Lamprofyr

Lamprofyr
Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova
Zařazení	magmatická hornina
Hlavní minerály	podle mateřské horniny

Lamprofyr je intruzivně vulkanická tmavá magmatická hornina, která se vyznačuje vysokým obsahem mafitů s OH skupinou. Pokud je lamprofyr rychle zchlazen, je jeho zrnitost velmi jemná a uzavírá do sebe velké fenokrysty amfibolu nebo slídy. Na pohled se potom oba obsažené materiály, v jemnozrnné struktuře lamprofyru blýskají, neboť mají schopnost dokonalé štěpnosti. Lamprofyry většinou vytvářejí žíly nebo dajky, které protínají granitové plutony. Ty vznikají jako následné produkty tuhnutí hlavní části granitového magmatu.

Termín zavedl Karl Wilhelm von Gümbel v roce 1874.^[1]

Složení

V lamprofyrovém magmatu se nachází mnoho vody, což potvrzuje obsah živců, slídy a amfibolu. Jejich fenokrysty totiž obsahují krystalovou vodu.

Lamprofyry jsou svým minerálním složením, strukturou a do určité míry i chemismem odlišné od běžných plutonických či vulkanických hornin.^[2] Jsou intermediální^[3] až bazické, zřídka až ultramafické s porfyrickou strukturou, vyrostlicemi mafických minerálů. Mají vysoký (2–3 %) obsah K₂O. Vyskytují se všeobecně v malém objemu, nejčastěji v žilách, dajkách, lapolitech a lakolitech.

Petrografie

Obvykle jsou odvozeny ze syenitového, dioritového nebo gabrového magmatu – jsou proto řazeny mezi štěpné žilné horniny. Vyznačují se tmavou barvou a velkou hustotou. Od svých plutonických ekvivalentů se neodlišují jen texturou. Mají většinou porfyrickou strukturu, jsou však mezokrátní až melanokrátní. Obsahují minerály bohaté na železo a hořčík, hlavně biotit (případně Fe-flogopit), amfiboly a klinopyroxeny (barkevikit, augit). Živce a foidy (pokud jsou přítomny) se nacházejí převážně jen v základní hmotě. Olivíny, pyroxeny, biotit a plagioklasy jsou běžně postiženy hydrotermálními přeměnami. Běžně obsahují i kalcit, zeolity nebo hydrotermální minerály. Mají relativně vysoký obsah K₂O, Na₂O, H₂O, CO₂, P₃O₅ a Ba.^[4]

Klasifikace

Rozdělují se na dvě základní řady:

• vápenato-alkalické (mineta, vogesit, kersantit, spessartit)
• alkalické (camptonit, sannait, monchiquit).

Jako samostatné lamprofyry melilitického složení jsou řazeny alnöit a polzeit.

Výskyt

Lamprofyry jsou rozšířeny celosvětově, často v oblastech s granitickými, granodioritickými nebo dioritickými intruzemi. Naleziště:

• Německo: Spessart (spessartit), Harz a Kaiserstuhl (monchiquit), Lausitzer Bergland, Odenwald
• Francie: Kersanton (Bretaň – kersantit), Pyreneje (monchiquit), Vogézy (vogesit)
• Kanada: Britská Kolumbie, Québec (camptonit, monchiquit)
• Norsko: Telemark (sannait)
• Portugalsko: Monchique (monchiquit)
• Skotsko: Caithness a Inverness-shire (monchiquit)
• USA: Campton Falls (New Hampshire – camptonit), vulkanická pole Hopi Buttes (monchiquit) a Navajo (mineta, monchiquit)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lamprofyr na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.