Emil Ruusuvuori

Emil Ruusuvuori
Emil Ruusuvuori na French Open 2021
Přezdívka	Emppu[1]
Stát	Finsko Finsko
Datum narození	2. dubna 1999 (25 let)
Místo narození	Helsinky, Finsko[1]
Bydliště	Helsinky, Finsko[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	79 kg[1]
Profesionál od	2018[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	3 639 46 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	99–90
Tituly	0 ATP, 4 challengery, 6 ITF
Nejvyšší umístění	37. místo (3. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021, 2023, 2024)
French Open	2. kolo (2022)
Wimbledon	2. kolo (2022)
US Open	2. kolo (2020, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	13–22
Tituly	0 ATP, 3 challengery, 4 ITF
Nejvyšší umístění	179. místo (2. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2021, 2023)
French Open	2. kolo (2021)
US Open	3. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	semifinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240321a21. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Ruusuvuori (* 2. dubna 1999 Helsinky) je finský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v květnu 2022 na 179. místě. Trénuje ho Federico Ricci.^[3][1]

Ve finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž nestačil na Nikoloze Basilašviliho. V roce 2023 se stal členem finského výběru, který poprvé postoupil do světového semifinále. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–7 ve dvouhře a 4–1 ve čtyřhře.^[4]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval na Open Sud de France 2020 v Montpellier. Po zvládnuté dvoukolové kvalifikaci zdolal v prvním kole Rakušana Dennise Novaka a zajistil si prvním výhru na profesionálním okruhu. Ve druhém kole jej přehrál Norbert Gombos. Do série ATP Masters premiérově zasáhl na Western & Southern Open 2020, netradičném hraném v dějišti US Open. V souboji kvalifikantů prohrával proti o rok mladšímu Sebastianu Kordovi už 2–5 ve třetím setu a byl dva míčky od porážky, zápas však dokázal otočit a zvítězit poměrem 7–5.^[5] Ve druhém kole však prohrál stejným poměrem s osmým hráčem světa Berrettinim.^[6]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu na US Open 2020. V úvodním na jeho raketě skončil Aljaž Bedene, aby ve druhém kole nenašel v severském derby recept na NorCaspera Ruuda.^[6]

Do semifinále turnaje na mužském okruhu postoupil poprvé v Astaně v roce 2020, kde v boji o finále nestačil na Adriana Mannarina.^[7]

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 2 (0–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	6. února 2022	Puné, Indie	tvrdý	João Sousa	6–7(9–11), 6–4, 1–6
Finalista	2.	7. ledna 2024	Hongkong, Čína	tvrdý	Andrej Rubljov	4–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	únor 2024	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Patrik Niklas-Salminen	Čang Č’-čen Tomáš Macháč	3–6, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra: 12 (10–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	listopad 2017	Helsinky, Finsko	tvrdý (h)	Jevgenij Karlovskij	4–6, 6–0, 6–1
Vítěz	2.	červen 2018	Santa Margarida, Šapnělsko	tvrdý	Alexandr Čurbin	6–3, 6–3
Vítěz	3.	září 2018	Piombino, Itálie	tvrdý	Sami Reinwein	6–1, 6–2
Vítěz	4.	říjen 2018	Falun, Švédsko	tvrdý (h)	Patrik Niklas-Salminen	6–4, 6–4
Vítěz	5.	březen 2019	Oslo, Norsko	tvrdý (h)	Mick Veldheer	6–1, 6–4
Vítěz	6.	duben 2019	Sunderland, Velká Británie	tvrdý (h)	Andrés Artuñedo	6–2, 7–5
Vítěz	7.	červen 2019	Fergana, Uzbekistán	tvrdý	Roberto Cid Subervi	6–3, 6–2
Finalista	1.	srpen 2019	Augsburg, Německo	antuka	Yannick Hanfmann	6–2, 4–6, 5–7
Vítěz	8.	září 2019	Manacor, Španělsko	tvrdý	Matteo Viola	6–0, 6–1
Vítěz	9.	září 2019	Glasgow, Velká Británie	tvrdý	Alexandre Müller	6–3, 6–1
Vítěz	10.	listopad 2019	Helsinky, Finsko	tvrdý (h)	Mohamed Safwat	6–3, 6–7(4–7), 6–2
Finalista	2.	leden 2020	Canberra, Austrálie	tvrdý	Philipp Kohlschreiber	6–7(5–7), 6–4, 3–6

Čtyřhra (6 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„b“.0101a březen 2018	Poitiers, Francie	tvrdý (h)	Viktor Durasovic	Christian Hirschmueller David Novotny	6–4, 7–6(7–1)
2.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„b“.0101a březen 2018	Lisabon, Portugalsko	tvrdý	Kenneth Raisma	Steven Diez Bruno Mardones	7–6(7–2), 6–2
3.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„kv“.0101a květen 2018	Zalaegerszeg, Maďarsko	antuka	Kenneth Raisma	Adam Taylor Jason Taylor	6–4, 6–4
4.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„kv“.0101a květen 2019	Šymkent, Kazachstán	antuka	Jurij Rodionov	Gonçalo Oliveira Andrej Vasilevskij	6–4, 3–6, [10–8]
5.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2019	Amersfoort, Nizozemsko	antuka	Harri Heliövaara	Jesper de Jong Ryan Nijboer	6–3, 6–4
6.	Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„listopad“.0101a listopad 2020	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Harri Heliövaara	Lukáš Klein Alex Molčan	6–4, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Ruusuvuori na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Ruusuvuori na Wikimedia Commons
• Emil Ruusuvuori na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Emil Ruusuvuori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Emil Ruusuvuori na stránkách Davis Cupu (anglicky)