Bedřich Michael z Fürstenbergu

Bedřich Michael lantkrabě z Fürstenbergu
Kapitán císařské gardy
Ve funkci: 1854 – 1860
Předchůdce	Fridrich Hannibal z Thurn-Taxisu
Nástupce	Heinrich von Hess
Velitel v Praze
Ve funkci: 1851 – 1853
Předchůdce	Adolf Schütte von Warensberg
Nástupce	Eduard Clam-Gallas
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generál jezdectva (1854), polní podmaršál (1846), generálmajor (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Michael Josef Jan lantkrabě z Fürstenbergu (německy Friedrich Michael Josef Johann Landgraf zu Fürstenberg) (29. září 1793 Brno – 22. května 1866 Vídeň) byl rakouský generál. Od mládí sloužil v armádě a vojenskou kariéru zahájil za napoleonských válek. Jako důstojník jezdectva poté sloužil v Haliči, Itálii nebo Uhrách, několik let strávil také v Čechách a na Moravě. V letech 1851–1853 byl velitelem v Praze a v roce 1854 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Nakonec v letech 1854–1860 zastával u dvora ve Vídni čestnou funkci kapitána císařské gardy. Byl majitelem velkostatku na jižní Moravě, kde je také pohřben.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Fürstenbergů, patřil k linii usazené na Moravě. Narodil se v Brně jako čtvrtý syn lankraběte Bedřicha Josefa z Fürstenbergu (1751–1814) a jeho třetí manželky Marie Josefíny, rozené hraběnky ze Žerotína (1771–1857).^[1] Od mládí sloužil v armádě, zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek a již v roce 1814 byl rytmistrem, téhož roku také obdržel hodnost c. k. komořího. Sloužil u husarského 8. pluku v Haliči,^[2] později u 3. husarského pluku v Miláně.^[3] V roce 1828 byl v hodnosti majora pobočníkem arcivévody Ferdinanda d'Este a důstojníkem 12. husarského pluku v Gyöngyösi.^[4][5] Jako plukovník byl později velitelem husarského 5. pluku v Itálii.^[6]

V roce 1838 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Osijeku,^[7] v dalších letech se uvádí jako velitel brigády v Praze (1843)^[8] a Prostějově (1846).^[9] K datu 17. srpna 1846 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Brně, od roku 1850 byl divizním velitelem v Čechách. Od roku 1849 byl také čestným majitelem dragounského pluku č. 5 umístěného v Hradci Králové.^[10] V letech 1851–1853 zastával funkci velitele města a pevnosti Praha.^[11][12] V roce 1853 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[13] Poté byl povolán do Vídně a v letech 1854–1860 vykonával čestný post kapitána císařské gardy trabantů (Hauptmann der Trabanten Leibgarde).^[14] Mezitím k datu 24. dubna 1854 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v lednu 1860 byl penzionován.^[15] Od zahraničních panovníků obdržel ruský Řád sv. Anny II. třídy a sardinský Řád sv. Mořice a Lazara.^[16]

Po starším bratrovi zdědil v roce 1840 na jižní Moravě panství Tavíkovice, které později prodal.^[17][18]

Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni 22. května 1866 ve věku 73 let. Spolu s dalšími příbuznými je pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Běhařovicích na tavíkovickém panství, které rodině patřilo v 18. a 19. století.^[19]

Rodina

Pocházel z početné rodiny, měl celkem devět sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětství.^[20] Nejstarší bratr Josef Bedřich (1777–1840) působil ve dvorských službách a zastával řadu let funkci nejvyššího kuchmistra. Další bratr Ludvík Karel (1793–1813) padl za napoleonských válek v bitvě u Drážďan. Sestra Friderika (1781–1858) byla manželkou prince Gustava Hohenlohe-Langenburga (1777–1866), který v rakouské armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Další sestry Konstancie (1780–1819), Marie Filipína (1792–1863) a Adelheid (1812–1874) se provdaly do rodin usazených na Moravě (Chorinští z Ledské, Schaffgotschové, Herbersteinové).

Odkazy

Reference