| Šenovská pahorkatina | |
|---|---|
 Hrazený, pohled od Mikulášovic | |
| Nejvyšší bod | 608 m n. m. (Hrazený) |
| Nejnižší bod | 293 m n. m. (Spréva ve Fukově) |
| Rozloha | 166 km²(na území Česka) |
| Střední výška | 417,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Šluknovská pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Hrazenská pahorkatina, Mikulášovická pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Česko ČeskoNěmecko  Německo |
  Hrazený | |
| Horniny | lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr |
| Povodí | Labe |
| Souřadnice | 50°58′32″ s. š., 14°25′33″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šenovská pahorkatina je geomorfologická jednotka, okrsek Šluknovské pahorkatiny. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 166 km² a nejvyšším vrcholem je Hrazený (608 m).[1]
Přírodní poměry
Šenovská pahorkatina je geomorfologický okrsek Šluknovské pahorkatiny o rozloze 166 km² s členitým reliéfem. Nachází se v západní, severní a částečně střední části Šluknovského výběžku. Severní, západní a část jižní hranice tvoří státní hranice s přesahem do sousedního Německa. Jižní hranice pokračuje po lužickém zlomu, údolím Mandavy a z Dolních Křečan pak údolími na sever až ke státní hranici v Jiříkově. Střední sklon území je 5°01' a střední nadmořská výška 417,5 m. Nejvyšším bodem je vrchol Hrazeného (608 m), nejnižším pak hladina Sprévy na státní hranici s Německem u bývalé obce Fukov (293 m). Převládající horninou je lužický granodiorit, jemně až středně zrnitý, biotitický. Ten doplňuje rumburská žula a méně četné průniky třetihorních výlevných vyvřelin, především čediče a příbuzných hornin, dále lamprofyr či dolerit. Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží vodní toky druhého řádu Vilémovský potok (Sebnice), Spréva a Křinice, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava. Krajina je středně zalesněná a náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Původní lesní porosty se dochovaly jen ojediněle, převládají smrkové monokultury s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), doplněným bukem lesním (Fagus sylvatica), jedlí bělokorou (Abies alba) či modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm. Na jih území zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.
Vrcholy
Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.
- Hrazený (608 m)
- Tanečnice (599 m)
- Plešný (593 m)
- Ptačí vrch (562 m)
- Partyzánský vrch (543 m)
- Gerstenberg (532 m)
- Hraniční vrch (523 m)
- Vlčice (513 m)
- Buková hora (512 m)
- Jitrovník (510 m)
- Ječný vrch (503 m)
- Hutberg (502 m)
- Světlý kopec (498 m)
- Wachberg (496 m)
- Kaiserberg (494 m)
- Hůrka (493 m)
- Liščí kameny (487 m)
- Špičák (481 m)
- Liščí vrch (480 m)
- Skřivánčí vrch (479 m)
- Weifberg (478 m)
- Strážný vrch (475 m)
- Jáchym (475 m)
- Roubený (461 m)
- Stráž (460 m)
- Buchberg (459 m)
- Poustevník (456 m)
- Davidův vrch (448 m)
- Spálený vrch (443 m)
- Lobendavský vrch (430 m)
- Anenský vrch (420 m)
- Finkenberg (416 m)
- Ferdinandova výšina (414 m)
- Rožanský vrch (414 m)
Geomorfologické členění
Geomorfologický okrsek Šenovská pahorkatina se dělí na dva podokrsky:[2][3][4][5]
- provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
- oblast: IVA Krkonošská
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- oblast: IVA Krkonošská
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
Odkazy
Reference
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
- ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
Literatura
- DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
- GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
- KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
- MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šenovská pahorkatina na Wikimedia Commons - Geomorfologické jednotky na stránkách ČÚZK
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Šenovská_pahorkatina |
