Protireformace, známá též jako katolická reformace, je termín obecně používaný pro reakci katolické církve na protestantskou reformaci, především potom na učení Martina Luthera.
Historie
Protireformace probíhala přibližně dvě století od poloviny 16. století ve vrcholné renesanci, vrcholila v období nastupujícího baroka během třicetileté války a konečně doznívala až v 18. století. Pro protireformaci byla typická snaha o návrat protestantů do lůna katolické církve pomocí nábožensko-duchovních argumentů a dogmat, tedy snaha o univerzalismus, o který se snažil už císař Karel V. K protireformaci se časově pojí i první významné procesy s čarodějnicemi.[1]
Na druhé straně též probíhala i násilná rekatolizace, například na územích získaných katolickými vládci během třicetileté války (podle augšpurského „čí země, toho náboženství“).
Charakteristika
Protireformací bylo myšleno, že se poddaní po náboženské stránce museli podřídit svému pánovi, ať už byl katolík nebo protestant. K rozšíření katolických argumentů ale dobře posloužila také diplomacie, represe a misie. V této době nebyl neobvyklý jev zakládání náboženských řádů (nejznámějším řádem se stali jezuité), vytváření mariánského kultu a pro přiblížení problematiky lidovým vrstvám bylo užito barokního divadla nebo jasně vyznívající prvky barokního chrámového stavitelství.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gegenreformation na německé Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu protireformace na Wikimedia Commons 
Protireformace ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Dílo Píseň zpívaná u hranice, na níž páleny kacířské knihy ve Wikizdrojích
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Katolická_reformace |
