| chlorid plutonitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid plutonitý |
| Anglický název | Plutonium(III) chloride |
| Německý název | Plutonium(III)-chlorid |
| Sumární vzorec | PuCl3 |
| Vzhled | zelená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13569-62-5 |
| PubChem | 19902959 |
| SMILES | [Pu+3].[Cl-].[Cl-].[Cl-] |
| InChI | InChI=1S/3ClH.Pu/h3*1H;/p-3
Key: DSWLJVREUUMRLB-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 350,322 g/mol |
| Teplota tání | 767 °C (1413 °F; 1040 K) |
| Teplota varu | 1767 °C (3213 °F; 2040 K) |
| Hustota | 5,71 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | hexagonální |
| Hrana krystalové mřížky | a = 739,4 pm, c = 424,3 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −229,8 ± 0,8 kcal·mol−1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid plutonitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PuCl3.
Příprava
Chlorid plutonitý lze připravit oxidací plutonia chlorem ve vakuu nebo atmosféře tetrachlormethanu a argonu:[1]
- 2 Pu + 3 Cl2 → 2 PuCl3
Lze jej také připravit redukcí oxidu plutoničitého tetrachlormethanem:[1]
- 2 PuO2 + 4 CCl4 → 2 PuCl3 + 4 COCl2 + Cl2
Chlorid plutonitý lze také připravit chlorací hydroxidu plutoničitého chlorovodíkem nebo reakcí plutonia s vodíkem za vzniku hydridu plutoničitého a jeho následnou chlorací chlorovodíkem nebo reakcí dekahydrátu šťavelanu plutonitého s hexachlorpropenem.[1]
Vlastnosti
Chlorid plutonitý tvoří zelené krystaly, které jsou rozpustné ve vodě a zředěných kyselinách za vzniku levandulově modrého roztoku.[1] Krystalizuje v hexagonální soustavě s prostorovou grupou P63/m (Číslo 176) s parametry mřížky a = 739 pm a c = 424 pm a dvěma jednotkami na elementární buňku. Jeho krystalová soustava je izotypická k chloridu uranitému. Atomy plutonia v chloridu plutonitém mají koordinační číslo 9 a tvar molekuly je trojboký hranol s třemi přidanými vrcholy. S vodou krystalizuje jako mono-, tri- a hexahydrát.[1][2]
Bezpečnost
Stejně jako všechny sloučeniny plutonia, chlorid plutonitý podléhá kontrole podle smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Kvůli radioaktivitě plutonia jsou všechny jeho sloučeniny, včetně chloridu plutonitého, teplé na dotek. Dotýkat se chloridu plutonitého však není doporučeno, jelikož dotyk může vést k vážnému zranění.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Plutonium(III) chloride na anglické Wikipedii a Plutonium(III)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1301. (německy)
- ↑ BURNS, John H.; PETERSON, J.R.; STEVENSON, J.N. Crystallographic studies of some transuranic trihalides: 239PuCl3, 244CmBr3, 249BkBr3 and 249CfBr3. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1975-03, roč. 37, čís. 3, s. 743–749. Dostupné online [cit. 2024-06-12]. DOI 10.1016/0022-1902(75)80532-X. (anglicky)
Literatura
- David L. Clark, Siegfried S. Hecker, Gordon D. Jarvinen, Mary P. Neu: Plutonium, v: Lester R. Morss, Norman M. Edelstein, Jean Fuger (Hrsg.): The Chemistry of the Actinide and Transactinide Elements, Springer, Dordrecht 2006; ISBN 1-4020-3555-1, S. 813–1264 (DOI:10.1007/1-4020-3598-5_7Je zde použita šablona
{{DOI}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.).
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Chlorid_plutonitý |
