NS RČS 1964-1968, 23. schůze, část 35/50 (2. 5. 1968)

Domnívám se, že to bude skutečně ku prospěchu celého našeho zemědělství a celé naší společnosti, jak to dosud přinejmenším bylo i v podmínkách, které nebyly vždy příznivé.

Ještě znovu bych chtěl jménem předsedů okresních zemědělských sdružení i přípravného výboru, který se utvořil, i jménem svým jako poslanec slíbit, že uděláme vše pro splnění vládního programu a že se plně hlásíme k jeho realizaci. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda NS Dohnal: Dále bude hovořit posl. Laštovička.

Posl. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, všichni souhlasíme s tím, že předložený vládní program je dobrý, právě tak jako je dobrý akční program, ale centrálním problémem, který je nejen před vládou, ale také před Národním shromážděním, je, jak rychle a kvalitně tento program uskutečnit. Jde o to, dosáhnout toho, aby se skutečně slova a činy kryly.

Ve vládním programu jsou v podstatě - dvě řady stěžejních problémů. Je to především zabezpečení toho, aby práva a svobody obsažené v ústavě nebyly jen na papíře, ale aby byly také ve skutečnosti, a proto do popředí je posunuta - a to je třeba vítat - otázka garancií těchto svobod a práv. Vláda ve svém programu ohlašuje, že předloží Národnímu shromáždění celou řadu předloh návrhů nových zákonů, úprav zákonů a řadu různých sociálně politických opatření.

Když prohlížím harmonogram a program, osobně mě trápí otázka, jak toto v krátké lhůtě, kterou NS má do konce svého období, zvládnout. Domnívám se v této souvislosti, že skutečně naléhavě a neodkladně stojí před námi otázka, abychom opravdu provedli určité změny ve svých pracovních metodách, resp. v pracovním stylu. Domnívám se, že je naprosto naléhavé, aby Národní shromáždění již v nejbližších týdnech přistoupilo k jinému způsobu práce. Nezvládli bychom své úkoly, jestliže dosavadní klasickou formou přikazování návrhů zákonů několika výborům a potom projednávání v plénu bychom takto dále postupovali. Domnívám se, že by měly být předlohy předkládány přímo plénu NS, aby se všichni poslanci podíleli na jejich posouzení. Podle tohoto programu vlády by měl být také přizpůsoben program naší práce tak, abychom se připravili na projednávání těchto předloh a vytvořili si vlastní stanoviska dříve, než budou předlohy plénu NS předloženy. Je také třeba, aby bylo dost času projednat tyto návrhy s voliči, se společenskými organizacemi, získat expertizy, vědecké posudky, případně možnosti alternativních řešení. Na všechno je velmi krátká doba, která vyžaduje velkého organizátorského umění a organizačně politického vypětí.

Myslím, že bychom pak v plénu neměli docházet při prvním projednávání návrhů k závěru, ale vytyčit určité body, přikázat je výborům k posouzení a teprve po druhém, třetím projednání dojít k určitým závěrům. To by ovšem vyžadovalo, aby NS častěji zasedalo, aby zasedalo déle, pravidelně měsíčně a aby byli poslanci uvolněni. Domnívám se, že uvolnění poslanců nemá být plánováno až na příští volební období, ale mělo by k tomu dojít již před jeho skončením, aby byla uskutečněna částečná nebo úplná profesionalita podle potřeby a zároveň aby byla řešena otázka náhrad. Pokud jde o vládu, která s námi nemůže sedět 14 dní při projednávání, by bylo možno řešit tuto otázku, jako je tomu v jiných parlamentech, a to institucí parlamentních tajemníků, kteří by byli alternáty ministrů při projednávání otázek v NS.

Soudružky a soudruzi, rozvíjení výrobních sil patří k nejpřednějším úkolům socialismu. Cením si toho, že ve vládním prohlášení vláda střízlivě oceňuje perspektivy vývoje, že je si vědoma komplikací, které zde jsou v důsledku deformací a chyb, že ale přitom optimisticky posuzuje perspektivní vývoj naší hospodářské situace. Velmi si cením toho, že vládní program je v prohlášení vlády označen za otevřený, tzn. že se připouští možnost jeho zpřesnění a změny, že tedy vláda nezamýšlí ulpívat na jediné alternativě tohoto řešení. Dovolte mi, abych v této souvislosti připojil několik poznámek k této části vládního programu.

Souhlasíme, myslím, všichni s tím, že je třeba snížit podíl investičních nákladů na hornictví, energetiku a těžký průmysl a posílit dosavad opomíjené a zanedbávané oblasti. Vláda hovoří o snížení celkových investičních výdajů na oblast hornictví, energetiky a těžkého průmyslu z 28 % na 18 %. Klade se však otázka, zdali jsou využity již všechny možnosti opravdu optimálního řešení, nelze-li např. uvažovat o dalším snižování toho podílu nebo o účelnější změnu jeho struktury, zda by nám nepřineslo větší užitek, kdybychom energičtěji a rychleji zaváděli použití jiných druhů paliv než klasických tuhých paliv. Bylo by např. možné uvažovat o urychlené výstavbě atomových elektráren, které podle tvrzení odborníků již nyní konkurují ostatním druhům elektráren. Je ovšem třeba pochopitelně propočítat národohospodářskou efektivnost takovýchto řešení. Sem ovšem nepatří jenom přímé náklady na výrobu kWh energie, ale jsou zde měřítkem také úspory v investičních nákladech na dobývání tuhých paliv, náklady na úpravu a údržbu transportních prostředků pro dopravu paliv, náklady na očištění ovzduší v důsledku jeho znečištění.

Je zde celá řada položek, které je třeba brát v úvahu, abychom zjistili národohospodářskou efektivnost tohoto či jiného kroku. Přitom máme surovinu, která by nám dovolovala využívání atomové energie. Z uspořených prostředků bylo by možno aspoň část použít na modernizaci hutnických a strojírenských provozů, abychom zlepšili konkurenční schopnost strojírenských výrobků, případně by je bylo možno vynaložit na jiné potřebné úkoly.

S. inž. Černík hovořil o tom, že vláda zkoumá možnost zahraniční půjčky a jak by s touto půjčkou mělo být naloženo. Soudím, že bychom měli sáhnout k zahraniční půjčce, poněvadž by nám mohla umožnit, abychom řešili v krátké době problémy, jejichž řešení by nám jinak potrvalo dlouhá a dlouhá léta. Abychom překonali zaostávání za vyspělými zeměmi, potřebujeme naléhavě urychlit rozvoj chemie, výrobu umělých hmot a vláken, kvalitních hnojiv pro zemědělství, zmodernizovat stavebnictví, zajistit výstavbu dálnic a vodních cest, vybudovat moderní průmysl, kterým zužitkujeme vlastní přírodní bohatství, změnit strukturu naši průmyslové výroby, abychom si vytvořili novou situaci také v zahraničním obchodu, odstranili jeho ztrátovost a učinili jej zdrojem přírůstku národního důchodu. Tím bychom přirozeně mohli také uvolnit vlastní doplňkové prostředky pro modernizaci spotřebního a potravinářského průmyslu, pro výstavbu bytů, škol, obchodů, služeb, vybavit moderně zdravotnická zařízení, rychleji řešit dopravní problémy a budovat zařízení pro mládež.

Mezi nejneodkladnější problémy, které musíme řešit v zájmu zdárného rozvoje a prosperity našeho hospodářství, náleží rychlé sepětí maloobchodních a velkoobchodních cen sazbovou daní a podrobení naší výroby působení tržních sil. Víme všichni, že kdyby tato situace měla být rychle provedena, že před nás staví otázky, jak se vypořádat s dopadem na životní úroveň širokých mas. Je nepochybné, že by bylo možno rychlé řešení jen tehdy, kdybychom sáhli ke kompenzaci těchto negativních dopadů na životní úroveň, to znamená kdyby pak dopadlo dodatečné zatížení na podniky i na státní pokladnu. V této souvislosti mi vystupuje jako zvlášť naléhavé řešit také rychle problém dotací, aby byly získány prostředky pro finanční operace. Myslím, že by vláda měla propočítat alternativu tohoto urychleného sepětí maloobchodních a velkoobchodních cen v době kratší - a to značně kratší - než se uvažuje ve vládním programu, a zvážit i problematiku popř. vnitřní půjčky pro jeho usnadnění.

Národní shromáždění by si mělo v těchto otázkách sjednat samostatný názor a svést o něm s vládou dialog. Samostatný názor by si mělo získat ke všem normativním předlohám, které v nejbližší době hodlá vláda předložit a k jejichž projednání by přistoupilo po předběžné průpravě a připravenosti. Jen tak bychom mohli úkol rychle a kvalitně zvládnout.

V závěru se chci připojit k těm poslancům, kteří poukazovali v rozpravě na nutnost radikálního a neodkladného řešení životních podmínek mladé generace, a to zejména její bytové otázky. Jak zde na našem plénu v rozpravě, tak i na prosincovém a lednovém plénu, byly vysloveny velmi cenné podněty, s kterými by bylo nutno se věcně zabývat a pokud možno je realizovat.

S plánem ústavního řešení vztahu mezi našimi národy, jak je rozveden ve vládním prohlášení, plně souhlasím a rovněž tak i s ostatními pasážemi, o nichž se zde již také dostatečně souhlasně diskutovalo. Vládní program pokládám za dobrý zejména v jeho koncepci a v jeho tendencích. Je pochopitelně poznamenán určitou setrvačností v hospodářské a investiční politice, ale co je hlavní, přitom také výraznou snahou prolomit krunýř deformací a postupovat v nových směrech ve všech oblastech našeho života a naplňovat tak zásady akčního programu Komunistické strany Československa. Proto budu pro předložený vládní program hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS s. Dohnal: Děkuji. Slovo má. posl. Tříska, připraví se posl. Proškovec.

Posl. Tříska: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve vládním prohlášení se praví, že vláda je si plně vědoma toho, jak velký podíl odpovědnosti ji čeká, a nepovažuje přiložený program za uzavřený a neměnný. K tomu chci i já něco říci. Padlo zde již hodně kritických slov, pokud jde o situaci v našem pohraničí. Chci se zmínit o situaci, která je v hornickém Sokolovsku. Naše pohraničí je opomíjeno a zapomíná se na ně. Připomínám - a my jsme to v pohraničí již několikrát prožili - že ne všechno, co je "šito" pro vnitrozemí, je vhodné i pro podmínky v našem pohraničí, jmenovitě v hornickém okrese Sokolov.

Nevím, kolik lidí za posledních 20 let do pohraničí přišlo a kolik jich opět odešlo. Nevím také, jaké prostředky stála společnost tato fluktuace, ale víme, že byla a existuje řada finančně nákladných opatření i jednorázových akcí k doosídlení pohraničí, ale bez pronikavějších úspěchů. Nezdravý pohyb výměny pracovníků je však vážnější z hlediska politického než finančního, protože pro desítky tisíc občanů nejen okresu Sokolov je i naše krajina, to je naše pohraničí, průchozím místem. Pohyb těchto lidí, kteří přicházejí a odcházejí, má a musí mít nepříznivý vliv i na "starousedlíky" . A pokud je nestrhává s sebou do tohoto pohybu, nejen že nepříznivě působí na ekonomiku pohraničí, ale přímo pomáhá vytvářet názor určité podřazenosti, někdy i méněcennosti ve významu a postavení celého našeho pohraničí. Na Sokolovsku je zpracován rozbor důvodů a zejména důsledků odchodu pracovníků německé národnosti do Německé spolkové republiky. Mám za to, že jde skutečně o vážný problém z hlediska okresu. Bylo navrženo opatření, jak mezery odstranit a nepřipustit zpomalení vývoje a rozvoje našeho okresu. A co se stalo? Nic! Materiály opět projednala řada orgánů, opět byl doporučen jednotlivým stupňům řízení, pochopitelně po příslušném obroušení ostrosti, které se jeví přímo dole v podnicích, na šachtách, v životě okresu, a tyto materiály se dostaly snad až sem do Prahy. Tam nebo zde v Praze se zřejmě nutnost našich potřeb i volání po řešení ztratilo, poněvadž odpověď anebo opatření, ale hlavně pokyny, jak to řešit, dodnes neznáme. Závody a občané na Sokolovsku žádají o pomoc při řešení jako pohraničního okresu nebo postavení na roveň okresů vedlejších, tj. chebského a karlovarského, které jsou v první kategorii pohraničních okresů, zatímco Sokolov, který je vklíněn mezi tyto dva okresy, je určen do druhé skupiny. Velkou roli v tom hrají úlevy že stabilizačního odvodu.

Dále požadujeme centrální řešení hmotného a sociálního zabezpečení našich žen, především v rodinách s více dětmi, aby podstatně větší péče mohla být věnována jejich výchově. V pohraničí panují zhoršené životní podmínky, u nás v okresním městě jsou trochu příznivější podmínky pro spořádaný život, ovšem za cenu vyšších životních nákladů. Viz kategorizaci bytů venkov plus město.

Dále se chci alespoň zběžně zmínit o úpravě jízdného v místní dopravě, provozované ČSAD, ve všech našich krajích i u nás v kraji Západočeském. I když zvýšené jízdné bylo plánováno od 1. 1. 1968, po mnoha urgencích pracujících bylo odloženo o měsíc, tj. od 1. února 1968. Stále chodí připomínky na značné zvýšení proti dřívějšku, které činí přes 200 %. Občané se pozastavují v našem tisku, že se mluví o tom, jestliže se na Západě zvýší cokoli o 5 až 10 %, a u nás je to zvýšení o 200 %, jako by se nic nestalo. Občané, hlavně pracující, to nelibě nesou a také kritizují. Mám za to, že tento bod v dopravě by se měl znovu přehodnotit, měla by se hledat jiná forma, jak by to bylo přijatelné jak pro provádějící podniky, tak i občany a pracující, u kterých měsíční jízdné bylo neúměrně zvýšeno.

Věřím, že vládní program, přednesený předsedou vlády s. inž. Černíkem, se promítne i do života v celém našem pohraničí, aby to nebyla i nadále místa jen průchodící, ale činorodá práce ve prospěch celé naší republiky.

Když už mám slovo, soudružky a soudruzi, použil bych k interpelaci několik připomínek, které mám k ministru spravedlnosti a k ministru vnitra. Dne 22. 3. 1968 byl uveřejněn článek v Rudém právu dr. Poláka, prokurátora Generální prokuratury z Prahy, v němž se uvádí, že při provádění rehabilitací byla Generální prokuratura od počátku svázána interními opatřeními, kde se říká, že se jednalo o jednu že směrnic povýšených nad zákon a že otevřeně proti nim vystoupit znamenalo vystoupit proti straně a nést všechny důsledky.

V tomto směru by bylo vhodné upozornit ministra vnitra a spravedlnosti, zda stejným způsobem byl či nebyl vázán i Nejvyšší soud při svém postupu v oblasti rehabilitací.

Dále v jakém stavu a stadiu je příprava ústavních nebo zákonných opatření v oblasti vytvoření záruk nad přímým řízením a kontrolou činnosti nad ministerstvy národní obrany, vnitra, spravedlnosti a Generální prokuratury.

Dále žádám odpověď, zda se zakládá na pravdě, že odpovědné osoby z řad orgánů ministerstva vnitra, prokuratury a spravedlnosti, soudů, ale i další jsou dosud vázány státním tajemstvím v souvislosti s otázkami vyšetřování, přípravou a prováděním politických procesů, jak se dnes často v tisku tvrdí. Jestliže vázanost státním tajemstvím u těchto osob v uvedených případech nadále trvá, žádám zdůvodnění tohoto postupu, jak s touto povinností mlčenlivosti bude naloženo při provádění rehabilitací a v souvislosti s prošetřením míry zavinění a odpovědnosti osob, které se na nezákonnostech podílely.

Doporučuji, aby přezkoumání politických procesů z let 1948 až 1954 či až do roku 1956 bylo prováděno ve všech případech, a to z úřední povinnosti za tím účelem k tomu zřízenými soudními orgány, a nikoli pouze na návrh postiženého nebo jeho rodinných příslušníků, který by měl být podán v zákonem omezené lhůtě. Mohlo by se totiž stát, že určitý okruh osob by ještě ani dnes tento návrh nepodal, a to z nejrůznějších důvodů, a v důsledku toho by po letech otázka rehabilitací mohla být znovu předmětem pozornosti - a to přece nikdo z nás nechce.

Dále žádám o vysvětlení, v jakém rozsahu byla vytvořena odpovědnost a jakého druhu proti osobám, které se podílely na nezákonnostech, vedoucích k nezákonným rozsudkům, a současně předkládám otázku, zda nehrozí promlčení, zejména ohledně trestní odpovědnosti u některých osob za tyto nezákonnosti nebo trestné činy. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS Dohnal: Děkuji. Uděluji slovo posl. Proškovcovi, přihlášen je dále posl. Brunner.

Posl. inž. Proškovec: Soudružky a soudruzi, právě tak jako akční program strany i prohlášení vlády bylo občany naší země očekáváno s velkým zájmem a nutno říci i s netrpělivostí. Řada lidí si uvědomuje náročnou úlohu vlády. Přitom však seberychlejší změny a řešení nebudou se lidem zdát dostatečně rychlé a účinné a dostatečně splňující oprávněné požadavky občanů či podniků a oblastí. Činnost vlády bude sledována velmi kriticky i s netrpělivostí. Domnívám se, že tuto nedočkavost neutlumí vláda tím, že nás bude nabádat k trpělivosti a k pochopení, ale zejména tím, že převážná část občanů se konkrétně přesvědčí, že vláda má jasné a pevné cíle a že za nimi jde cílevědomě, houževnatě a nekompromisně.

Jedním že zásadních řešení hospodářské situace je řešení dosavadní struktury hlavních odvětví průmyslu a jejich výrobního programu. V posledních měsících jsme se zabývali v průmyslovém výboru NS některými otázkami strukturálních změn a nové soustavy řízení. l když jsme si plně vědomi složitosti tohoto problému, domníváme se, že strukturální změny neprobíhají tak rychle, jak by to bylo možné. Je mnoho faktorů, které ovlivňují - pomáhají nebo brzdí - průběh těchto změn. Chtěl bych ve svém vystoupení stručně zdůraznit některá hlediska.

V první řadě je to úloha ekonomických nástrojů. Dosavadní stupeň zavádění nové soustavy řízení nepomáhá dostatečně realizaci strukturálních změn. Efektivní obory nemají podstatně lepší podmínky a možnosti pro svůj další rozvoj než obory neefektivní.

Zásadní řešení tohoto problému je především v dosažení správných cen a cenových relací. Domnívám se, že alespoň po určitou dobu se neobejdeme bez určité diferenciace některých ekonomických nástrojů tak, abychom urychlili realizaci žádoucích strukturálních změn. Doporučuji proto, aby vláda ve svých opatřeních to bedlivě uvážila.