Janovská republika

Nejjasnější republika janovská
Serenissima Repubblica di Genova (it)
Res Publica Ianuensis (la)
Repúbrica de Zêna (lij)

↓

11. století–1797
1814–1815

↓

vlajka

znak

Motto Respublica superiorem non recognoscens

Geografie

Rozsah Janovské republiky

Janovská republika a její kolonie

Hlavní město

Janov

Rozloha

cca 14 000 km² (16. století)

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

cca 600 000 (16. století)

Jazyky

italština, ligurština, latina, korsičtina, řečtina, arabština

Náboženství

římskokatolické (státní), ortodoxní, judaistické, islámské

Státní útvar

Státní zřízení

oligarchická republika

Měna

genovino

Vznik

11. století – vznik

Zánik

7. ledna 1815

Závislá
území

{{{Podřízené celky}}}

Státní útvary a území

Předcházející

	Italské království (Říše římská)
	Korsické království

Následující

	Ligurská republika
	Savojské vévodství
	Sardinské království
	Korsické království
	Janovské vévodství
	Korsická republika
	Monacké knížectví

Janovská republika (italsky Repubblica di Genova, ligursky Repúbrica de Zêna, latinsky Res Publica Ianuensis), od roku 1580 celým názvem Nejjasnější janovská republika (italsky Serenissima Repubblica di Genova) byla nezávislá italská republika v Ligurii na severozápadním pobřeží Apeninského poloostrova. Městský stát vznikl v 11. století a díky námořnímu obchodu se časem rozrostl v mocnou námořní republiku a obchodní velmoc konkurující Benátkám, a zanikla pak v roce 1798, kdy na jejím území byla založena Ligurská republika, resp. v roce 1805, kdy bylo území anektováno napoleonskou Francií.

Historie

Středověk

Její vznik lze hledat v polovině 11. století, kdy se Janov stal samosprávnou městskou komunou. Ve středověku patřila k nejvýznamnějším obchodním centrům Středomoří a se svými konkurenty – Pisou v 11.–12. století, od níž Janov získal Korsiku a část Sardínie; ve 13.–14. století pak s Benátkami — vedla řadu ozbrojených konfliktů. Byla přezdívána jako „la Superba“, „la Dominante“, „Dominante dei mari“ („dominanta moří“) a „la Repubblica dei magnifici“.

K rozvoji svého vlivu využila především křižáckých tažení a v Levantě založila mnoho svých faktorií. Ve spolupráci s Nikájským císařstvím nabyla velkého vlivu v Egejském moři (např. ostrov Chios jí patřil až do roku 1566) a v Černomoří. Od 13. století v ní vládla oligarchie a roku 1339 byl zřízen úřad dóžete. Janované se účastnili cizích válek jako profesionální žoldnéři využívající své bohaté zkušenosti střelby z kuše.

Úpadek

V letech 1378–1381 rivalita s Benátkami vyústila v otevřenou válku, ve které byla Janovská republika na hlavu poražena v bitvě u Chioggie a která se stala počátkem pozvolného úpadku. Ten vyvrcholil na počátku 16. století, kdy republika na téměř třicet let ztratila svou nezávislost v souvislosti s francouzsko-španělským soupeřením o nadvládu nad Apeninským poloostrovem.

Samostatná vláda oligarchie byla obnovena až v roce 1528, tentokrát ovšem v úzkém spojenectví se Španělskem, jež bylo na vrcholu své imperiální moci. Janovští finančníci patřili k oporám španělského trůnu a podíleli se jak na zámořských výbojích, tak i na potlačování Nizozemské revoluce. Postupný úpadek Španělska jako světové velmoci v 17. a 18. století se projevil i na postavení Janova. V roce 1768 byl nucen prodat Korsiku Francii.

Zánik

V roce 1797 byla republika okupována francouzskými revolučními vojsky, která vyhlásila tzv. Ligurskou republiku jako jeden z obdobných klientských útvarů na italské půdě. Roku 1805 nakonec Napoleon území úplně připojil k francouzskému císařství jako součást Apeninského departamentu. Ačkoli bylo v roce 1814 po porážce Napoleona vyhlášeno obnovení Janovské republiky, bylo její území o rok později oktrojem Vídeňského kongresu přiřčeno Sardinskému království, které území připojilo jako Janovské vévodství.

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.