| Konstantinovy Lázně | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Bezdružice |
| Obec s rozšířenou působností | Stříbro (správní obvod) |
| Okres | Tachov |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°52′53″ s. š., 12°58′41″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 904 (2024)[1] |
| Rozloha | 23,83 km²[2] |
| Nadmořská výška | 520 m n. m. |
| PSČ | 349 52 |
| Počet domů | 347 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 8 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 12 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Lázeňská 27 349 52 Konstantinovy Lázně obec@konst-lazne.cz |
| Starosta | Karel Týzl |
| Oficiální web: www | |
  Konstantinovy Lázně | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 560952 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstantinovy Lázně (německy Konstantinsbad) jsou lázeňská obec ležící v západních Čechách, v okrese Tachov. Je vzdálena 39 km severozápadně od Plzně a 31 km severovýchodně od Tachova. Leží v nadmořské výšce okolo 520 metrů a žije zde 904[1] obyvatel. Z jedné části je obec obklopena lesy, velkou část obce zabírá lázeňský park. Místní lázně se specializují na poruchy kardiovaskulárního systému, hlavní léčebné metody jsou založeny na využívání místní minerální vody s největším obsahem kysličníku – oxidu uhličitého ze všech pramenů v Česku.
Historie
První lázeňský domek byl u sirnatého pramene postaven údajně v roce 1803. V roce 1818 obec zbudovala hostinský a lázeňský dům o devatenácti pokojích, se sálem a dvěma lázněmi, kromě něj tam stál domek se třemi lázněmi. Využíval se hlavní, dosud nepojmenovaný pramen a čtyři vedlejší prameny.[4]. Lázně v roce 1837 koupil majitel panství, kníže Konstantin Josef z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (1802–1838), prvorozený syn knížete Karla Thomase Löwensteina a jeho manželky Žofie, rozené Windischgrätzové[5]. Kromě správy rodinných statků se stal žurnalistou a roku 1829 se oženil s kněžnou Marií Anežkou z Hohenlohe-Langenburgu (1804–1835), s níž se odstěhoval do Čech, žili na svém bezdružickém panství v Boru a v Praze, měli dceru Adelaidu (1831–1909), pozdější portugalskou královnu, a syna Karla Heinricha (1834–1921). Konstantin předložil velkolepý plán výstavby lázní, kterého se však nedožil, v následujícím roce zemřel.
Podle Konstantina z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu byly lázně pojmenovány Constantins-Bad hned po jeho smrti roku 1838[4], úředně od roku 1907 Constantinsbad, někdy Bad Neudorf, (česky Nová Ves-lázně), teprve roku 1923 byl oficiálně schválen český název Konstantinovy Lázně[6]. Löwensteinův syn Karl Heinrich lázně prodal v roce 1872 plzeňské společnosti majitele uhelných dolů, JUDr. Franze Josefa Pankraze.[7] Tehdy byl založen lázeňský park a dostavěna nová lázeňská budova (nyní Lázeňský dům Prusík). V roce 1890 dala Pankrazova manželka Sofie vybudovat kapli, zasvěcenou Panně Marii Lurdské, která je dodnes v provozu.
Po smrti Franze Pankraze se vedení lázní ujal jeho syn Otmar, ale již roku 1875 bylo ustaveno odborné lázeňské konsorcium, jemuž předsedal Pankrazův zeť, JUDr. Eduard Lenz, který se stal v roce 1905 majitelem lázní. Lázeňský lékař Richard Jaromír Dlauhý dal roku 1868 chemikovi doktoru Josefu Lerchovi udělat chemický rozbor šesti užívaných léčivých pramenů, které se tehdy nazývaly Karlův, Františkův, Žofiin, Giselin, Skalní a Rudolfův; pět z nich mělo teplotu 11 °C, Rudolfův pramen 16 až 18 °C. Pro vysoký obsah oxidu uhličitého, železa a síry byl nejvíce ceněn Karlův pramen (dnešní Prusíkův). Lerchův rozbor potvrdil roku 1876 také profesor Karl Remigius Fresenius.[8] Tehdy se v lázních léčili zejména lidé nemocní padoucnicí, revmatismem a chorobami oběhové soustavy. V roce 1901 byla do města přivedena železniční trať, což znamenalo velký rozvoj lázní, vybudování nových lázeňských vil a hotelů. Po první světové válce bylo vybudováno také koupaliště, vodovod, kino a obec byla elektrifikována.
V roce 1928 byla přestavěna hlavní lázeňská budova a zvýšena o jedno patro. Po druhé světové válce byly budova i hlavní pramen pojmenovány podle pražského lékaře a profesora Bohumila Prusíka (1886–1964), přednosty IV. interní kliniky Lékařské fakulty UK, který byl význačným kardiologem a příznivcem lázní.[9] V šedesátých letech 20. století byl upraven pavilón Prusíkova pramene a vydlážděna cesta kolonády. Během následujících desetiletí přibylo v okolí několik plastik současných sochařů. Od 1. května 1992 jsou lázně součástí společnosti Léčebné lázně Konstantinovy Lázně.
Konstantinovy Lázně patří mezi nejmenší lázně v České republice.[zdroj?] Obec působí velmi příjemně a klidně, hlavně díky krásnému a rozlehlému lázeňskému parku s pěti léčivými prameny, z nichž nejúčinnější je Prusíkův pramen. V obci je mateřská a základní škola (1.–5.třída), pošta, zdravotní středisko, lékárna a policie. Obec nabízí rozmanité možnosti kulturního i sportovního vyžití.
Místní části
Doprava
Obcí vede železniční trať Pňovany–Bezdružice, u které stojí stejnojmenná zastávka. Nedaleko ní se nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Prochází zde také silnice II/201.
Pamětihodnosti
V Konstantinových Lázních stojí tři památkově chráněné objekty:
- Vila Käthi (Lázeňská čp. 27) – pozdně secesní dům z doby po roce 1900; venkovské sídlo plzeňského notáře Josefa Bindera; sídlo obecního úřadu
- Smírčí kříž v parku
- Lázeňský dům Mír
Dalšími pamětihodnosti jsou:
- Staré lázně – hrázděný dům z první třetiny 19. století
- Alžbětin dvůr – hrázděný dům z první třetiny 19. století
- Kostel Panny Marie Lurdské
- Lázeňský dům Prusík a Prusíkův pramen
- Lázeňský švihák – moderní dřevěná socha
- Minimuzeum hasičské techniky
Galerie
-
Lázeňský park -
Kostel Panny Marie Lourdské -
Kostel Panny Marie Lourdské -
Staré lázně -
Lázeňský dům Prusík -
Lázeňský dům Mír -
Pramen -
Smírčí kříž
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Sommer (1838), s. 284
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu z roku 1833: [1]
- ↑ Antonín Profous, Jan Svoboda a Vladimír Šmilauer, Místní jména v Čechách, díl V, Nakladatelství ČSAV Praha 1960, s. 221
- ↑ DLAUHY, Richard Jaromir. Der Curort Bad Neudorf (Constantinsbad) bei Mies in Böhmen und seine Umgebung. Wien: Braumüller, 1876. S. 10. (německy) Dále jen Dlauhy (1876).
- ↑ Dlauhy (1876), s. 49
- ↑ Životopis: https://www.hamelika.cz/?cz_bohumil-prusik-(1886-1964),306
Literatura
- PROCHÁZKA, Zdeněk. Konstantinovy Lázně, Bezdružice a okolí. 2. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa ve spolupráci s Obecním úřadem Bezdružice, firmou Bayton a společností Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, 2006. 242 s. ISBN 80-86125-62-9. (česky, německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantinovy Lázně na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lázně v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Přetisk českých známek v Konstantinových Lázních během sudetské krize
- Oficiální stránky
- Konstantinovy Lázně v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Konstantinovy Lázně
- Vesnice v okrese Tachov
- Lázně v Plzeňském kraji
- Obce v okrese Tachov
- Mikroregion Konstantinolázeňsko
- Místní akční skupina Český západ
- SOČ Černošín
- Spolek pro obnovu venkova Plzeňského kraje
- Regionální sdružení obcí a měst Euregio Egrensis
- Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech
- Geopark GeoLoci
- Sídla v Plaské pahorkatině
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Konstantinovy_Lázně |
