| Gloster E.1/44 | |
|---|---|
 Třetí prototyp TX148 | |
| Určení | Stíhací letoun |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | Gloster Aircraft Company |
| Šéfkonstruktér | George Carter |
| První let | 9. března 1948 |
| Charakter | vývoj zrušen |
| Uživatel | Spojené království (předpokládaný) |
| Vyrobeno kusů | 3 (4. prototyp nedokončen) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gloster E.1/44 byl návrh britského jednomotorového proudového stíhacího letounu za 2. světové války. Prototypy však byly dokončeny až po válce a letoun se nikdy nedostal do sériové výroby.
Vývoj a popis
Úspěšné testování prvního britského proudového letounu Gloster E.28/39 vedlo od roku 1940 k vývoji dvoumotorového proudového letounu Gloster Meteor. Avšak v roce 1942 společnost Rover, která měla kontrakt na výrobu proudových motorů W.2, měla s jejich produkcí problémy, a proto britské ministerstvo letectví vydalo požadavky E.5/42 na návrh jiného letounu, který by používal místo dvou motorů jen jeden. Gloster představil návrh jednoplošníku s tenkým křídlem a ocasními plochami ve tvaru „T“ s klasickým uspořádáním podvozku se záďovým kolečkem. Měl být poháněn jedním proudovým motorem Halford H.1 nebo Rolls-Royce Nene s vstupy vzduchu u kořene křídla. Výroba dvou prototypů GA.1 začala na konci roku 1943.[1][2] Nakonec i společnost Rolls-Royce zahájila výrobu proudových motorů (motory W.2 začaly být známé pod označením Rolls-Royce Welland). Tak byl problém se zásobováním motory vyřešen. To znamenalo, že jednomotorový letoun již nebyl potřeba. Gloster pokračoval v práci na svém projektu soukromě, přičemž uvažoval o použití motoru Halford H.1 místo motoru W2/Welland.
V roce 1944 ministerstvo vydalo specifikace E.1/44 na exprimentální letoun využívající nový motor Rolls-Royce Nene. Gloster na základě těchto specifikací vypracoval nový návrh (GA.2), který nebyl založen na E.5/42, ale byl podstatně větší.[3] Gloster obdržel kontrakt na postavení jednoho prototypu v roce 1944 s tím, že objednávka dalších třech letounů bude následovat na konci roku 1945.[4]
Novým návrhem byl středoplošník polonosné konstrukce (část namáhání nesl plášť letounu) s podvozkem s příďovým kolem na rozdíl od návrhu E.5/42. Vodorovné ocasní plochy byly namontovány uprostřed zadní části trupu pod jednoduchou svislou ocasní plochou (vertikálním stabilizátorem s kormidlem). Motor nasával vzduch půlkruhovými otvory, které se nacházely vpředu u kořenů křídla. Na potah křídla byla neobvykle použita nerezavějící ocel, která byla náročná na výrobu.[5][6]
Operační historie
Vývoj nového stíhacího stroje probíhal pomalu, protože Gloster se soustředil na vývoj stroje Meteor. První prototyp byl dokončen až v červenci 1947. Tento prototyp byl ale zničen při dopravní nehodě během jeho přepravy do Boscombe Down k letovým zkouškám.[7]
První E.1/44 (druhý prototyp) poprvé vzlétnul 9. března 1948 pilotovaný hlavním zkušebním pilotem společnosti Gloster Billem Watertonem, který rozhodně nebyl nadšen jeho letovými vlastnostmi a nedostatkem výkonu, přičemž jej pojmenoval jako „Gormless (Pitomý)“. Tohoto neoficiálního jména se letoun nezbavil. Letoun žádné oficiální jméno nedostal, ale uvažovalo se, že bude pojmenován „Ace (Eso)“.[8]
Ovladatelnost byla zpočátku velmi špatná. Zlepšení přinesla úprava vodorovné ocasní plochy, která byla u třetího prototypu (TX148) nyní namontována výš doprostřed svislé ocasní plochy. Zatímco byla takto vylepšena ovladatelnost, výkon byl slabý. Nakonec byl program v roce 1949 zastaven, protože letoun neměl takový potenciál dalšího rozvoje jako Meteor. Čtvrtý prototyp (TX150) nebyl dokončen.[9] Přepracované ocasní plochy letounu E.1/44 však byly použity na letounu Meteor a letouny měly tyto ocasní plochy od verze Meteor F.8 a výše.[10] Nakonec létaly v roli testovacích letounů jen dvě letadla, předtím než byly vyřazeny. Jedno z nich létalo nejméně do roku 1951.[11]
Varianty
GA.1
- Jednomotorová verze dle požadavků E.5/42 – dva letouny se sériovými čísly SM801 a SM805. Konstrukce byla opuštěna.
GA.2 Ace
- Vylepšená varianta dle požadavků E.1/44 – tři letouny se sériovými čísly SM809, TX145 a TX148. SM809 byl zničen během dopravy do Boscombe Down po silnici, TX145 poprvé vzlétnul 9. března 1948.
GA.3
- Předvýrobní letoun se sériovým číslem TX150. Nebyl dostavěn.
GA.4
- 40 prvních sériových letounů, které byly objednány ve dvou várkách v dubnu a červenci 1946. Objednávka byla zrušena a letouny nebyly postaveny.
Specifikace (E.1/44)
Technické údaje pocházejí z publikace „The British Fighter since 1912“.[12]
Technické údaje
- Posádka: 1
- Rozpětí: 10,98 m
- Délka: 11,59 m
- Výška: 3,56 m
- Nosná plocha: 23,6 m²
- Plošné zatížení: 221 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 3 755 kg
- Vzletová hmotnost : 5 214 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Rolls-Royce Nene II
- Tah pohonné jednotky: 22,3 kN
Výkony
- Cestovní rychlost: ? km/h ve výšce ? m
- Maximální rychlost: 998 km/h (620 mph, 539 uzlů) ve výšce ? m
- Dolet: 660 km (410 mil, 357 námořních mil)
- Dostup: 13 400 m (44 000 stop)
- Stoupání do 40 000 stop: 12,5 minuty
Výzbroj
- 4× letecký kanón Hispano ráže 20 mm
Uživatelé
Spojené království
Spojené království
- Královské letectvo – předpokládaný uživatel. Sériové letouny nebyly postaveny.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gloster E.1/44 na anglické Wikipedii.
- ↑ Goulding 1986, str. 146.
- ↑ James 1971, str. 306–307.
- ↑ Goulding 1986, str.151.
- ↑ Mason 1992, str. 356–357.
- ↑ Goulding 1986, str. 151–152.
- ↑ James 1971, str. 307–308.
- ↑ Goulding 1986, str. 152.
- ↑ Waterton 1956, str. 12.
- ↑ James 1971, str. 309–310.
- ↑ Goulding 1986, str. 155.
- ↑ James 1971, str. 310.
- ↑ Mason 1992, str. 357.
Literatura
- Ashley, Glenn. Meteor in Action. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications Inc., 1995. ISBN 0-89747-332-9.
- Bowyer, Chaz. Gloster Meteor. London: Ian Allan Ltd., 1985. ISBN 0-7110-1477-9.
- Buttler, Tony. Gloster Meteor (Warpaint Series No.22). Milton Keynes, Buckinghamshire, United Kingdom: Hall Park Books Ltd., 2001. ISBN 1-85780-230-6.
- Caruana, Richard J. and Richard A. Franks. The Gloster & AW Meteor. Kingsway, Bedford, United Kingdom: SAM Publications, 2004. ISBN 0-9533465-8-7.
- Goulding, James. Interceptor: RAF Single-Seat Multi-Gun Fighters. London: Ian Allan, 1986. ISBN 0-7110-1583-X.
- Green, William and Gordon Swanborough. The Great Book of Fighters. St. Paul, Minnesota: MBI Publishing, 2001. ISBN 0-7603-1194-3.
- James, Derek N. Gloster Aircraft since 1917. London: Putnam, 1971. ISBN 0-370-00084-6.
- Jones, Barry. Gloster Meteor. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire, United Kingdom: The Crowood Press Ltd., 1998. ISBN 1-86126-162-4.
- Mason, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7.
- Waterton, W.A. The Quick and the Dead: The Story of a Chief Test Pilot. London: Muller, 1956.
Související články
Podobná letadla
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gloster E.1/44 na Wikimedia Commons - Gloster GA.1 / GA.2 "Ace" na webu tanks45.tripod.com (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Gloster_E.1/44 |
