do Vršovic (6, 7, 24) a Michle (11). Autobusové spojení zajišťují dvě linky, číslo 188 ve směru do Michle, a číslo 193 na Pankrác a z ulice Kloboučnické (106,136) na Kačerov, do Krče, na Lhotku (182) a do Braníka (124). V budoucnu se počítá se zavedením nové trasy metra D, která spojí Nusle s Vinohrady a Krčí.

Přímo u centrální části Nuslí se nachází nádraží Praha-Vršovice, které se původně (od zprovoznění dráhy císaře Františka Josefa v roce 1880) jmenovalo Nusle, od roku 1912 Nusle-Vršovice a od roku 1941 (Nusl-Verschowitz) a po válce Praha-Vršovice. Od roku 1882 bylo toto nádraží též výchozím bodem lokální dráhy Nusle–Modřany (elektrifikované Františkem Křižíkem, akumulátorové motoráky s dobíjením v Nuslích a Modřanech), později prodloužené do Posázaví. Již za první republiky tam bylo ve směru na Tábor budováno rozsáhlé "seřazovací nádraží" po druhé světové válce rozšířené od Nuslí podél celých Vršovic až do Strašnic. V současné době již není potřebné a bylo zrušeno. Čeká na postupnou revitalizaci rozsáhlých kolejišť. Vznikla zde též výtopna Nusle pod Bohdalcem, která je dodnes funkční jako lokomotivní depo, které již neslouží pro parní lokomotivy.

Další nádraží, Praha-Vyšehrad, se nalézá u dolního konce Nuselského údolí na Pražské spojovací dráze mezi hlavním a smíchovským nádražím, zřízené roku 1872. V letech 1888–1960 sloužilo toto nádraží i osobní dopravě, nyní chátrá. Ačkoliv spadá do katastrálního území Vyšehrad, sloužilo též přilehlým oblastem Nuslí a Nového Města. Jeden čas zde bývala, pod dnešním Nuselským mostem a letohrádkem Bělka - Bučanka, ještě železniční zastávka Nusle, jejíž zbytky sochařské výzdoby jsou dodnes patrné. V těchto místech se uvažuje se o obnovení železniční zastávky pro příměstskou osobní dopravu o něco blíže centru Nuslí, poblíž Ostrčilova náměstí.

Tratě od hlavního nádraží Vinohradským tunelem kolem Nuselských schodů, od Smíchova přes Vyšehradský železniční most přes Vltavu a od nádraží Praha-Vršovice (do něhož z druhé strany ústí jak trať od Benešova, tak trať od Modřan) jsou vzájemně propojené všemi směry, takže ulice v dolních Nuslích jsou překlenuty několika železničními viadukty.

Automobilová

Nusle jsou pro automobilisty významné především díky severojižní magistrále, která přivádí automobily z centra Prahy po Nuselském mostu a dále přes Náměstí Hrdinů na pankráckou pláň. Stále však existuje hustá doprava v údolí, která má svůj hlavní uzel na křižovatce Bělehradské ulice s Otakarovou ulicí. Hlavní směr dopravy vede od Výtoně přes Ostrčilovo náměstí kolem Divadla Na Fidlovačce do Vršovic a z Vinohrad přes Náměstí Bratří Synků kolem Nuselské radnice přes Palouček na Pankrác.

Velmi rušná je dnes i obchodní Nuselská ulice, táhnoucí se od náměstí, kolem Nuselské mlékárny a Tyršova vrchu až do Michle. V době první republiky, kdy ulicí již jedily tramvaje, tam byly, kromě Nuselské mlékárny postaveny i dva obchodní domy "firmy Baťa" (Nuselská 17) a "Nuba", jejichž budovy stojí dosud. Zbořena byla však Nuselská pasáž známé obchodní oděvní firmy "U Richtrů" na jejímž místě se nachází malá Nuselská tržnice. Další Nuselská tržnice, zaměřená na potraviny a zeleninu, se nalézá již v méně rušné blízké Čestmírově ulici (v ulici se nalézá též busta Jiřího Schelingera, odhalená 6. března 2011 k 60. výročí jeho narození na domě, kde zpěvák prožil více než polovinu svého života).