| Difenyldiselenid | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | difenyldiselenid |
| Ostatní názvy | 1,1′-diselandiyldibenzen |
| Funkční vzorec | C6H5-Se-Se-C6H5 |
| Sumární vzorec | C12H10Se2 |
| Vzhled | žluté krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1666-13-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 216-780-2 |
| PubChem | 15460 |
| SMILES | c1ccc(cc1)[Se][Se]c2ccccc2 |
| InChI | InChI=1S/C12H10Se2/c1-3-7-11(8-4-1)13-14-12-9-5-2-6-10-12/h1-10H |
| Číslo RTECS | JM9152500 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 312,09 g/mol |
| Hustota | 1,84 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v tetrahydrofuranu |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v dichlormethanu a hexanu |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07  GHS09 | |
| H-věty | H301 H331 H373 H410 |
| P-věty | P260 P261 P264 P270 P271 P273 P301+310 P304+340 P311 P314 P321 P330 P391 P403+233 P405 P501 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Difenyldiselenid je organická sloučenina se vzorcem (C6H5)2Se2, zkracovaným na Ph2Se2, jedná se o oxidovaný derivát benzenselenolu. Používá se v organické syntéze jako zdroj PhSe skupin.
Příprava a vlastnosti
Ph2Se2 se připravuje oxidací benzenselenoátu, konjugované zásady benzenselenolu, získávané z odpovídajícího Grignardova činidla:[1]
- PhMgBr + Se → PhSeMgBr
- 2 PhSeMgBr + Br2 → Ph2Se2 + 2 MgBr2
Molekula vykazuje C2-symetrii, podobně jako peroxid vodíku a jiné podobné molekuly. Délka vazby Se-Se činí 229 pm, dihedrální úhel C-Se-Se-C má velikost 82° a vazebný úhel C-Se-Se je přibližně 110°.[2]
Použití
Dfenyldiselenid zmírňuje následky otravy methylrtutí u amurů bílých.[3]
Reakce
Typickou reakcí Ph2Se2 je jeho redukce:
- Ph2Se2 + 2 Na → 2 PhSeNa
PhSeNa je nukleofil používaný na tvorbu fenylselenylových skupin nukleofilními substitucemi alkylhalogenidů, alkylsulfonátů (mesylátů nebo tosylátů) a epoxidů. Níže je uvedena reakce použitá při přípravě morfinu.[4]
Další reakcí je chlorace:
- Ph2Se2 + Cl2 → 2 PhSeCl
PhSeCl má elektrofilní vlastnosti a slouží k zavádění PhSe skupin reakcemi s nukleofily, jako jsou enoláty, silylenolethery, Grignardova činidla, organolithné sloučeniny, alkeny, a aminy. V níže zobrazené posloupnosti reakcí, tvořící ranou část syntézy strychnofolinu, se PhSe skupina tvoří reakcí laktamenolátu s PhSeCl;[5]
Tímto způsobem lze převádět karbonylové sloučeniny na jejich α,β-nenasycené analogy.[6]
Difenyldiselenid je také zdrojem slabě elektrofilní skupiny PhSe v reakcích se silnými nukleofily, jako jsou Grignardova činidla, organolithné sloučeniny a enoláty esterů (ale ne enoláty ketonů nebo slabšími nukleofily). PhSeCl je reaktivnější i účinnější, protože u Ph2Se2 se spotřebuje jen polovina selenu.
- Ph2Se2 + Nu− → PhSeNu + PhSe−
PhSeCl může být nahrazen N-fenylselenoftalimidem (N-PSP) tam, kde by sám byl příliš silný a difenyldiselenid příliš slabý.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diphenyl diselenide na anglické Wikipedii.
- ↑ REICH, H. J.; COHEN, M. L.; CLARK, P. S. Reagents for Synthesis of Organoselenium Compounds: Diphenyl Diselenide and Benzeneselenenyl Chloride. Org. Synth.. 1979, s. 141. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Citation}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.; Coll. Vol.. S. 533. Je zde použita šablona{{Citation}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.Je zde použita šablona{{OrgSynth}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ R. E. Marsh. The Crystal Structure of Diphenyl Diselenide. Acta Crystallographica. 1952, s. 458–462. DOI 10.1107/S0365110X52001349.
- ↑ Matheus D. Baldissera; Carine F. Souza; Aleksandro S. da Silva; Alessandra S. Henn; Erico M. M. Flores; Bernardo Baldisserotto. Diphenyl diselenide dietary supplementation alleviates behavior impairment and brain damage in grass carp (Ctenopharyngodon idella) exposed to methylmercury chloride. Comparative Biochemistry and Physiology. Toxicology & Pharmacology. 2020, s. 108674. ISSN 1532-0456. DOI 10.1016/j.cbpc.2019.108674. PMID 31760078.
- ↑ D. F. Taber; T. D. Neubert; A. L. Rheingold. Synthesis of (−)-Morphine. Journal of the American Chemical Society. 2002, s. 12416–12417. DOI 10.1021/ja027882h. PMID 12381175.
- ↑ A. Lerchner; E. M. Carreira. First Total Synthesis of (±)-Strychnofoline via a Highly Selective Ring-Expansion Reaction. Journal of the American Chemical Society. 2002, s. 14826–14827. DOI 10.1021/ja027906k. PMID 12475306.
- ↑ H. J. Reich; S. Wollowitz. Preparation of α,β-Unsaturated Carbonyl Compounds and Nitriles by Selenoxide Elimination. Organic Reactions. 1993, s. 1–296. ISBN 0471264180. DOI 10.1002/0471264180.or044.01.
- ↑ A. F. Barrero; E. J. Alvarez-Manzaneda; R. Chahboun; M. Corttés; V. Armstrong. Synthesis and Antitumor Activity of Puupehedione and Related Compounds. Tetrahedron. 1999, s. 15181–15208. DOI 10.1016/S0040-4020(99)00992-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu difenyldiselenid na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Difenyldiselenid |
