 Fiala šedivá | |
|---|---|
 Fiala šedivá (Matthiola incana) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
| Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
| Rod | fiala (Matthiola) |
| Binomické jméno | |
| Matthiola incana (L.) W.T.Aiton, 1812 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fiala šedivá (Matthiola incana) je rostlina ozdobná květem která se do volné přírody ČR dostala pravděpodobně zplaněním rostlin pěstovaných v okrasných zahradách kam byly pro velkou oblibu importovány zejména v 19. století. V současnosti je tento prošlechtěný druh jako nenáročná a dlouho kvetoucí květina vysazován do venkovských zahrádek i městských parků.
Rozšíření
Tento hemikryptofyt pochází z okolí Středozemního moře a postupně se začal rozšiřovat v jižní Evropě, Malé Asii a severní Africe. Jako okrasná rostlina byl vědomě rozšiřován do ostatních oblasti Evropy, Severní Ameriky i Austrálie, kde se dostal do přírody a zdomácněl. V České republice byl tento neofyt zaznamenán ve volné přírodě již v roce 1877. Pro zdárný růst a kvetení požaduje fiala šedivá dostatek slunce a neutrální až mírně zásaditou písčitohlinitou půdu dobře zásobenou živinami.[2][3][4]
Popis
Fiala šedivá může být letničkou, dvouletkou nebo krátkodobě vytrvalou rostlinou s přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou dorůstající do výšky 20 až 80 cm. Roste z hrubého kořene s množstvím tenkých bočních kořínků a na bázi dřevnatí, hlavně u víceletých rostlin. Spodní listy vyrůstají v růžici nebo jsou u spodu lodyhy hustě nahloučeny, mají krátké řapíky a jejich kopinaté, podlouhlé nebo obkopinaté čepele jsou celokrajné, vykrajované nebo po okrajích vlnovitě zprohýbané, u báze jsou do řapíku zúžené a na vrcholu tupé; střední a horní lodyžní listy bývají přisedlé a celokrajné. Lodyha i listy jsou často sivě plstnaté a jen zřídka lysé.
Oboupohlavné, po vanilce příjemně vonící čtyřčetné květy s obvykle chlupatými, až 1 cm dlouhými stopkami vyrůstají jednotlivě nebo často v koncovém řídkém hroznu, někdy i větveném, který se během kvetení prodlužuje na délku 7 až 15 cm. Čárkovité, sivě plstnaté, ve dvou přeslenech rostoucí kališní lístky okolo 1 cm dlouhé mají po okraji blanitý lem. Vejčité až široce vejčité, s kalichem se střídající volné korunní lístky nehtovitě zakončené jsou obvykle 2,5 cm dlouhé a mívají barvu fialovou, purpurově fialovou, karmínově červenou, červenou, růžovou nebo ojediněle bílou. Šest ve dvou kruzích rostoucích čtyřmocných tyčinek 5 až 8 mm dlouhých nese žluté prašníky. Čnělka je kratičká nebo se nevyvinula, dvoulaločná blizna bývá asi 1,5 mm dlouhá. U plnokvětých kultivarů jsou původně čtyři korunní lístky často zkadeřeny a zmnoženy přeměnou z tyčinek nebo i pestíků. Nektarium je prstencovité, květy vykvétající v květnu až srpnu jsou opylovány hmyzem. Ploidie je 2n = 14.
Plody jsou vzpřímené šešule vyrůstající na tenkých stopkách, 1 až 2 cm dlouhých, jsou válcovité, oblé nebo zploštělé, na koncích tupé, 5 až 15 cm dlouhé a 0,5 cm široké. Mírně zploštělá elipsoidní semena velká až 3 × 2,5 mm jsou hnědá, žlutá nebo zelená. Rozmnožuje se semeny která přinášejí pouze rostliny s jednoduchými květy.[2][3][4][5]
Význam
V současnosti lze fialu šedivou považovat za běžnou, příjemně vonící květinu, která je k dispozici v různých barvách. Bylo vypěstováno, převážně křížením, více než 100 kultivarů s různým tvarem a barvou květů. Tyto hlavně zahradní rostliny lze podle délky života dělit na jednoleté a dvouleté, na s jednoduchou nebo rozvětvenou lodyhou, podle květů na jednoduché či plnokvěté a také podle doby kvetení.
Rostliny kvetoucí v létě (tzv. levkoje) se vysévají již v únoru a v polovině května se sazenice vysazují na venkovní záhony, pak kvetou ještě před většinou ostatních letniček a obvykle přes celé léto. V chladnějších oblastech se rostliny pěstují jako dvouleté, vysévají se až v červenci a přezimující rostliny kvetou druhým rokem již brzy z jara. Mimo záhonové výsadby jsou vhodné k řezu a rychlení. V současnosti s příchodem mnoha exotických druhů obliba fialy šedivé v ČR pomalu klesá.[3][4]
Taxonomie
Fiala šedivá se vyskytuje ve dvou poddruzích:
- fiala sivá pravá (Matthiola incana (L.) W. T. Aiton subsp. incana)
- fiala sivé skalní (Matthiola incana (L.) W. T. Aiton subsp. rupestris) (Raf.)
V ČR byl zaznamenán pouze nominátní poddruh který se od fialy sivé skalní odlišuje sivě plstnatými listy a užšími spodními listy.[2]
-
Porost fialy šedivé -
Plnokvětá varieta
Reference
- ↑ Katalog botanických zahrad Florius: Matthiola incana [online]. Unie botanických zahrad ČR, Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha [cit. 2013-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09.
- ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Matthiola incana [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2013-10-10]. S. 258–260. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
- ↑ a b c AtlasRostlin.cz: Fiala šedá [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2013-10-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Plants For a Future: Matthiola incana [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora of North America: Matthiola incana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu fiala šedivá na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Fiala_šedivá |
