| Bitva u Lučence | |||
|---|---|---|---|
.png) Bitva u Lučence (Karel Vítek, 1942) | |||
| Trvání | 7. září 1451 | ||
| Místo | nedaleko Lučence | ||
| Výsledek | vítězství Jana Jiskry z Brandýsa | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
_v2.svg)
Bitva u Lučence se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence mezi vojskem vedeným Janem Jiskrou z Brandýsa a uherským vojskem vedeným Jánosem Hunyadim. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských Bratříků za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.[1]
Historické pozadí
Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčíka. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442 byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Po těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda János Hunyadi. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené Uherské království.
Průběh bitvy
Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa.
Od roku 1442 Lučenec ovládali bratříci, věrní Janu Jiskrovi, kteří si v Lučenci - Opatové na Královském vršku zřídili z kláštera pevnost (velitelem byl Matěj z Kněžic). Uhři na přelomu července a srpna 1451 začali dlouhé obléhání tvrze, která byla napadána několikerými útoky. Obránců Lučenecké pevnosti bylo do 500. [2]
Jan Jiskra v reakci na obléhání Lučence shromáždil dostatek vojska z blízkých i vzdálenějších posádek a vydal se na pochod směrem k obleženému Lučenci.
V bitvě u Lučence Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Uhři byli těžce poraženi také v důsledku zrady ve vlastních řadách, když někteří uherští pánové z bitvy utekli. Mnoho vojsk Hunyadiho padlo, biskup z Egeru László Hédervári byl zajat. Mezi vážně zraněnými byl i jeden ze zrádců János Bebek, který později na svá zranění zemřel.[1] Po této bitvě byl uzavřen nový mír.[zdroj?]
Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4 000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, přičemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.[3]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Lučence na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ JUROK, Jiří. ČEŠTÍ HUSITŠTÍ AKATOLIČTÍ KONDOTIÉŘI Z MORAVY NASLOVENSKU V15. STOLETÍ (OBDOBÍ BRATŘÍKŮ). Vojenská história 4/2005 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19.
- ↑ ZŠ Vajanského Lučenec: Z histórie Lučenca (slovensky)
- ↑ František Oslanský: Role Jana Jiskry ve slovenské historii (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lučence |
