Daviscupový tým Finska

Daviscupový tým Finska reprezentuje Finsko v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.

V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.

Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.

Historie

Finsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nedříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.

V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícínm ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.^[1]

Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.^[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.^[3]

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.^[4]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.^[4]

Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.^[4]

Přehled zápasů

2010–2019

Rok	úroveň[4]	datum	místo	soupeř	skóre	výsledek
2010	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	5.–7. března	Sopoty, Polsko	Polsko	3–2	výhra
	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	7.–9. května	Pretorie, Jižní Afrika	Jihoafrická republika	0–5	výhra
2011	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	4.–6. března	Lublaň, Slovinsko	Slovinsko	2–3	prohra
	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže	16.–18. září	Espoo, Finsko	Polsko	3–2	výhra
2012	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	10.–12. února	's-Hertogenbosch, Nizozemsko	Nizozemsko	0–5	prohra
	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže	14.–16. září	Kluž, Rumunsko	Rumunsko	2–3	prohra
	1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže	19.–21. října	Helsinky, Finsko	Dánsko	1–4	prohra
2013	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	1.–3. února	Sofie, Bulharsko	Bulharsko	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	5.–7. dubna	Dublin, Irsko	Irsko	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž	13.–15. září	Riga, Lotyšsko	Lotyšsko	2–3	prohra
2014	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	31. ledna – 2. února	Helsinky, Finsko	Bulharsko	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	4.–6. dubna	Helsinky, Finsko	Bosna a Hercegovina	2–3	prohra
2015	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	6.–8. března	Roquebrune-Cap-Martin, Francie	Monako	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	17.–19. července	Viana do Castelo, Portugalsko	Portugalsko	1–4	prohra
2016	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	4.–6. března	Kittilä, Finsko	Zimbabwe	4–1	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	15.–17. července	Kongens Lyngby, Dánsko	Dánsko	2–3	prohra
2017	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	3.–5. února	Tbilisi, Gruzie	Gruzie	2–3	prohra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže	7.–9. dubna	Hanko, Finsko	Madagaskar	3–2	výhra
2018	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo	3.–4. února	Tunis, Tunisko	Tunisko	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo	7.–8. dubna	Helsinky, Finsko	Litva	3–2	výhra
	2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž	14.–15. září	Káhira, Egypt	Egypt	3–2	výhra
2019	1. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž	13.–14. září	Helsinky, Finsko	Rakousko	2–3	prohra

2020–2029

Rok	úroveň[4]	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2021	1. světová skupina, baráž	6.–7. března 2020	Metepec, Mexiko	antuka	Mexiko	3–2	prohra
	1. světová skupina	17.–18. září 2021	Espoo, Finsko	tvrdý (h)	Indie	3–1	výhra
2022	Kvalifikační kolo	4.–5. března	Espoo, Finsko	tvrdý (h)	Belgie	2–3	prohra
	1. světová skupina	16.–17. září	Espoo, Finsko	tvrdý (h)	Nový Zéland	5–0	výhra
2023	Kvalifikační kolo	4.–5. února	Espoo, Finsko	tvrdý (h)	Argentina	3–1	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	12. září	Split, Chorvatsko	tvrdý (h)	Nizozemsko	1–2	prohra
		15. září			Chorvatsko	2–1	výhra
		16. září			Spojené státy	3–0	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	21. listopadu	Málaga, Španělsko	tvrdý (h)	Kanada	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	24. listopadu			Austrálie	0–2	prohra

Složení týmu

Odkazy

Reference

Související články

• Fedcupový tým Finska

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Finska na Wikimedia Commons
• Daviscupový tým Finska na stránkách Davis Cupu (anglicky)

Davis Cup
Vítěz 2023:  Itálie
Finále 2024	Argentina •  Austrálie •  Belgie •  Brazílie •  Česko •  Finsko •  Francie •  Chile •  Kanada •  Itálie •  Německo •  Nizozemsko •  Slovensko •  Spojené státy •  Španělsko •  Velká Británie
Ročníky	1900 • 1902 • 1903 • 1904 • 1905 • 1906 • 1907 • 1908 • 1909 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1937 • 1938 • 1939 • 1946 • 1947 • 1948 • 1949 • 1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Historie Davis Cupu • žebříček ITF