| Eliška Zöllnerová | |
|---|---|
.png) Eliška Zöllnerová (Světozor, 1908) | |
| Rodné jméno | Erszébet Cinege |
| Narození | 31. července 1822 Alsótők Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. července 1911 (ve věku 88 let) Častolovice Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Častolovice |
| Choť | Filip Zöllner |
| Děti | |
| Příbuzní |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eliška Zöllnerová (rozená Erszébet Cinege, 31. července 1822 Alsótők v Sedmihradsku[1] – 25. července 1911 Častolovice) byla česká divadelní herečka, tanečnice, režisérka, podnikatelka a divadelní ředitelka maďarského původu, významná postava rozvoje českého divadla a divadla v Čechách obecně. Po smrti svého manžela Filipa Zöllnera roku 1863 převzala vedení Herecké společnosti Filipa Zöllnera, a osobně jej vedla v podstatě až do své smrti. Soubor byl od dob zdejšího působení Josefa Kajenána Tyla jedním z prvních profesionálních souborů, které začaly uvádět divadelní představení v češtině.
Život
Mládí
Narodila se v malé vesnici Alsótők v Sedmihradsku, uherské části Rakouského císařství (dnešní Rumunsko), posléze se stala tanečnicí a přijala angažmá v jednom z budapešťských divadel. Zde v 50. letech 19. století pracoval původem německý režisér Johann Friedrich Zöllner, který sem přivedl svého syna Filipa, herce a režiséra rodinné kočovné společnosti. Následně se mezi ní a o 39 let starším Filipem Zöllnerem rozvinul, pro Zöllnera mimomanželský, vztah. Následně Cinege angažoval ve své společnosti založené roku 1851 a hrající v té době především na území Čech a Moravy.
Zöllnerova herecká společnost
Soubor tvořil především zázemí pro česky hrající divadelní společnost dramatika Josefa Kajetána Tyla a Josefa Štandery, Tyl vykonával funkci uměleckého vedoucího, Štandera zajišťoval technické a finanční vedení souboru. Členy hereckého souboru byli kromě Zöllnera a Cinege, Tyla a Štandery (v epizodních rolích) například Magdalena Forchheimová, František Krumlovský, Anna Forchheimová-Rajská , E. Rott, Josef Karel Chramosta, Josef Emil Kramuele, Antonín Mušek, František Josef Čížek, František Pokorný, později V. Svoboda, jako velmi mladý v zde působil též F. F. Šamberk, pozdější úspěšný dramatik.
Soubor začal jako jeden z prvních nabízet profesionální představení v češtině a slavil velké komerční úspěchy. Výjimečně hrál představení také v němčině. Společnost zde odehrála řadu repríz inscenací dramat, především českých autorů: od dramaturga společnosti Tyla, dále Václava Klimenta Klicpery, Jana Nepomuka Štěpánka, F. B. Mikovce, Rodericha Benedixe, ale též například Friedricha Schillera. Vyjížděl na až dvouměsíční turné, především ve východních, středních a jižních Čechách. V letech 1853 až 1856 hostoval postupně v Hradci Králové, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi, Pardubicích, Čáslavi, Jičíně, Turnově, Hořicích, Chrudimi, Litomyšli, Mnichově Hradišti, Německém Brodě, Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích, Třeboni, Vodňanech, Strakonicích, Příbrami a v Měšťanském divadle v Plzni.
Během plzeňského hostování zde zemřel 11. července 1856 Josef Kajetán Tyl, Zöllner se ujal uměleckého a režijního vedení souboru osobně, ale především z důvodu nedostatečné znalosti češtiny byl za výsledky své práce kritizován. Roku 1861, po smrti Zöllnerovy první ženy Josefy, se s Eliškou Cinege ve Vídni oženil. Koncem roku 1862 působila společnost opět v Plzni, kde vyplňovala prostor pro česká představení střídaná německými v místním Měšťanském divadle. V únoru 1863 zde Filip Zöllner zemřel a byl pohřben na místním Mikulášském hřbitově, vedle hrobu J. K. Tyla.
Společnost Elišky Zöllnerové
Eliška Zöllnerová následně převzala vedení souboru, přejmenovaného na Herecké společnost Elišky Zöllnerové, který zdědila. Na jeviště se již nevrátila a řídila soubor administrativně. Hned v počátku se divadlo ocitlo na pokraji zániku vinou prusko-rakouské války roku 1866. Synové Filip a František se nadále věnovali profesionálnímu divadlu a pomáhali matce s vedením souboru. Souborem následně prošla celá řada známých divadelních herců jako Eduard Vojan, Václav Vydra, Jindřich Mošna, Josef Frankovský, Karel Želenský nebo Otýlie Sklenářová-Malá. S přibývajícími léty si neúnavná a energická divadelní ředitelka vysloužila v divadelních kruzích přezdívku babička Zöllnerová.
Soubor fakticky vedla až do své smrti. Se svými dětmi se Zöllnerová od roku 1880 usadila v Přerově, jednom z center vlasteneckého života na Moravě. Se souborem přechodně nadále kočovala. Poslední léta života trávila v Žamberku a Častolovicích, kde jako hoteliér působil nejmladší syn Karel.
Úmrtí
Eliška Zöllnerová zemřela 25. července 1911 v Častolovicích následkem mozkové mrtvice ve věku 88 let a byla zde také pohřbena.
Rodinný život
Byla dlouhodobou partnerkou Filipa Zöllnera, se kterou zplodil nemanželské děti Filipa (1853–1918) a Františka (1858–1940)[2], kteří byli legitimizováni jejich sňatkem ve Vídni roku 1861. Syn Karel (1863–1926) se narodil až po otcově smrti jako pohrobek. Rodinný soubor pokračoval v činnosti i po její smrti a zanikl až s koncem druhé světové války.
Vnučka Eliška (1881–1940), dcera syna Františka Zöllnera, se roku 1901 v Kolíně[3] provdala za herce Herecké společnosti Elišky Zöllnerové Václava Vydru (1876–1953). Na hereckou tradici navázal jejich syn Václav (1902–1979) i vnuk Václav (* 1956).[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o sňatku
- ↑ KNAP, Josef. Zöllnerové: Dějiny divadelního rodu : 1745-1945. Praha: Orbis, 1958. S. 232a.
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Eliška_Zöllnerová |
