Hlavoš západní

Hlavoš západní
Kvetoucí hlavoš západní (Cephalanthus occidentalis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď	mořenovité (Rubiaceae)
Rod	hlavoš (Cephalanthus)
Binomické jméno
Cephalanthus occidentalis L., 1753
Mapa přirozeného výskytu
Synonyma
cefalantus západní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavoš západní (Cephalanthus occidentalis) je opadavý, vlhkomilný, listnatý keř s netradičními, kulovitými květenstvími, je nejčastěji pěstovaným druhem z rodu hlavoš. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde roste ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku. Pro atraktivní olistění a netradiční seskupení květů bývá pěstován jako okrasná dřevina i mimo území Ameriky.^[2][3]

Ekologie

Jeho stanoviště bývají v osluněných místech na těžších až jílovitých, podmáčených půdách s dostatkem humusu a s půdní reakci mírně kyselou, nesnáší vápenité podloží. Přirozeně vyrůstá nejčastěji po okrajích lužních lesů a vlhkých houštin, na místech často zaplavovaných vodou, v bažinách, močálech, na březích jezírek i rozlévajících se potoků, řek i kanálů, snese i dlouhodobé (ne však trvalé) zaplavení stanoviště. Na příhodných místech vytváří rozlehlé křovinaté kolonie. Rychlost růstu je odvozená od půdních podmínek.

Ve středoevropských podmínkách je opadavý, v teplým oblastech amerického kontinentu rostou i stálezelení jedinci. Je plně mrazuvzdorný, evropskou zimu snáší bez problémů. Nové listy raší poměrně pozdě, většinou až v průběhu května. Květy se vyvíjejí nejčastěji na nových větvičkách.^[2][4][5][6]

Popis

Nejčastěji je to rozkladitý, listnatý, opadavý keř 2 až 3 m vysoký se široce rozvětvenými kořeny; v domovině někdy roste jako až 7 m vysoký strom s kmenem tlustým do 30 cm a může být neopadavý. Větve keře rostou do široka, letorosty má lysé, lesklé a internodia dlouhá, z jara bývají nově vyrostlé větvičky výrazně červené. Listy s načervenalými řapíky jsou dlouhé 6 až 18 cm, vyrůstají vstřícně nebo po třech v přeslenech, jsou jasně zelené se sytě červenou zpeřenou žilnatinu a mají tmavé, deltoidní, krátce vytrvalé, 2 mm dlouhé palisty. Listové čepele bývají podlouhlého, kopinatého nebo vejčitého tvaru, na bázi jsou srdčité, na koncích zašpičatělé a po obvodě celistvé. Na podzim opadávají, aniž změní barvu, po opadaných listech zůstávají světlé jizvy.

Drobné, bílé květy jsou nahloučeny do asi 3 cm velkých kulovitých strboulů, které vyrůstají na stopkách až 6 cm dlouhých z úžlabí listů nebo na koncích větviček, před rozkvětem tvoří zelené koule. Rozvitý květ výrazně sladce voní, má drobný, zelený kalich a čistě bílou, srostlou, nálevkovitou, čtyřlaločnou korunu s krátkou trubkou. Čtyři tyčinky s krátkými, přirostlými nitkami jsou zakončeny prašníky, které z koruny jen nepatrně vyčnívají. Dvoudílný semeník s jediným vajíčkem v oddíle nese dlouhou, daleko z koruny přesahující čnělkou s bliznou. Pro zabránění samoopylení a usnadnění opylení cizím pylem jsou květy protandrické, nejprve dozrávají prašníky s pylem a teprve po jejich vyprášení dozraje ve stejném květu i blizna a je schopná se opylit.

Kvetou po dobu asi jednoho měsíce, jsou mimořádně bohaté na nektar a lákadlem pro opylovačů s dlouhým sosákem, bývají to motýli, čmeláci, včely, ploskočelky i statnější mouchy. V Americe bývá občasným opylovačem i stěhovavý kolibřík rubínohrdlý.^{[2][5][6][7][8][9]}

Rozmnožování

Ze sprašeného květu se vyvine kulovitá dvounažka asi 1,2 cm velká, která je ve zralosti vybarvená do zlatova. V průběhu zimy se rozpadá na dva plůdky pyramidálního tvaru, dospělý keř jich mívá okolo 400. Semena (plůdky) jsou požírána některými ptáky a jsou nejběžnějším prostředkem k rozšiřování na nové stanoviště. Semena nepotřebují studenou stratifikaci a na jaře dobře klíčí i ze semen uložených v teple.

Dřeviny lze uměle množit řízky z polovyzrálého dřeva v letním období nebo z vyzrálého v zimě. Přestože prořezávání keře není nutné, lze jej dobře počátkem jara tvarovat. Pokud se dřevina zdá již nevzhledná, je možno ji seříznout nízko nad zem a ona znovu obroste.^[8][9][10]

Význam

Ve své domovině je hlavoš západní spíše ceněný jako stabilizátor říčních břehů, kdežto v Evropě je pěstován pro svůj exotický vzhled, který mu dávají koule bílých květů připomínající jehelníčky. Bývá vysazován v parcích okolo jezírek. Jeho postupně opadávající plody jsou potravou kachen a jiných vodních ptáků a husté větve zase poskytují vhodná místa pro stavění hnízd drobných ptáků.

V minulosti bývala jeho kůra léčebným prostředkem proti horečce, při bolestech hlavy a zubů, proti otokům způsobených jedovatými druhy škumpy nebo se používala jako náhrada chininu při léčbě malárie. Obsahuje řadu alkaloidů, hlavně cephalathin. býložravci jeho listy pro toxicitu nežerou, ale bobři z něj stavějí své hrady.^[4][7][8][9]

Galerie

• 
  Vzrostlý keř
• 
  Rozvité a nerozvitá květenství
• 
  Odkvétající květenství
• 
  Plůdky (semena)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlavoš západní na Wikimedia Commons
• Taxon Cephalanthus occidentalis ve Wikidruzích