Halucha

Halucha
Halucha koromáčolistá (Oenanthe silaifolia)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	miříkotvaré (Apiales)
Čeleď	miříkovité (Apiaceae)
Rod	halucha (Oenanthe) L, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Halucha (Oenanthe) je rod vlhkomilných bylin tvořený asi 30 druhy. V české krajině se v současnosti vyskytuje pouze jediný druh, hojně rozšířená halucha vodní. V minulosti zde rostly ještě halucha dutá a halucha koromáčolistá, které jsou nyní považované za vymizelé z přírody České republiky.

Rostliny rodu halucha, patřící do čeledi miříkovitých, jsou rozšířené po vlhkých až mokrých stanovištích téměř v celé Evropě a dále i v Asii, Severní Americe a též v Africe.^[1][2]

Popis

Dvouleté až krátce vytrvalé byliny vyrůstají z vláknitých nebo vřetenovitých kořenů či vejčitých hlíz. Lodyhy mohou dorůst až do výše dvou metrů a jsou nejčastěji duté, rýhované, oblé nebo hranaté a mají schopnost zakořenit ze spodních uzlin. Bazální i lodyžní listy jsou někdy dvoutvaré, vyrůstají z pochev, mají řapíky a jejich čepele jsou až čtyřnásobně zpeřené a jednotlivé lístky čárkovité až oválné.

Složené okolíky bývají terminální, axiální nebo vyrůstají z lodyh proti listovým řapíkům a obvykle nemají listeny nebo mají pouze jediný. Jsou tvořeny čtyřmi až patnácti okolíčky s četnými listeny. Pětičetné, převážně oboupohlavné květy s drobnými, vytrvalými, kopinatými kališními zuby mají korunní plátky bílé nebo světle růžové, obsrdčité a do třetiny dělené. Pět tyčinek je zakončeno žlutými nebo fialovými prašníky, spodní semeník má ve dvou oddílech po jednom vajíčku a nese podlouhlé, kuželovité stylopodium s bliznou. Přenos pylu z prašníků na blizny zajišťuje hmyz.

Plody jsou elipsovité nebo válcovité dvounažky se suchými kališními lístky a tuhými čnělkami. Plůdky jsou srostlé širokou spojovací plochou a mají na hřbetní straně tupá, srdčitě vyklenutá žebra naplněná vzduchem, která usnadňují semenům rozptylování větrem do větších vzdáleností i krátkodobé plavání po hladině. Ploidie rodu je 2n = 22.^[2][3][4]

Toxicita

Mnohé druhy haluchy obsahují v kořenech, květech i plodech hlavně alifatický alkohol falkarinol, který u citlivých osob může způsobovat kontaktní dermatitidu a při případném požití většího množství i poškození vnitřních orgánů. Podle výzkumu provedeného na zvířatech v roce 2005 v Dánsku však tato látka pravděpodobně snižuje riziko rozvoje rakoviny.^[5][6]

Taxonomie

V Evropě se z ne plně ustáleného počtu 30 uznávaných druhů vyskytují tyto:

• halucha banátská (Oenanthe banatica Heuff.)
• halucha bedrníkovitá (Oenanthe pimpinelloides L.)
• halucha dutá (Oenanthe fistulosa L.)
• halucha koromáčolistá (Oenanthe silaifolia M. Bieb.)
• halucha vodní (Oenanthe aquatica (L.) Poir.)
• Oenanthe crocata L.
• Oenanthe fluviatilis (Bab.) Coleman
• Oenanthe globulosa L.
• Oenanthe lachenalii C. C. Gmel.
• Oenanthe lisae Moris
• Oenanthe millefolia Janka
• Oenanthe peucedanifolia Pollich
• Oenanthe tenuifolia Boiss. et Orph.^[7]

Poznámky

• Vědecké jméno Oenanthe patří současně i lejskovitým ptákům rodu bělořit.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu halucha na Wikimedia Commons
• Taxon Oenanthe ve Wikidruzích