| Elias Ymer | |
|---|---|
.jpg) Elias Ymer v kvalifikaci Wimbledonu 2022 | |
| Stát | Švédsko Švédsko |
| Datum narození | 10. dubna 1996 (28 let)[1] |
| Místo narození | Skara, Švédsko[1] |
| Bydliště | Stockholm, Švédsko[1] |
| Výška | 183 cm[1] |
| Hmotnost | 78 kg[1] |
| Profesionál od | 2014 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 1 585 214 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 15–34 |
| Tituly | 0 ATP, 5 challengerů, 6 Futures |
| Nejvyšší umístění | 105. místo (11. června 2018) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2015, 2018, 2021) |
| French Open | 2. kolo (2018) |
| Wimbledon | 1. kolo (2015, 2022) |
| US Open | 1. kolo (2015) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 7–4 |
| Tituly | 1 ATP, 0 challengerů, 0 Futures |
| Nejvyšší umístění | 188. místo (18. října 2017) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230417a17. dubna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elias Ymer (* 10. dubna 1996 Skara) je švédský profesionální tenista etiopského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2016 na 118. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2017 na 188. místě. Trénuje ho bratr Rafael Ymer. Dříve tuto roli plnili Galo Blanco (2015) či Robin Söderling (2017–2018).[1]
Ve švédském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 semifinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Dánsku, v němž prohrál dvouhru s Frederikem Nielsenem a porazil Martina Pedersona. Švédové zvítězili 3:2 na zápasy. Do června 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 15–14 ve dvouhře a 1–3 ve čtyřhře.[3]
Mladší bratr Mikael Ymer je také profesionální tenista.[4] Druhým mladším sourozencem je Rafael Ymer. Otec Wondwosen Ymer působil během aktivní sportovní dráhy jako profesionální běžec a matka Kelem Ymerová je lékařka.[1]
Tenisová kariéra
Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na červencovém Swedish Open 2013 v Bastadu, kde v úvodním kole vypadl s Bulharem Grigorem Dimitrovem.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na Swedish Open 2014, kam obdržel divokou kartu. V první fázi zdolal Kazacha Michaila Kukuškina, aby poté nestačil na Portugalce Joãa Sousou. V rámci série Masters odehrál první singlové utkání na Miami Open 2016, kde jej na úvod vyřadil Argentinec Federico Delbonis.[1][2]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře If Stockholm Open 2016 po boku bratra Mikaela Ymera. V něm za 51 minut deklasovali chorvatsko-novozélandské turnajové čtyřky Mateho Paviće s Michaelem Venusem. V duelu odvrátili všech sedm brejkbolů a naopak využili pět z osmi brejkových příležitostí. Z druhé odehrané deblové soutěže ATP v kariéře tak získal debutový titul. Ve Stockholmu se sourozenci stali prvním švédským vítězným párem od roku 1998 a tehdejších šampionů Nicklase Kultiho a Mikaela Tillströma.[5][1][2]
První challengerovou trofej si odvezl z italského Città di Caltanissetta 2015 po finálovém vítězství nad Američanem Bjornem Fratangelem ve dvou setech.[6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2015 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Benoît Paire, Jan Mertl a Čong Hjon. V úvodním kole však nenašel recept na japonského hráče Go Soedu po pětisetové bitvě.[1][2] Na antukovém Barcelona Open Banco Sabadell 2015 přehrál Nizozemce Thiema de Bakkera a Nicka Kyrgiose, než jej ve třetím kole zastavil David Ferrer. V sezóně 2015 se kvalifikoval do všech hlavních soutěží grandslamu. Na US Open 2015 podlehl v úvodní fázi dvouhry Argentinci Diegu Schwartzmanovi.[7]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 23. října 2016 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Mikael Ymer
|
 Mate Pavić Michael Venus
|
6–1, 6–1 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
| Legenda |
|---|
| Challengery (6–3 D; 0–1 Č) |
| Futures (5–1 D; 0–0 Č) |
Dvouhra: 15 (11–4)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 29. září 2013 | Falun, Švédsko | tvrdý (h) |  Adrien Bossel
|
2–6, 6–4, 1–6 |
| Vítěz | 1. | 6. dubna 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | antuka |  Marko Tepavac
|
6–2, 6–3 |
| Vítěz | 2. | 13. dubna 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | antuka |  Gleb Sakharov
|
7–5, 6–4 |
| Vítěz | 3. | 10. května 2014 | Båstad, Švédsko | antuka | Patrik Rosenholm
|
6–3, 4–6, 7–6(8–6) |
| Vítěz | 4. | 1. června 2014 | Bacău, Rumunsko | antuka |  José Hernández-Fernández
|
3–6, 7–6(7–2), 7–5 |
| Vítěz | 5. | 22. června 2014 | Alkmaar, Nizozemsko | antuka |  Jorge Aguilar
|
6–1, 5–7, 6–2 |
| Vítěz | 1. | 14. června 2015 | Caltanissetta, Itálie | antuka |  Bjorn Fratangelo
|
6–3, 6–2 |
| Vítěz | 2. | 17. dubna 2016 | Barletta, Itálie | antuka |  Adam Pavlásek
|
7–5, 6–4 |
| Vítěz | 3. | 20. srpna 2017 | Cordenons, Itálie | antuka |  Roberto Carballés Baena
|
6–2, 6–3 |
| Vítěz | 4. | 12. listopadu 2017 | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) |  Yannick Maden
|
7–5, 6–4 |
| Vítěz | 5. | 11. listopadu 2018 | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) | Yannick Maden
|
6–3, 7–6(7–5) |
| Vítěz | 6. | listopad 2018 | Puné, Indie | tvrdý |  Prajneš Gunneswaran
|
6–2, 7–5 |
| Finalista | 1. | červen 2019 | Lyon, Francie | antuka | Corentin Moutet
|
4–6, 4–6 |
| Finalista | 2. | červen 2021 | Lyon, Francie | antuka |  Pablo Cuevas
|
2–6, 2–6 |
| Finalista | 3. | červen 2022 | Parma, Itálie | antuka | Borna Ćorić
|
6–7(4–7), 0–6 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 27. července 2014 | Tampere, Finsko | antuka |  Anton Zajcev
|
 Ruben Gonzales Sean Thornley
|
7–6(7–5), 6–7(10–12), [8–10] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elias Ymer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Elias Ymer na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230417a17. dubna 2023
- ↑ a b c d Elias Ymer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230417a17. dubna 2023
- ↑ Elias Ymer na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230417a17. dubna 2023
- ↑ Ymer makes most of Wimbledon reprieve [online]. wimbledon.com, 11-07-2015 [cit. 2015-09-19]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ATP Staff. Home Sweet Home: Ymer Brothers Blast To Stockholm Title [online]. ATP World Tour, 2016-10-23 [cit. 2016-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ymer Continues Ascent With Maiden Challenger Title [online]. atpworldtour.com, 14-06-2015 [cit. 2015-09-20]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Five Teens Lead Youth Movement In New York [online]. atpworldtour.com, 28-08-2015 [cit. 2015-09-20]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elias Ymer na Wikimedia Commons - Elias Ymer na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Elias Ymer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Elias Ymer na stránkách Davis Cupu (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Elias_Ymer |
