František Bláha (voják)

František Bláha
Generál František Bláha
Narození	26. února 1886 Poděbrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. května 1945 (ve věku 59 let) Terezín Československo Československo
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál (divizní generál in memoriam)
Doba služby	1914–1945
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda (1907–1908; 1914) Československé legie (1916–1920) Československá armáda (1920–1945)
Jednotka	c. k. zeměbranecký pluk č. 8 c. k. zeměbranecký pluk č. 12 1. čs. střelecká brigáda
Velel	10. rota 6. čs. střel. pluku I. prapor pěšího pluku 45 Pěší pluk 45 21. pěší brigáda 7. pěší brigáda 4.divize (1938) Obrana národa
Války	první světová válka druhá světová válka

František Bláha (26. února 1886, Poděbrady^[1] – 21. května 1945, Terezín) byl československý voják, generál a jeden z vrchních velitelů Obrany národa.

Mládí

Narodil se 26. února 1886 v Poděbradech do rodiny řeznického mistra Františka Bláhy a manželky Anny, rozené Effenbergrové.^[1][2] Vystudoval nižší gymnázium v Hradci Králové. V letech 1907–1908 vykonal vojenskou službu u zeměbraneckého pluku v Praze. Po vypuknutí první světové války byl 23. listopadu 1914 odeslán na ruskou frontu, kde po šesti dnech padl do zajetí. Do československých legií vstoupil 6. ledna 1916 v Tjumeni.^[3] Po vystudování důstojnické školy v Kyjevě v hodnosti poručíka působil v náborové komisi 6. čs. střeleckého pluku. Po absolvování kurzu v Jassách v letech 1917 - 1918 se opět v řadách svého pluku účastnil bojů u Marianovky a Jekatěrinburgu, jehož byl od 18. září 1918 do 1. června 1919 velitelem. Do nově vzniklého Československa se dostal 1. června 1921.

Vojenská kariéra

Po ročním pobytu na hlavním štábu byl převelen k 45. pěšímu pluku do Chustu na Podkarpatské Rusi. V březnu 1923 již velel 1. praporu tohoto pluku, krátce nato se stal zástupcem velitele pluku a od prosince velitelem pluku. Po absolvování řady kurzů byl v listopadu 1932 jmenován velitelem 21. pěší brigády v Košicích. Po roce byl jmenován velitelem Velitelské školy v Praze.

V letech 1935–1938 velel 7 pěší brigádě v Josefově a od 1. ledna 1938 se stal zástupcem velitele 4. pěší divize. Té velel během mobilizace od 21. června do 15. října 1938.

Německá okupace

Po okupaci Čech a Moravy německou armádou se v řadách Obrany národa zapojil do odboje a od června 1944 po zatčení gen. Nováka stanul v čele této organizace. Ve spolupráci s příslušníky výsadku Barium vybudoval ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty.^[2]

Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Zde se sice dožil osvobození Československa, ale zemřel při epidemii tyfu 21. května 1945.

Po válce

In memoriam byl v roce 1946 povýšen do hodnosti divizního generála.

• In memoriam
• 
  Hrob Františka Bláhy na poděbradském hřbitově
• 
  Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana - povýšení do hodnosti divizního generála

Památka

Dne 22. dubna 2015 byla v místě rodného domu Františka Bláhy odhalena pamětní deska.^[4]

Vyznamenání

• 1919 Řád sokola s meči
• 1919 Řád sv. Stanislava II. stupně s meči
• 1921 Československý válečný kříž 1914–1918
• 1921 Československá revoluční medaile
• 1921 Československá medaile Vítězství
• 1930 Ordinul Steau Romäniei eu spade in gradul de Commandor
• 1946 Československý válečný kříž 1939 (in memoriam)

Velitelé ON

Velitelé vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON)
Předchůdce:		Nástupce:

Odkazy

Literatura

• LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 528. 

Reference

Externí odkazy

• Vojenská kariéra v datech na forum.valka.cz

Autoritní data	Legie 100: 14957