Zápalka (iniciátor palných zbraní)

Zápalka je primární roznětný iniciátor malé mohutnosti. Používá se k zážehu výmetných náplní nábojek malorážního střeliva a některých druhů střeliva speciálního. U dělostřeleckého střeliva se zápalky používají v sestavě zápalkových šroubů a pouzder.

Základní rozdělení je podle způsobu aktivace na zápalky iniciované mechanicky a zápalky iniciované elektricky.

Konstrukce

Mechanicky iniciované zápalky

Tento druh zápalek se aktivuje výhradně nárazem úderníku na dno zápalky. Zápalky s mechanickou aktivací se dále dělí na zápalky určené pro nábojky s okrajovým zápalem a pro nábojky se zápalem středovým. U zápalek pro nábojky se středovým zápalem navíc ještě rozlišujeme zda mají či nemají kovadlinku.

Zápalky s okrajovým zápalem

Zápalky s okrajovým zápalem jsou tvořena pouze zápalkovou složí, která je zalisována do výdutě okraje dna nábojnice. Aktivace slože se dosahuje nárazem úderníku na okraj nábojky, kterým tato dosedá v komoře zbraně. U některých druhů malorážního střeliva malého výkonu tvoří zápalková slož zároveň i výmetnou náplň nábojky.

Zápalky se středovým zápalem

Zápalky se středovým zápalem se skládají z kalíšku, zápalkové slože, krycí fólie, a případně z kovadlinky. Zápalky bez kovadlinky mají kovový kalíšek, do kterého je nalisována zápalková slož, která je krytá fólií. Použití těchto zápalek je omezeno na nábojnice, které mají ve svém dnu prohlubeň pro zápalku, kovadlinku a šlehové otvory. Zápalka s kovadlinkou mají kovadlinku, která je do kalíšku zalisována či zalemována. Zápalky tohoto typu se laborují do lůžka nábojnice, ve kterém je šlehový otvor.

K aktivaci dochází nárazem úderníku do středu dna nábojky, kde je zalisována zápalka.

Elektricky iniciované zápalky

Tento druh zápalek se aktivuje výhradně elektrickou energií, dodanou zdrojem instalovaným ve zbrani. Nevýhodou elektrických zápalek je složitá konstrukce a z toho plynoucí vysoké pořizovací náklady. Elektrická zápalka je zalisována do lůžka ve středu dna nábojky. Hlavní část elektrické zápalky je elektrická pilule, izolační pouzdro dotek, kalíšek a zápalková slož.

Součásti zápalek

• Kalíšek je dutinka válcového tvaru, která spojuje jednotlivé části zápalky v jeden celek. Nejčastěji se vyrábí z mosazi, mědi, případně oceli, která je galvanicky pozinkována, nebo plátována tombakem. Hotové kalíšky se mohou mořit, přičemž vnitřní strana se následně lakuje šelakovým lakem. Dosahuje se tak značného lesku, ale i dobré přilnavosti zápalkové slože ke kalíšku. Zároveň se zabrání případné reakci kovového materiálu se zápalkovou složí při dlouhodobém skladování. Konstrukčním znakem kalíšku je síla jeho dna, která se volí s ohledem na odolnost dna při výstřelu a zároveň dostatečnou citlivost zápalky k aktivaci; obvykle dosahuje hodnot několika desetin milimetru.
• Zápalková slož je pyrotechnická slož, která obsahuje třaskavinu, okysličovadlo, hořlavinu a pojivo, případně i zdrsňovadlo. Množství a chemické složení zápalkové slože je dáno konkrétním určením zápalky. Množství zápalkové slože je u pistolových zápalek 10-20 mg u puškových pak 30-200 mg. Původní zápalková slož byla tvořena hlavně směsí fulminátu rtuťnatého a chlorečnanu draselného. Nevýhodou slože obsahující fulminát rtuťnatý a chlorečnan draselný je, že produkty vzniklé explozí, působí na hlaveň a komoru zbraně, kde společně se vzdušnou vlhkostí, způsobují korozi (chemický proces). Řešením tohoto problému je nahrazení chlorečnanu draselného jiným okysličovadlem, a to dusičnanem draselným, ale slož snadno navlhává. Navlhání lze zabránit použitím dusičnanu barnatého, nevýhodou je však nízká iniciační mohutnost slože. Následkem je opětovné navyšování podílu fulminátu rtuťnatého. U takovéto slože dochází vlivem rychlosti exploze k ulpívání nespálených částí slože na stěnách hlavně a komory zbraně, kde ve spojitosti s krátce trvajícím, avšak intenzivním plamenem způsobují erozi hlavně (tzv. mechanický proces). Východiskem je směs trinitroresorcinátu olovnatého, tetrazenu, dusičnanu barnatého, sirníku antimonitéhoa mletého skla. Slože tohoto složení se vyznačují dobrou citlivostí, chemickou stálostí ve vlhkém prostředí a produkty vzniklé při explozi mají minimální korozivní a erozivní účinky.

• Krycí fólie slouží k ochraně zalaborované zápalkové slože před vlhkostí a mechanickým působením. Používají se fólie vyrobené z cínu nebo olova, jež je po obou stranách pokovené cínem. U některých druhů zápalek je krycí fólie prolisována, do takto vzniklé dutiny pak zasahuje kovadlinka dna nábojnice. K dosažení hermetičnosti je krycí fólie po sesazení do kalíšku přelakována lakem. Tloušťka krycí fólie je podle druhu a použití zápalky 0,05-0,1 mm.^[zdroj?]

Požadavky na zápalky

Hlavními požadavky na zápalky jsou:

• bezpečnost při manipulaci
• bezpečná iniciační citlivost a funkce
• pravidelná zážehová mohutnost
• produkty vzniklé přeměnou zápalkové slože nesmí mít korozivní, nebo erozivní účinky
• dlouhodobá chemická stálost

Použití

Samostatná zápalka se používá jen u zbraní menšího kalibru (pistole, puška). U větších kalibrů (dělo) se používá zápalkový šroub, který ale také obsahuje zápalku. Zápalka se také využívá jako roznětka zapalovače u dělostřelecké, letecké a ženijní munice při dopadu na cíl.

Odkazy

Literatura

• HÝKEL, Jindřich; MALIMÁNEK, Václav. Náboje do ručních palných zbraní. Praha: Naše vojsko, 2002. ISBN 80-206-0641-6. 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zápalka (zbrane) na slovenské Wikipedii.