| Jan Paweł Woronicz | |
|---|---|
| Primas Polského království | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. července 1757 |
| Místo narození | Brodóv (dnes Tajkuri) |
| Datum úmrtí | 7. prosince 1829 (ve věku 72 let) |
| Místo úmrtí | Vídeň |
| Místo pohřbení | Wawel, Krakov |
| Národnost | polská |
| Povolání | katolický kněz, preromantický básník |
| Podpis |  |
| Řády a ocenění | Řád bílé orlice Řád sv. Stanislava |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Paweł Woronicz (3. července 1757, Brodóv (dnes Tajkuri) – 7. prosince 1829, Vídeň) byl polský katolický kněz, primas Polského království a preromantický básník.[1]
Život
Původně byl (do zrušení řádu) jezuitským knězem. V době Kongresového Polska postupoval v církevních hodnostech a patřil k vedoucím polským osobnostem. Stal se krakovským biskupem a později varšavským arcibiskupem a polským primasem a v této funkci korunoval roku 1829 cara Mikuláše I. polským králem.[2]
Woroniczova literární tvorba se plně rozvinula v době, kdy působil blízko rezidence knížete Adama Jerzyho Czartoryského v Puławách, které bylo významným kulturním centrem. Je charakteristická pronikavým citovým vlastenectvím a lyrickým sentimentalismem, obracejícím se k přírodě a k selskému lidu. Psal selanky, vesnické písně, příležitostné básně i eposy. Zajímal se rovněž o národní písně. Je také jedním z představitelů tzv. historismu, plného fantazií a pohledů do temného dávnověku,[2] a mesianistického slavismu, doplněného vírou v znovuzrození očištěného a vykoupeného Polska. Významná jsou také jeho kázání.[1]
Zemřel ve Vídni a jeho pohřeb v Krakově na Wawelu byl velkým vlasteneckým projevem.[3]
Literární dílo
- Pieśni wiejskie (1782, Vesnické písně)
- Świątynia Sybilli (Svatyně Sibillina), napsáno v letech 1795-1800, tiskem 1818, historický epos, odkazující se na proslulý zahradní památník kněžny Czartoryské v Pulawách, ve kterém autor vyjádřil své přesvědčení, že národy nejsou ovlivňovány „hrou slepých osudů“, ale podléhají vůli Prozřetelnosti.
- Zjawienie Emilki (1796-1797, Zjevení Emilčino), idylická vize.
- Rozprawa o pieśniach narodowych (1803, Pojednání o národních písních, odborná práce určená pro zasedání varšavské Společnosti nauk.
- Assarmot, syn Jektana, praprawnuk Sema, praszczur Noego, narodów sarmackich patryarcha (1805, Assarmot, syn Jektana, prapravnuk Sema, praděd Noemův, národů sarmackých patriarcha), epos, ve kterém autor opěvoval původ Slovanů (Sarmatů) od starozákonních postav. Potomkem Assarmota byl podle něho rádce trojského krále Priama Anténór, který se po dobytí Tróje uchýlil do Ilýrie, odkud pak vzešel praotec Poláků Lech. Pokračováním tohoto eposu měl být epos Lech, z něhož se však dochovaly jenom části.
- Hymn do Boga (1809, Hymnus na Boha), báseň plná patetického vlastenectví nese podtitul O dobrodiních Prozřetelnosti, Národu Polskému prokázaných po úpadku Polska.
- Kazania czyli nauki parafjalne (1828), dva díly.
- Pisma Jana Pawła Woronicza (1832, Dopisy Jana Pawła Woronicze), posmrtně.
Česká vydání
- Assarmot, Světozor 1876, přeložil Václav Štulc.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 430-431.
- ↑ a b c KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 192–193.
- ↑ Woronicz Jan Paweł - Encyklopedia Krakowa
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Paweł Woronicz na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Paweł Woronicz
Autor Jan Paweł Woronicz ve Wikizdrojích (polsky)
Osoba Jan Paweł Woronicz ve Wikicitátech (polsky)- Jan Paweł Woronicz - Archidiecezja Krakowska
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Paweł_Woronicz |
