| Fluorid xenonatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid xenonatý |
| Anglický název | Xenon(II) fluoride |
| Německý název | Xenondifluorid |
| Sumární vzorec | XeF2 |
| Vzhled | Bezbarvá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13709-36-9 |
| SMILES | FXeF |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 169,3 g/mol |
| Teplota tání | 129 °C |
| Teplota sublimace | 114 °C |
| Hustota | 4,32 g/cm³ |
| Rozpustnost ve vodě | 2,5 g/100 g (0 °C, pozvolný rozklad) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | Rozpustný v kapalném fluorovodíku |
| Tlak páry | 0,6 kPa (25 °C) |
| Ionizační energie | 11,5 eV |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Čtverečná tělesově centrovaná |
| Tvar molekuly | Lineární |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −176 kJ/mol |
| Entalpie sublimace ΔHsub | 376 J/g |
| Bezpečnost | |
 GHS03  GHS05  GHS06 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R8, R23/24/25, R34 |
| S-věty | S17, S26, S36/37/39, S45 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid xenonatý (též xenon difluorid) je bílá krystalická látka, zápachem připomínající ozón, která se skládá z paralelních lineárních tříatomových molekul XeF2. Lze jej připravit přímou syntézou z prvků, reakcí xenonu s nadbytkem fluoru v zatavené niklové nádobě nebo ozařováním této směsi slunečním světlem:
- Xe + F2 → XeF2.
Lineární strukturu si molekuly zachovávají i v parách po sublimaci. Je to mírné fluorační činidlo. Ve vodném roztoku působí jako silné oxidační činidlo, např. oxiduje CeIII na CeIV. Tyto roztoky jsou stálé, ovšem pouze v nepřítomnosti zásaditých látek. Je mírně žíravý, proto při práci s ním je třeba dbát opatrnosti.
Fluorid xenonatý poskytuje s pentafluoridy fosforu, arsenu, antimonu a jodu komplexní soli se strukturou vyjádřenou vzorci:
- [XeF]+[MF6]−,
- [XeF]+[M2F11]−,
- [Xe2F3]+[MF6]−,
- (M = P, As, Sb, nebo I).
Použití
Fluorid xenonatý v plynném skupenství se průmyslově používá k leptání při litografické výrobě integrovaných obvodů na bázi křemíku.[2] Kromě toho slouží v chemických laboratořích při anorganických syntézách jako mírné fluorační nebo silné oxidační činidlo.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Reference
- ↑ a b Xenon difluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAZZLE, J.D.; DOKMECI, J.R.; MASTRANGELO, C.H. Modeling and characterization of sacrificial polysilicon etching using vapor-phase xenon difluoride. 17th IEEE International Conference on Micro Electro Mechanical Systems (MEMS). Roč. 2004, s. 737–740. DOI 10.1109/MEMS.2004.1290690.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid xenonatý na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Fluorid_xenonatý |
