 Jeřáb labský | |
|---|---|
 Jeřáb labský (Sorbus albensis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Podčeleď | Amygdaloideae |
| Rod | jeřáb (Sorbus) |
| Podrod | Torminaria |
| Binomické jméno | |
| Sorbus albensis M. Lepší, Boublík, P. Lepší et Vít, 2009 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeřáb labský (Sorbus albensis) je opadavý strom vysoký až 13 m, někdy s několika kmeny, nebo i jako keř. Tento druh, rozšířený na území ležícím západně až severozápadně od Litoměřic, je endemitem Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Je ustálený hybridogenní apomiktický druh s triploidní sadou chromozomů (2n=3×=51), který vznikl křížením jeřábu dunajského (Sorbus danubialis) a jeřábu břeku (Sorbus torminalis) a je součásti skupiny více než deseti velmi podobných druhů okolo jeřábu širolistého (Sorbus latifolia agg.).
Jeřáb labský byl při chorologické kontrole odlišen od jeřábu českého (Sorbus bohemica) popsaného v roce 1961. Druhové jméno albensis je odvozeno od názvu řeky Labe (latinsky Albis).[2][3]
Rozšíření
Vyrůstá na dvanácti místech v Českém středohoří, nejsevernější lokalita je u obce Církvice, nejjižnější u Malíče, nejzápadnější u Litochovic nad Labem a nejvýchodnější u obce Hlinná, tyto lokality nejsou od sebe dále než 6 km. Nejbohatší stanoviště čítající několik stovek jedinců je u vrchu Plešivec, další početnější jsou na stráních u osady Knobloška a na vrchu Bídnice. Na jiných lokalitách je tento druh spíše rozptýlený nebo se vyskytuje v malých skupinkách. Vzhledem k počtu míst výskytu a velikosti populace odhadované na 600 kusů, je jeřáb labský druhým nejhojnějším endemickým druhem rodu jeřáb, které rostou v české krajině.[3][4][5]
Ekologie
Areál jeřábu labského se nalézá v nadmořské výšce od 180 m n. m. po 540 m. Nachází se v poměrně teplé klimatické oblasti, kde průměrná roční teplota bývá 8 až 9 °C a obvyklé roční úhrnné srážky se pohybují od 550 do 600 mm. Druh se vyskytuje v řídkých acidofilních doubravách, v suťových lesích i na polosuchých loukách, roste v opuštěném třešňovém sadu, stejně jako v keřových společenstvech na skalních výchozech. Prospívají mu půdy, které mají za podloží pískovec, slín, opuka, čedič i rula.
Popisovaná dřevina produkuje na osvětlených místech spoustu plodů a po okolí i semenáčů, je tam schopen úspěšně vytvářet i nevelké jednodruhové porosty. V málo osvětleném lesním podrostu bývá sterilní a potomstvo plodí pouze při dostatku světla, v mezerách v zápoji korun. Většina lokalit se nachází na severovýchodních nebo severozápadních svazích, převážná část jedinců roste v člověkem ovlivněných polopřirozených lesích nebo na bývalých pastvinách samovolně přeměněných v řídké lesy či křoviny.
Kvete obvykle v květnu. Přestože květy navštěvují opylovači chtiví pylu i nektaru, rozmnožuje se jeřáb labský převážně apomikticky.[2][3][4][6]
Popis
Opadavý strom (nebo keř) vysoký až 13 m, někdy s několika kmeny, obvod kmene může být až 1 m. V mládí má šedou kůru hladkou, v dospělosti jsou na ní ve spodní části kmene hojné svislé štěrbiny. Z kmene odbočují pod úhlem 30 až 40° jednotlivé šedé větve, mladé větvičky jsou zprvu oranžovohnědé a plstnaté, později jsou lysé a mají eliptické světle hnědé lenticely. Vejčité pupeny bývají asi 12 mm dlouhé a 6 mm široké, mají zelené šupiny s úzkým hnědým a řídce plstnatým lemem.
Střídavě vyrůstající listy se slabě plstnatými řapíky, dlouhými okolo 1 cm, jsou celistvé a čepel mají lesklou, vejčitou, dlouhou 7 až 8,5 cm a širokou 5 až 6 cm, v nejširším místě má 50 až 60 % délky. Čepel má svrchní stranu zelenou a téměř lysou, dolní žlutavě šedozelenou a rovnoměrně plstnatou, je široce trojúhelníkovitá, na bázi klínovitá a na vrcholu zahrocená. Po obvodě je pravidelně pilovitá, u báze má někdy laloky, které bývají vypouklé či rovné a širší než 1 cm, zuby ukončující žilky zpeřené žilnatiny nebo laloky jsou větší a ostřejší, žilek bývá po jedné straně čepele devět až patnáct. Listy mají drobné palisty.
Květenství tvoří vypouklá chocholičnatá lata s plstnatými rameny, která bývá tvořena průměrně třiceti až čtyřiceti bílými květy velkými 6 až 7 cm. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné a pětičetné s volnými květními obaly. Kališní lístky vyrůstající z nálevkovité češule jsou trojúhelníkovité, na konci špičaté, vzpřímené, dlouhé asi 3 cm, široké 2,5 cm a jsou vytrvalé. Korunní lístky jsou široce vejčité až téměř kulaté, rozestálé, bělavé, slabě vypouklé, dlouhé 6 až 7 cm, široké 5 až 5,5 cm a mají krátký dráp. V květu je průměrně dvacet tyčinek s bělavými nitkami s prašníky, jež jsou zpočátku růžové a ve zralosti pylu žluté. Semeník je polospodní, dvě až tři krémově zelené čnělky dlouhé asi 4,5 mm nesou ploché, zelenkavě zbarvené, asi 0,6 mm široké blizny.
Z květu se, pravděpodobně apomikticky bez fyzického opylení, vyvine plod, elipsoidní až obvejčitá, nejprve zelená a ve zralosti oranžovočervená malvice se suchým kalichem na vrcholu. Je lesklá, lysá, asi 13 až 15 mm velká s okrovými lenticelami na exokarpu a obsahuje chlupaté semeno. Plody nejsou pro lidi chutné, bývají však v zimním období sezobané ptáky, kteří tak semena v útrobách roznesou po okolí.[2][3][6][7]
Ohrožení
Jeřáb labský je ohrožen hlavně mizením světlých lesů, které představují jeho hlavní biotop. Proto byl Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v "Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky – cévnaté rostliny" z roku 2017 zařazen do kategorie silně ohrožených druhů (C2r). Stejně je hodnocen i Mezinárodním svazem ochrany přírody IUCN.[2][7][8][9]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c d JÍROVÁ, Alena. BOTANY.cz: Jeřáb labský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-04-28 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d LEPŠÍ, Martin; VÍT, Petr; LEPŠÍ, Petr et al. Sorbus portae-bohemicae and Sorbus albensis, two new endemic apomictic species recognized based on a revision of Sorbus bohemica. S. 63–89. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2009 [cit. 22-08-09]. Roč. 81, s. 63–89. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. S. 459–544. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2016 [cit. 22-08-09]. Roč. 88, s. 459–544. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ POWO: Sorbus albensis [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BURIÁNEK, Václav; NOVOTNÝ, Petr. Metodická příručka k určování domácích druhů jeřábů [online]. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i, rev. 2019-07 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Sorbus albensis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2022 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 22-08-09]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603.
- ↑ BEECH, E.; RIVERS, M. C. IUCN Red List of Threatened Species: Sorbus albensis [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2017 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Taxon Sorbus albensis ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jeřáb_labský |
