Berijev VVA-14

VVA-14
Berijev Be-VVA-14 v muzeu v Moninu (torzo stroje bez křídel, 2007)
Určení	Experimentální obojživelný letoun
Výrobce	Berijev
Šéfkonstruktér	Robert Bartini
První let	4. září 1972
Charakter	vyřazen
Vyrobeno kusů	2 prototypy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berijev VVA-14 (někdy označovaný jako Berijev–Bartini VVA-14) byl sovětský experimentální obojživelný letoun – ekranoplán z počátku 70. let 20. století. Jednalo se o stroj, který byl schopen kolmého startu i přistání. První vzlet prototypu se konal 4. září 1972. Testování dvou prototypů probíhalo až do roku 1975; přetrvávající problémy s avionikou a systémem řízení se nepodařilo uspokojivě vyřešit. Po smrti šéfkonstruktéra Bartiniho byl projekt ukončen. Jeden z prototypů je vystaven na ploše moninského muzea.

Pro přistání na vzletové dráze byl v pylonech nainstalován podvozek z letounu Tupolev Tu-22.

Technické údaje

• Posádka: 3
• Rozpětí: 28,50 m
• Délka: 25,97 m
• Výška: 6,79 m
• Nosná plocha: 217,72 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 35 356 kg
• Max vzletová hmotnost: 52 000 kg
• Pohon: 2× DTRD D-30 a 12× pomocný motor Kolesov RD-36-35PR
• Maximální rychlost: 760 km/h
• Cestovní rychlost: 640 km/h
• Dostup: 10 000 m
• Maximální dolet: 2450 km
• Výzbroj: 2000 kg výzbroje, maximálně 4000 kg, 2 torpéda nebo bomby nebo miny

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Berijev VVA-14 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Podrobný článek o letounu na serveru testpilot.ru
• (rusky) Informace o letounu z moninského muzea

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Letouny Berijev
Letouny s kolovým podvozkem	Be-30 • Be-32 • A-50 • A-60 • A-100
Létající čluny	MBR-2 • MDR-5 • MBR-7 • Be-4 • Be-6 • R-1 • Be-10
Plovákové letouny	Be-2
Obojživelné létající čluny	Be-1 • Be-8 • Be-12 • A-40/42 • Be-103 • Be-200
Ekranoplány	VVA-14
Nerealizované projekty	Be-101 • Be-2500 • Be-112
Sjednocená letecká korporace