Federico Delbonis

Federico Delbonis
Federico Delbonis ve Wimbledonu 2019
Stát	Argentina Argentina
Datum narození	5. října 1990 (33 let)
Místo narození	Azul, Argentina
Bydliště	Azul, Argentina
Výška	191 cm
Hmotnost	88 kg
Profesionál od	2005
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	6 132 805 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	164–200
Tituly	2 ATP, 11 challengerů, 1 Futures
Nejvyšší umístění	33. místo (9. května 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2016)
French Open	4. kolo (2021)
Wimbledon	1. kolo (2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2021, 2022)
US Open	2. kolo (2014, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	60–86
Tituly	2 ATP, 6 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění	110. místo (22. července 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2020)
French Open	3. kolo (2019)
Wimbledon	2. kolo (2016, 2018)
US Open	2. kolo (2015, 2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231116a16. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Federico Delbonis (5. října 1990 Azul) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 33. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 110. místě. Trénuje ho Albert Gustavo Tavernini.

Přelomovou se pro něj stala sezona 2013, během níž odehrál premiérové finále turnaje ATP a také pronikl do elitní stovky světového žebříčku. Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola melbournského Australian Open 2016. ve dvouhře triumfoval na Brasil Open 2014 a Grand Prix Hassan II 2016.

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v září 2014 floridskou baráží Světové skupiny proti Izraeli, v němž ve čtyřhře podlehl po boku Horacia Zeballose dvojici Jonatan Erlich a Andy Ram. Argentina se po vítězství 3:2 na zápasy udržela ve světové skupině. V roce 2016 se stal členem vítězného družstva, které ve finále zdolalo Chorvatsko. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.^[1]

Profesionální kariéra

2012

Na začátku roku si připsal postup do semifinále challengeru v Sao Paulu. Porazil Andrea Clezara, Jozefa Kovalíka, Anre Ghema a nestačil na Gastaa Eliase. Poté se zúčastnil kvalifikace na turnaj ATP ve Viňa Del Mar. V kvalifikaci nedal šanci Javieru Munozovi, Juanu Sebastiánu Cabalovi a Facundo Arguelovi. Svůj potenciál ukázal v hlavní soutěži, kde porazil Nicka Massůa a Thomaze Bellucciho. Ve čtvrtfinále nestačil na Carlose Berlocqa. Na dalším podniku ATP v Sao Paulu postoupil přes Gorana Tošiče a Diega Janquiera do finále kvalifikace, v níž nestačil na Rubéna Ramíreze Hidalga.

Na turnaji ATP v Buenos Aires vyhrál kvalifikaci. Porazil Diega Janquiera, Martína Alunda a Wayna Odesnika. V hlavní soutěži zdolal Frederica Gila. V osmifinále odešel poražen od Nicoláse Almagra. Na challengeru v Rabatu dohrál v úvodním kole na raketě Andreje Kuzněcova. Na challengeru v Marakéši postoupil přes Daniela Gimena-Travera a Jevgenije Donského do čtvrtfinále, ve kterém nestačil na Martina Kližana

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 4 (2–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	červenec 2013	Hamburk, Německo	antuka	Fabio Fognini	6–4, 6–7(8–10), 2–6
Vítěz	1.	březen 2014	Sao Paulo, Brazílie	antuka	Paolo Lorenzi	4–6, 6–3, 6–4
Finalista	2.	květen 2014	Nice, Francie	antuka	Ernests Gulbis	1–6, 6–7(5–7)
Vítěz	2.	duben 2016	Casablanca, Maroko	antuka	Borna Ćorić	6–2, 6–4

Čtyřhra: 5 (2–3)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	březen 2018	Sao Paolo, Brazílie	antuka (h)	Máximo González	Wesley Koolhof Artem Sitak	6–4, 6–2
Finalista	1.	srpen 2018	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Daniele Bracciali	Roman Jebavý Andrés Molteni	2–6, 4–6
Vítěz	1.	březen 2019	Sao Paolo, Brazílie (2)	antuka (h)	Máximo González	Luke Bambridge Jonny O'Mara	6–4, 6–3
Finalista	2.	červenec 2019	Bastad, Švédsko	antuka	Horacio Zeballos	Sander Gillé Joran Vliegen	7–6(7–5), 5–7, [5–10]
Finalista	3.	březen 2021	Santiago de Chile, Čile	antuka	Jaume Munar	Máximo González Simone Bolelli	6–7(4–7), 4–6

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Stav	Č.	Datum	Soutěž	Povrch	Spoluhráči	Finalisté	Výsledek
Vítěz	1.	25.–27. listopadu 2016	Davis Cup Záhřeb, Chorvatsko	tvrdý (h)	Juan Martín del Potro Leonardo Mayer Guido Pella	Marin Čilić Ivo Karlović Ivan Dodig Franko Škugor	3–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federico Delbonis na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Federico Delbonis na Wikimedia Commons
• Federico Delbonis na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Federico Delbonis na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Federico Delbonis na stránkách Davis Cupu (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.