| Ferenc Kazinczy | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Kazinczy Ferenc |
| Narození | 27. října 1759 Șimian (Érsemjén) |
| Úmrtí | 23. srpna 1831 (ve věku 71 let) nebo 22. srpna 1831 (ve věku 71 let) Széphalom |
| Příčina úmrtí | cholera |
| Místo pohřbení | Sátoraljaújhely |
| Povolání | jazykovědec, literární překladatel, dramatik, básník a spisovatel |
| Literární hnutí | klasicismus |
| Manžel(ka) | Sofie Török Kazinci |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferenc Kazinzcy (maďarsky Kazinczy Ferenc; 27. říjen 1759, Érsemjén – 23. srpen 1831, Széphalom, dnes část Sátoraljaújhely) byl maďarský šlechtic a jazykovědec. Odstartováním jazykové reformy se zasloužil o vznik moderní maďarštiny.[1]
Život
Pocházel ze zemanské rodiny. Studoval na evangelickém lyceu v Kežmarku a na kalvínském kolegiu v Sárospataku. Právo studoval v Košicích, v Prešově a v Pešti. Od roku 1784 byl členem zednářského hnutí. V roce ho 1785 císař Josef II. jmenoval inspektorem východouherského školního obvodu se sídlem v Košicích. Jeho reakcí na státní germanismus Josefa II. byla snaha o obrodu maďarského jazyka. Proto se začal věnovat zvelebování maďarštiny překladem klasiků a slovotvorbou z maďarských archaismů. Reformou jazyka, kdy bylo vytvořeno více než 10 000 nových slov, položil základy moderní maďarštiny. Za tímto účelem v roce 1788 založil se svými druhy Dávidem Baróty-Sabém a Jánosem Batsányem v Košicích Košickou maďarskou společnost (Kassai Magyar társaság). V letech 1788–1792 zde vydávali první maďarský literární časopis Maďarské muzeum (Magyar Muzeum). Z Košic je znám i jeho překlad Hamleta. V letech 1790–1791 vydával v Košicích vlastní zednářský časopis Orpheus.
V roce 1791 ho propustili ze státní správy kvůli kalvínskému vyznání. Odcestoval do Vídně, kde se přidal k uherskému jakobínskému hnutí vedenému Ignácem Martinovičem. V roce 1794 byl proto zatčen a v roce 1795 odsouzen k trestu smrti. Císař František I. rozsudek změnil na vězení na neurčitou dobu. Věznili ho na Špilberku, v Kufsteinu a v Mukačevu. V roce 1801 byl propuštěn a usadil se na Zemplínském statku Széphalom při Novém Městě pod Šiatrom. V letech 1814–1816 byl publikován soubor jeho děl a básní v devíti svazcích a soubor jeho listů v pěti svazcích. V roce 1828 se stal zakládajícím členem uherské vědecké společnosti (předchůdkyně Akademie věd) a prvním korespondentem její historické sekce. V roce 1831 zemřel na choleru.
Česká vydání
- Ferenc Kazinczy a Brno (vězeňský deník Ference Kazinczyho a jeho pobyt v Brně), Brno: Masarykova univerzita 2000, k vydání připravil, poznámky a vysvětlivky pořídil a úvodní studii napsal Richard Pražák, překlad Marcela Husová.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Kazinci na slovenské Wikipedii.
- ↑ RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 173-174 s. cnb000160225. S. 90.
- ↑ Digitální knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Literatura
- Kazinczy Ferenc : élet és szellemiségének Hataš Kassa kulturális fejlődésére – Život Ference Kazinczyho a jeho vliv na kulturní vývoj Košic. Košice : Košický občanský klub / Kassai Polgári Klub, 2009. 33 s. ISBN 978-80-970022-3-7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kazinci na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferenc Kazinczy
Dílo Szerző:Kazinczy Ferenc ve Wikizdrojích (maďarsky)- (maďarsky) Kazinczy Ferenc - Arcanum
- (česky) Ferenc Kazinczy - Encyklopedie Brna
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/František_Kazinci |
