Buřina jablečníkovitá

Buřina jablečníkovitá
Buřina jablečníkovitá (Chaiturus marrubiastrum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod	buřina (Chaiturus) Willd.. 1787
Binomické jméno
Chaiturus marrubiastrum (L.) Rchb., 1831
Synonyma
Leonurus marrubiastrum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buřina jablečníkovitá (Chaiturus marrubiastrum) je okolo půl metru vysoká planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu buřina. V minulosti byla součásti rodu srdečník (Leonurus), z kterého byla vydělena pro své odlišnosti; např. nemá v korunní trubce prstenec chlupů a nemá chromozomové číslo n = 9, ale n = 12.^[1][2]

Rozšíření

Rostlina je původní druh v mnoha zemích střední, jižní a východní Evropy a dále v Asii na Sibiři, severním Kavkazu, ve Střední Asii i severní Číně. Druhotně se rozšířila do severních oblasti Evropy a do Severní Ameriky.

V České republice se vyskytuje hlavně na teplých místech v planárním a kolinním stupni na jižní a střední Moravě. V Čechách se sice také objevuje, zvláště v Polabí a na severozápadě, tam však není původním druhem a její výskyt je pouze druhotný. Ojediněle roste i na severu Moravy, kde navazuje na výskyt v polském Slezsku.^[1][3][4]

Ekologie

Roste na hlinitých nebo jílovitých půdách s dostatkem vápníku, které mohou být i mírně zasolené. Objevuje se na nížinných loukách a pastvinách, po okrajích lesů i podél cest, stejně jako na rumištích a dalších místech narušených lidskou činností. Vyskytuje se na plném slunci i v polostínu, v závislosti na úrodnosti půdy a množství vláhy se jednotlivé rostliny mohou značně lišit ve své výšce. Ploidie druhu 2n = 24. Listy jsou hořké a proto nebývá spásána býložravci.^[1][2][3]

Popis

Jednoletá nebo dvouletá bylina s odspodu ostře větvenou lodyhou, vysokou 30 až 80 cm, vyrůstající z dlouhého, tenkého kořene. Lodyha je chlupatá, přímá a téměř čtyřhranná a porůstá vstřícnými, křížmostojnými listy s krátkým řapíky. Čepele listů jsou téměř okrouhlé, 2 až 6 cm dlouhé a 1 až 3 cm široké, po obvodě hrubě vroubkované, na konci špičaté, svrchu lysé a naspodu slabě chlupaté. Výše na lodyze přecházejí listy v listeny podobného tvaru.

Dlouhé, přerušované květenství je tvořeno několika lichopřesleny, které jsou navzájem 3 až 5 cm vzdálené. Bývají tvořeny deseti a více drobnými, oboupohlavnými, do 7 mm velkými narůžovělými květy, které mají kratičké stopky vyrůstající z paždí úzkých listenů. Květ je tvořen zvonkovitým, asi 5 mm dlouhým, světlezeleným kalichem s pěti trojúhelníkovitými lístky a přímou trubkou. Koruna je dvoupyská, bledě růžová, její horní pysk je vejčitý, skloněný a menší než třílaločný spodní. V květu jsou čtyři tyčinky s nitkami o stejné délce a pestík se čtyřdílným semeníkem a dvoulaločnou bliznou.

V červenci a srpnu kvete současně několik květů ve více lichopřeslenech, opylovány jsou hmyzem. Plody jsou hnědé, ostře trojhranné, asi 2 mm dlouhé tvrdky.^{[1][2][3][5][6]}

Ohrožení

Početní stavy buřiny jablečníkovité, byliny bez zjevného ekonomického významu, stále klesají a rostlina se stává v české krajině vzácnější a vzácnější. Byla proto na podporu záchrany zařazena v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, třetí vydání" mezi silně ohrožené druhy (C2b).^[7]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu buřina jablečníkovitá na Wikimedia Commons
• Taxon Chaiturus marrubiastrum ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření buřiny jablečníkovité v ČR