10. Inflace se od cíle může odchylovat

Hlavním posláním České národní banky je udržení cenové stability, tj. nízké a stabilní inflace. Toto své poslání ČNB naplňuje v režimu cílování inflace, kdy se snaží udržet inflaci blízko svého 2% cíle. Mohou však nastat situace, kdy ČNB toleruje odchýlení inflace od cíle nebo kdy je toto odchýlení dokonce jejím záměrem.

Existují dobré důvody, proč v určitých situacích krátkodobě upustit od striktního plnění cíle a nesnažit se dotlačit inflaci do cíle za každou cenu. Prvním důvodem je zpoždění, se kterým se opatření centrální banky projevují v inflaci. Maximálního účinku měnové politiky na inflaci je dosaženo v období za jeden až jeden a půl roku od daného měnověpolitického jednání bankovní rady. Proto ČNB neusiluje o plnění inflačního cíle neustále, v každém měsíci, ale nastavuje měnové podmínky tak, aby se inflace na cíli nacházela v tomto budoucím období, které nazýváme horizontem měnové politiky. Pokud by ČNB agresivně reagovala na výkyvy v inflaci tak, aby hned v nejbližších měsících byla inflace v cíli, neobešlo by se to bez mimořádně negativních dopadů do reálné ekonomiky, nebo by to nebylo proveditelné vůbec.

Dalším důvodem je skutečnost, že v určitých situacích nemusí být ekonomicky optimální standardním způsobem reagovat na přímé dopady některých ekonomických šoků, které jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky ČNB (například prudký růst cen energií a surovin na světových trzích) a jejichž dopad do inflace zároveň rychle odezní. Snaha centrální banky potlačit přímé dopady těchto šoků a udržet inflaci na cíli by mohla vést k nežádoucím výkyvům ekonomického vývoje a zaměstnanosti. Měnová politika však vždy musí reagovat na případné tzv. druhotné dopady těchto šoků.

ČNB rovněž záměrně nereaguje na přímé dopady administrativních a regulatorních opatření (například změny nepřímých daní) a uplatňuje na ně výjimky z plnění inflačního cíle. Tyto jednorázové netržní šoky do inflace nevytvářejí tlak na dlouhodobější růst cen, a nebylo by tedy rozumné se snažit je měnovou politikou kompenzovat. Inflace očištěná o přímé dopady změn daní je proto nazývána měnověpolitická inflace.

Výše popsaný pružný přístup k dosahování inflačního cíle je nazýván flexibilní cílování inflace. Pokud by se centrální banka snažila o dosažení inflačního cíle za všech okolností, jednalo by se o tzv. striktní cílování inflace. Ve skutečnosti však žádná banka na světě nepřistupuje ke svému inflačnímu cíli striktně, ale více či méně pružně.

Další články