 Zlatohlávci | |
|---|---|
 Cetonia aurata zlatohlávek zlatý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | brouci (Coleoptera) |
| Podřád | všežraví (Polyphaga) |
| Nadčeleď | Scarabaeoidea |
| Čeleď | zlatohlávkovití (Cetoniidae) |
| Podčeleď | zlatohlávci (Cetoniinae) |
| Tribus | zlatohlávci (Cetoniini) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zlatohlávci (Cetoniini) jsou tribus v rámci podčeledi zlatohlávci (Cetoniinae), čeleď vrubounovitých brouků.
Taxonomie je v rámci skupiny listorohých brouků (Scarabaeoidea) zatím neustálená.
Zlatohlávci (podčeleď) jsou řazeni buď do samostatné čeledi Cetoniidae, nebo na úrovni podčeledi (Cetoniinae) do čeledi vrubounovití (Scarabeidae) a dále děleni na triby: zlatohlávci (Cetoniini), Cremastocheilini, Diplognathini, Goliathini, Gymnetini, Phaedimini, Schizorhinini, Stenotarsini, Taenioderini, Trichiini a Valgini.
Rody
Tribus zlatohlávci je členěn do těchto podtribů a rodů:
- podtribus Cetoniina
- rody: Aethiessa Burmeister, 1842
- Anatona Burmeister, 1842
- Anelaphinis Kolbe, 1912
- Aphelinis Antoine, 1987
- Atrichelaphinis Kraatz, 1898
- Atrichiana Distant, 1911
- Badizoblax Thomson, 1877
- Callophylla Moser, 1916
- Centrantyx Fairmaire, 1884
- zlatohlávek (Cetonia) Fabricius, 1775
- Chiloloba Burmeister, 1842
- Cosmesthes Kraatz, 1880
- Cosmiophaena Kraatz, 1899
- Dischista Burmeister, 1842
- Dolichostethus Kolbe, 1912
- Elaphinis Burmeister, 1842
- Enoplotarsus Lucas, 1859
- Erlangeria Preiss, 1902
- Euglypta Mohnike, 1873
- Gametis Burmeister, 1842
- Gametoides Antoine, 2006
- Glycosia Schoch, 1896
- Glycyphana Burmeister, 1842
- Gymnophana Arrow, 1910
- Hemiprotaetia Mikšič, 1963
- Heteralleucosma Antoine, 1989
- Heterocnemis Albers, 1852
- Heterotephraea Antoine, 2002
- Latescutella Ruter, 1972
- Lawangia Schenkling, 1921
- Lorkovitschia Mikšič, 1968
- Marmylida Thomson, 1880
- Micrelaphinis Schoch, 1896
- Miksicus Özdikmen & Turgat, 2009 (synonymum Urbania Mikšič, 1963)
- Mireia Ruter, 1953
- Niphobleta Kraatz, 1880
- Pachnoda Burmeister, 1842 - zlatohlávek
- Paleopragma Thomson, 1880
- Paralleucosma Antoine, 1989
- Paranelaphinis Antoine, 1988
- Paraprotaetia Moser, 1907
- Pararhabdotis Kraatz, 1899
- Parastraella Antoine, 2006
- Parelaphinis Holm & Marais, 1989
- Phaneresthes Kraatz, 1894
- Phonotaenia Kraatz, 1880
- Phoxomeloides Schoch, 1898
- Podopholis Moser, 1915
- Podopogonus Moser, 1917
- Polybaphes Kirby, 1827
- Polystalactica Kraatz, 1882
- Protaetia Burmeister, 1842 - zlatohlávek
- podrody: Acanthoprotaetia Mikšič, 1987
- Autoprotaetia Mikšič, 1965
- Calopotosia Reitter, 1898
- Caloprotaetia Mikšič, 1963
- Cetonischema Reitter, 1898 - zlatohlávek
- Chalcoprotaetia Mikšič, 1963
- Chrysopotosia Mikšič, 1966
- Dicranobia Mikšič, 1963
- Eupotosia Mikšič, 1954
- Euprotaetia Mikšič, 1963
- Finkia Mikšič, 1965
- Foveopotosia Mikšič, 1959
- Goetzia Mikšič, 1963
- Heteroprotaetia Mikšič, 1963
- Indoprotaetia Mikšič, 1968
- Kuytenia Mikšič, 1963
- Liocola Thomson, 1859 - zlatohlávek
- Netocia Costa, 1852 - zlatohlávek
- Pachyprotaetia Mikšič, 1965
- Poecilophana Kraatz, 1895
- Potosia Mulsant & Rey, 1871
- Potosiomima Mikšič, 1968
- Progastor J. Thomson, 1880
- Protaetia Burmeister, 1842 - zlatohlávek (například Protaetia affinis Andersch, 1797, Protaetia cuprea Fabricius, 1775, Protaetia lugubris Herbst, 1786, zlatohlávek skvostný - Protaetia speciosissima Scopoli, 1786)
- Protaetiola Mikšič, 1963
- Pseudanatona Kraatz, 1898
- Pyropotosia Reitter, 1898
- Tomentoprotaetia Mikšič, 1987
- Protaetiomorpha Mikšič, 1968
- Psacadoptera Kraatz, 1882
- Pseudoprotaetia Kraatz, 1882
- Pseudotephraea Kraatz, 1882
- Pseudourbania Mikšič, 1965
- Reineria Mikšič, 1968
- Rhabdotis Burmeister, 1842
- Rhabdotops Krikken, 1981
- Rhyxiphloea Burmeister, 1842
- Simorrhina Kraatz, 1886
- Somalibia Lansberge, 1882
- Stalagmosoma Burmeister, 1842
- Sternoplus Wallace, 1868
- Systellorhina Kraatz, 1895
- Tephraea Burmeister, 1842
- Thyreogonia Reitter, 1898
- Trichocelis Moser, 1908
- Trichocephala Moser, 1916
- Trichostetha Burmeister, 1842
- Tropinota Mulsant, 1842 - zlatohlávek (například Tropinota hirta)
- Xeloma Kraatz, 1881
- Xiphosceloides Holm, 1992
- podtribus Euphoriina
- Euphoria Burmeister, 1842
- Chlorixanthe Bates, 1889
- podtribus Leucocelina
- Acrothyrea Kraatz, 1882
- Alleucosma Schenkling, 1921
- Analleucosma Antoine, 1989
- Cyclophorellus Krikken, 1982
- Cyrtothyrea Kolbe, 1895
- Discopeltis Burmeister, 1842
- Grammopyga Kraatz, 1895
- Homothyrea Kolbe, 1895
- Leucocelis Burmeister, 1842
- Leucochilus Kraatz, 1896
- Lonchothyrea Kolbe, 1895
- Mausoleopsis Lansberge, 1882
- Mecaspidiellus Antoine, 1997
- Mecaspidius Bourgoin, 1921
- Megalleucosma Antoine, 1989
- Molynoptera Kraatz, 1897
- Molynopteroides Antoine, 1989
- Oxythyrea Mulsant, 1842 (například Oxythyrea funesta - zlatohlávek tmavý)
- Paleira Reiche, 1871
- Phoxomela Schaum, 1844
- Pseudalleucosma Antoine, 1989
- Pseudooxythyrea Baraud, 1985
- Trichothyrea Kolbe, 1895
Charakteristika
Jedná se povětšině o středně až velmi velké brouky. Horní pysk a kusadla jsou překryty čelním štítkem (clypeus) a nejsou proto shora viditelné. Horní čelisti (mandibuly) jsou většinou měkké, blanité. Tykadla jsou desetičlánková, zakončená vějířkem ze třech pohyblivých listů. Štítek je velký, trojúhelníkovitý, u některých tribů je však překryt výběžkem štítu.
Zlatohlávci létají tak, že prostrčí křídla podramenním výkrojkem na okraji pootevřených krovek. Tím se liší od ostatních brouků i od ostatních podčeledí vrubounovitých včetně blízko stojících Trichiinae a Valginae.
Krovky nezakrývají celý zadeček, poslední článek (pygidium) je velký a shora viditelný. Mezi středním párem stehen je téměř vždy vyvinut výběžek středohrudí.
Na všech nohách mají zlatohlávci dva stejné pohyblivé drápky.
Životní cyklus
Samice zlatohlávků kladou vajíčka do substrátu, jímž je ve většině případů rozkládající se rostlinná hmota. Čerstvá vajíčka jsou bílá, lehce šišatá, vývojem se postupně zvětšují, zakulacují a poněkud žloutnou. Po několika dnech až týdnech se z vajíčka líhne larva.
Larvy mají u všech vrubounovitých brouků podobný vzhled, jsou tlusté, žlutobílé, s řadou tmavých průduchů na bocích a rohovitou hlavou. Takový typ larvy se nazývá ponrava.
V průběhu vývoje larva prochází třemi stadii (instary). Při přechodu z jednoho instaru do druhého se larva svléká a rohovité části se ještě před vytvrdnutím chitinu skokem zvětšují. Během třetího instaru larva hromadí tuk a připravuje se na zakuklení. Larvy zlatohlávků si před zakuklením vytvářejí kokon, ve většině případů z okolního materiálu. V tomto ochranném obalu se posléze larva znovu svléká a přeměňuje ve světle žlutohnědou kuklu. Na kukle jsou již zřetelné všechny tvary budoucího brouka, krovky jsou však stočeny pod břicho a případný roh samců přitisklý ke štítu. Po posledním svleku se objevuje ještě měkké a nevybarvené imago, které rychle tvrdne a nabývá konečného zbarvení. Brouk ještě po nějakou dobu setrvává v nehybnosti a nakonec proráží stěnu kokonu a opouští jej.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zlatohlávci na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Cetoniini |
