Jitrocel nejvyšší

Jitrocel nejvyšší
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	jitrocelovité (Plantaginaceae)
Rod	jitrocel (Plantago)
Binomické jméno
Plantago altissima L., 1762
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jitrocel nejvyšší (Plantago altissima) je rostlina z rodu jitrocel která je v České republice považována za již vyhynulou (A1).

Výskyt

Jedná se o rostlinný druh s areálem výskytu omezeným na jihovýchod Evropy. Jeho severní hranice rozšíření prochází jihozápadem Rakouska, Slovenskem a Maďarskem, jižní hranice vede koncem Balkánského poloostrova. Ještě v polovině 20. století tato rostlina vyrůstala, i když jen vzácně, na jižní Moravě v okolí Břeclavě. Nyní již nejsou po více než 50 let věrohodné údaje o jejím výskytu v české přírodě.

Nejblíže ČR se tento druh vyskytuje na Slovensku (slovensky skorocel najvyšší) kde vyrůstá ojediněle na Záhorské a Podunajské nížině v okolí řek Moravy a Dunaje. Počátkem 20. století rostl na Slovensku ještě asi na padesáti lokalitách, v současnosti je řazen do kategorie mezi kriticky ohrožené druhy (CR).

Popis

Vytrvalá rostlina dorůstající do průměrné výše 50 až 90 cm. Z poměrně dlouhého, plazivého a jen málo větveného oddenku s tlustými kořeny vyrůstá několik listových růžic které jsou tvořené početnými kopinatými listy rostoucími vzpřímeně. Listy bývají dlouhé 20 až 40 a široké 2 až 5 cm, dole jsou zúžené do řapíku a na vrcholu zahrocené, po obvodě bývají celistvé nebo oddáleně zubaté, mají výraznou podélnou žilnatinu s pěti až sedmi žilkami a za mládí jsou porostlé bělavými chlupy.

Pevné přímé nebo obloukovitě prohnuté stvoly, vysoké 50 až 90 cm, jsou hranaté (se 6 až 12 podélnými rýhami) a přitiskle chlupaté. Na jejich vrcholech jsou do hustých elipsoidních či válcovitých, 2 až 7 cm dlouhých klasů sestaveny oboupohlavné květy s asi 6 mm vejčitými listeny které jsou na koncích dlouze špičaté. Čtyři suchoblanité, zašpičatělé, roztroušeně chlupaté kališní lístky jsou 4 mm dlouhé a dva z nich jsou srostlé. Stejný počet vejčitých korunních lístků tvoří trubku, jejích nahnědlé laloky jsou 2,5 mm dlouhé. Čtyři hnědavé nitky tyčinek dosahují délky 6 až 10 mm a nesou žlutooranžové, 3 mm velké prašníky. Ploidie druhu je 2n = 72.

Plodem je podlouhlá 4 mm tobolka s uťatým vrcholem. Obsahuje několik, téměř 3 mm dlouhých, červenohnědých lesklých semen.

Ekologie

Místem růstu jitrocele nejvyššího jsou vlhké a mokré louky, taktéž i občas zaplavované močály převážně aluviálního charakteru. Nejlépe mu vyhovují neutrální až mírně alkalické písčité a hlinito-písčité půdy v teplých, nížinatých oblastech. Poblíž mořských pobřeží rostliny snášejí i brakickou vodu.^{[1][2][3][4][5]}

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jitrocel nejvyšší na Wikimedia Commons
• (italsky) Foto jitrocele nejvyššího Archivováno 6. 11. 2014 na Wayback Machine.