Ústava

Ústava

Ústava je to základní zákon státu. Ústava v České republice je polylegální – netvoří ji jeden dokument - ústavní zákon, nýbrž několik dokumentů, ústavních zákonů.
V ČR ústava má dva základní významy, a to v užším a širším pojetí. Užší vnímání: text vlastní Ústavy, tedy ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., který je výslovně jako Ústava České republiky nazván. Širší pojetí: soubor ústavních zákonů a dokumentů ústavního významu, jež tvoří Ústavu ČR - též ústavní pořádek ČR.
Ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, byl schválen 16. 12. 1992, účinnosti nabyl 1. 1. 1993 zároveň se vznikem samostatné ČR.
Ústava ČR se skládá z Preambule a 113 článků, rozdělených do osmi hlav [hlava první: Základní ustanovení, hlava druhá: Moc zákonodárná (zákonodárná moc), hlava třetí: Moc výkonná (výkonná moc), hlava čtvrtá: Moc soudní (soudní moc), hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad, hlava šestá: Česká národní banka, hlava sedmá: Územní samospráva, hlava osmá: Přechodná a závěrečná ustanovení].
Ústava není však jediným uceleným dokumentem, který určuje ústavní poměry v ČR. Vedle ní platí další ústavní zákony, které dohromady tvoří ústavní pořádek, tedy ústavu v širším pojetí. Jsou to především Listina základních práv a svobod, ústavní zákony upravující státní hranice ČR a tzv. „recepční“ ústavní zákony ČNR, přijaté po 6. 6. 1992 (den parlamentních voleb v ČSFR) – č. 4/1993 Sb. a č. 29/1993 Sb., upravující některá opatření související se zánikem ČSFR a další.
Ústavní zákony jsou v hierarchii českého právního řádu nadřazeny jak zákonům, tak i ostatním právním předpisům (nařízením vlády, vyhláškám ministerstev a jiných správních úřadů i krajů a obcí). Soulad zákonů s ústavou autoritativně garantuje Ústavní soud.
Podle čl. 9 odst. 1 Ústavy může být ústava (v širším smyslu) doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Ústavním zákonem ve formálním smyslu je zákon, který byl jako ústavní označen a vyhlášen a byl schválen oběma komorami Parlamentu kvalifikovanou třípětinovou většinou všech poslanců a kvalifikovanou třípětinovou většinou přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4 Ústavy).