 Chudina vždyzelená | |
|---|---|
 Chudina vždyzelená (Draba aizoides) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
| Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
| Rod | chudina (Draba) |
| Binomické jméno | |
| Draba aizoides L., 1767 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chudina vždyzelená (Draba aizoides) je nevysoká, vytrvalá, trsnatá, z jara žlutě kvetoucí, převážně horská bylina; v ČR neroste.
Rozšíření
Evropský druh, který osídluje převážně horské oblasti. Vyrůstá v Pyrenejích, Alpách, Vogézách, Apeninách, Karpatech a na Balkáně. V České republice se nevyskytuje, nejblíže je k vidění na Slovensku v Malých Karpatech, Malé a Velké Fatře, Nízkých a Vysokých Tatrách a na Muráňské planině.
Roste nejčastěji na dobře osluněných skalách tvořených vápenci nebo dolomity od submontánního do alpínského stupně. Vyrůstá v kamenitých sutinách nebo skalních štěrbinách a na římsách. Rostliny vyskytující se v nižších polohách si vybírají k růstu místa polostinná.[2][3]
Popis
Vytrvalá rostlina, vytvářející husté tmavě zelené polštářovité trsy až 25 cm široké, nevyrůstá do větší výše než 10 cm. V kulovitých růžicích rostou tuhé kožovité listy dlouhé okolo 2 cm, jsou čárkovité kopinaté, u báze rozšířené a na konci zašpičatělé a porostlé drobnými ostnitě brvitými chlupy.
Z růžice vyrůstá bezlistý lysý stvol dosahující výšky 10 cm s hroznem 4 až 18 zlatožlutých vonných květů ve velikosti od 8 do 12 mm. Čtyřčetné květy rostou na přímo odstávajících stopkách. Kalich je dlouhý 3 až 4,5 mm, kratší obráceně vejčité korunní plátky jsou mírně vykrojeny, šest tyčinek je zhruba stejně dlouhých jako okvětí. Rozkvétají od dubna do června, opylovány jsou drobným hmyzem nebo autogamicky.
Stopky i stvol se při zrání plodů prodlužují. Plody jsou 6 až 12 mm dlouhé, úzce eliptické, lysé šešule na dlouhých stopkách s drobnými semeny. Ploidie 2n = 16.[2][3][4][5]
Taxonomie
Chudina vždyzelená, považována za glaciální relikt, se vyskytuje ve dvou uznávaných poddruzích:
- Draba aizoides L. subsp. aizoides
- Draba aizoides L. subsp. beckeri (A. Kern.) Hörandl et Gutermann a v mnoha varietách, např. affinis, carpatica, lasiocarpa, montana.[6]
Význam
Pro svůj vzhled a vytrvalost je oblíbenou půdopokryvnou rostlinou do skalek. Vyžaduje propustnou štěrkovitou půdu a v zimním období klidu poměrně sucho. Dobře se množí na jaře výsevem semen nebo po odkvětu dělením trsů. S ohledem na svůj přirozený výskyt v převážně nelehce dostupných místech není další setrvání chudiny vždyzelené ve volné přírodě ohroženo.[2][7]
-
Trs před květem -
Rozkvetlý trs
Reference
- ↑ BioLib.cz – Draba aizoides (Chudina vždyzelená) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Chudina vždyzelená [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.08.2011 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b AtlasRostlin.cz: Chudina vždyzelená [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Wilde planten: Draba aizoides [online]. Wilde planten in Nederland en België [cit. 2013-02-15]. Dostupné v archivu. (nizozemsky)
- ↑ Felsenhungerblümchen [online]. Ministerium für Kultus, Jugend und Sport, Stuttgart, DE [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
- ↑ HÖRANDL, Elvira; GUTERMANN, Walter. Draba aizoides subsp. beckeri ein Endemit der östlichsten Alpen und Kleinen Karpaten [online]. Verlag Ferdinand Berger & Söhne Ges.m.b.H., Horn, AT, rev. 26.04.1994 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Katalog rostlin – Draba aizoides [online]. Chládek - Zahradnické centrum, Praha 6 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chudina vždyzelená na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Chudina_vždyzelená |
