Plod (fructus) je rostlinný orgán obsahující semena. Vzniká přeměnou semeníku, případně i dalších květních částí, po oplození vajíček a jeho funkcí je výživa a ochrana semen, případně pak napomáhání jejich šíření. Největší plody mají meloun (do 70 kg) či tykev (i přes 1 200 kg).[pozn. 1] Plod je specifický orgán krytosemenných rostlin (a např. útvar jinanu připomínající plod není nic než vajíčko se zdužnatělým osemením).[2] Soubor plodů, vznikajících z pestíků jednoho květu a spojených květním lůžkem, se nazývá souplodí. Plodenství je soubor plodů na společném stonku, vznikající z celého květenství. Pokud se na formování plodu podílejí i jiné květní části než semeník, označuje se jako nepravý plod.[3][4]
Způsoby rozšiřování plodů
- Anemochorie: větrem – plody jsou většinou vybaveny křidélky (u javoru) či chmýřím (u pampelišky)
- Zoochorie: živočichy – přichycením k živočichovi (např. lopuch, svízel), nebo konzumací a přes trávicí trakt trusem ven (jedlé plody, např. bobule)
- Hydrochorie: vodou – u vodních rostlin
- Autochorie: vlastními silami, např. u netýkavky
Klasifikace plodů
Klasifikace plodů je komplikovaná. Existuje mnoho způsobů, jak ji provádět a neexistuje obecně přijímaný úzus, který by některou z nich výrazně upřednostňoval. Jediné, na čem se vědci obecně shodnou, je dělba na pravý a nepravý plod. Podle tohoto pravidla rozlišujeme plody pravé, na jejichž tvorbě se podílí pouze gyneceum a plody nepravé, na jejichž tvorbě se kromě gynecea podílí i jiné části květu.
Jakákoliv hlubší klasifikace plodů je však stálým předmětem diskuse v rostlinné morfologii. V následujících kapitolách jsou proto uvedeny dvě další, často uváděná členění.
Typy plodů
- Pukavé: Po dosažení zralosti plod pukne a semena se uvolní
- Nepukavé: Po dosažení zralosti nedochází k uvolnění semen. Plod odpadává celý.
- Lámavé: Po dozrání se rozpadne plod na jednosemenné části, tyto části nekopírují linii plodolistu (rozpadají se napříč).
- Poltivé: Po dozrání se plod rozpadne na jednotlivé části (dle linie plodolistu), kdy každá nese jedno semeno.
Podle typu gynecea
Tento typ uvádí studijní materiály pro morfologii rostlin na BF JU[5]. Dělí plody na apokarpní a cenokarpní.
- Apokarpní plody
- Cenokarpní plody
- pukavé: tobolka (suchá tobolka, dužnatá tobolka), šešule (resp. šešulka)
- nepukavé: víceplodolistová nažka, oříšek, obilka, bobule (vysychavá bobule), peckovice
- rozpadavé
- poltivé: dvounažka, dvoupeckovička, zobanitý plod, knoflíčkovité plody slézů, rozpadavé plody pryšců,
- lámavé: struk, dvojstruk, tvrdka
Suchý nebo dužnatý
Tento typ dělení se aplikuje na českých základních a středních školách.
- Suché plody
- Dužnaté plody
- Nepravé plody
Souplodí, jedná se o soubor plodů vzniklých z jednoho květu, avšak s více pestíky:
- Souplodí měchýřků – blatouch bahenní, orlíček obecný, čemeřice zelená
- Souplodí peckoviček – ostružiník maliník
- Souplodí nažek – jahodník (na zdužnatělém květním lůžku), růže (ve zdužnatělé češuli)
- Malvice = měchýřky v češuli – jabloň obecná, jeřáb oskeruše
Odkazy
Poznámky
- ↑ V říjnu 2023 byla naměřena rekordní hmotnost dýně, tedy plodu tykve velkoplodé - 1 246,92 kg. O vypěstování rekordního plodu nazvaného Michael Jordan se zasloužil Travis Gienger z Minnesoty, USA.[1]
Reference
- ↑ MLYNÁŘ, Michael. Nejtěžší dýně na světě váží 1247 kilogramů a jmenuje se Michael Jordan. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-10-10 [cit. 2023-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L. Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000.
- ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
- ↑ STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew: Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. (anglicky) Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ Milan Štech: studijní materiály pro morfologii rostlin na BF JU
Literatura
- HECKER, Katrin; HECKER, Frank. Jedlé a jedovaté rostliny a plody: poznejte rozdíl. Praha : Grada, 2021. 143 s. - ISBN 978-80-271-3038-2
- KINCL, Lubomír, KINCL, Miloslav, JAKRLOVÁ, Jana. Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Ilustr. Marie Suchardová. Praha : Fortuna, 1993. 112 s. - ISBN 80-7168-090-7
- NOVÁK, Jan. Plody našich i cizokrajných rostlin. Ilustr. František Fišer, foto Helena Nováková. Praha : Grada, 2005. 96 s. - ISBN 80-247-1251-2
- ROSYPAL, Stanislav, et al. Přehled biologie. Ilustr. Karel Jelínek aj.; fotogr. Ivan Heráň aj. 2. upr. vyd. Praha: Scientia, 1994. 635 s. - ISBN 80-85827-32-8
- REISENAUER, Roman, et al. Co je co? [Díl] 1. 2. přeprac. vyd. Praha: Pressfoto, 1982. 714 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu plod na Wikimedia Commons 
Téma Plod ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Plod v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Typy plodů na BioLibu
- Studijní materiály k rostlinné morfologii na BF JU
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Plod_(botanika) |
