Státní rozpočet

Státní rozpočet

Státní rozpočet je v zákoně definován jako finanční vztahy, které zabezpečují financování některých funkcí státu v rozpočtovém roce. Rozpočet se skládá z očekávaných příjmů a odhadovaných výdajů a sestavuje se vždy na nadcházející kalendářní rok. Konečná podoba rozpočtu vychází z tzv. střednědobého výhledu, což je období dvou let, které následují po roce, na který je konkrétní rozpočet předkládán. Mezi příjmy státu se řadí zejména daně, příjmy z pojistného a sociálního zabezpečení, výnosy z podílu na clech, příjmy z činnosti organizačních složek státu a odvody příspěvkových organizací, správní a soudní poplatky, příjmy z prodeje a pronájmu majetku ČR, výnosy z cenných papírů nebo pokuty. K výdajům státního rozpočtu patří například náklady spojené s činností organizačních složek státu, činností příspěvkových organizací, dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, peněžní dary do zahraničí, nákup cenných papírů nebo výdaje na vládní úvěry. Rozpočet sestavuje ministerstvo financí, které spolupracuje s určenými správci kapitol, územními samosprávnými celky a státními fondy. Výsledný návrh zákona o státním rozpočtu předkládá ministerstvo financí ke schválení vládě a vláda jej předkládá Poslanecké sněmovně. Státní rozpočet ČR je od roku 1996 trvale deficitní. Státní dluh ČR v současnosti činní více jak 1,2 bilionu korun a jen na úrocích je ČR povinna platit bezmála 50 miliard ročně.
Legislativní pravidla vlády v případě návrhu zákona o státním rozpočtu předpokládají určité odchylky od běžných požadavků na legislativní proces: U návrhu zákona o státním rozpočtu na příslušný rok věcný záměr nahrazuje zpráva k návrhu státního rozpočtu na příslušný rok. Projednání zprávy k návrhu státního rozpočtu na příslušný rok před jejím předložením vládě podléhá zvláštnímu režimu dohodnutému ministrem financí s ostatními správci kapitol. Lhůtu pro sdělení připomínek k návrhu zákona o státním rozpočtu na příslušný rok stanoví Ministerstvo financí; tato lhůta však nesmí být kratší než 10 pracovních dnů.