 Kostřava sivá | |
|---|---|
 Kostřava sivá (Festuca pallens) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | lipnicotvaré (Poales) |
| Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
| Rod | kostřava (Festuca) |
| Binomické jméno | |
| Festuca pallens Host, 1802 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostřava sivá (Festuca pallens) je trsnatá tráva s tuhými listy a středně vysokými stébly, je jedním z mnoha druhů bohatého rodu kostřava.
Taxonomie
Rod kostřava, skládající se z více než 500 druhů, je infragenerickou klasifikací rozčleněn na 9 podrodů, z nichž druhově nejbohatším je nominátní podrod Festuca, rozdělený dále na 7 sekcí. Sekce Festuca je podle morfologicko-anatomických znaků dělena do 4 sérií a do té nejrozsáhlejší z nich, zvané Psammophilae, přísluší druh kostřava sivá. Jiné členění sekce Festuca je do 9 skupin, kde hlavním druhem druhé skupiny je právě kostřava sivá.[2]
V České republice roste kostřava sivá ve dvou poddruzích:
- kostřava sivá pravá (Festuca pallens Host subsp. pallens) a
- kostřava sivá draslavá (Festuca pallens Host subsp. scabrifolia) (Rohlena) Zielonk.
Oba poddruhy jsou od sebe morfologicky jen málo odlišné.[3]
Výskyt
Vyrůstá na propustných půdách suchých luk, mezí, pastvin, písčin i ve skalnatých terénech bez zřetelné vazby na typ podloží. Roste obvykle v rozmezí 100 až 1300 m n. m., nejčastěji ve společenstvech svazů Alysso saxatilis-Festucion pallenstis, Helianthemo cani-Festucion pallentis, Avenulo adsurgensis-Festucion pallentis a Diantho lumnitzerii-Seslerion albicantis.
Geograficky je vymezena od Francie a Belgie přes Alpy do Střední Evropy a dále přes Karpaty až do Transylvánie v Rumunsku a na Ukrajinu.[2][4]
Popis
Jsou to trsnaté rostliny s intravaginálními výběžky. Z vytrvalého oddenku vyrůstají veliké trsy štětinovitých, ojíněných, sivě modrozelených tuhých listů a tenká, až 0,5 m vysoká přímá hladká stébla která ale mohou být nahoře drsná. Listy mají rozdělenou hladkou, nažloutlou nebo zřídka nafialovělou pochvu a v ouško protažené krátké jazýčky. Čepele listů, které se pro snížení výparu svinují a jsou vzhledově štětinaté, mají v průměru 0,7 až 1,8 mm, jsou hladké nebo u špičky mírně drsné a mají nejčastěji 9 žilek. Listy sterilních výhonků mají pod pokožkou souvislý kruh buněčného pletiva a uvnitř 7 až 11 cévních svazků.
Podlouhle eliptické 4 až 7květé klásky 6,5 až 9 mm dlouhé, spočívající na nitkovitých stopkách, skládají dohromady obyčejně jednostrannou, vejčitě podlouhlou latu světle hnědé barvy o délce 4 až 9,5 cm. Ta je za květu v horní části převislá a po odkvětu stažená, vřeteno i větévky má hladké. Pluchy dlouhé 4,5 až 5,5 mm jsou kopinatého tvaru a mají osiny zhruba o poloviční délce. Dvě nestejné plevy jsou kratší než nejbližší pluchy. V kvítku jsou 3 tyčinky s prašníky a svrchní semeník s lysým vrcholem z kterého ční po stranách klásků 2 pérovité blizny. Doba kvetení bývá květen až červen, opylovány jsou větrem. Plodem jsou elipsoidní obilky.
Kostřavy sivé se využívá v okrasném zahradnictví, kde je v mnoha kultivarech různých barevných odstínu základní modrošedé barvy oblíbenou skalkovou rostlinou. Množí se převážně dělením trsů, protože rostliny vypěstované s dobře klíčivých semen nebývají barevně ani tvarově jednotné. Z pícninářského hlediska jsou to rostliny druhojakostní.[2][4][5][6][7]
Ochrana
V "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2000" je kostřava zařazena do kategorie C4a – mezi vzácnější taxony sice méně ohrožené, ale vyžadující další pozornosti.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Kostřava sivá [online]. BioLib, o. s., rev. 18.10.2004 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠMARDA, Petr. Biosystematická studie středoevropských kostřav ... [online]. Masarykova univerzita, PřF, Brno, rev. 2005 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠMARDA, Petr; BUREŠ, Petr. Oxford Journals, Annals of Botany, 98/3: Intraspecific DNA Content Variability in Festuca pallens ... [online]. Oxford University Press, Oxford, UK, rev. 22.05.2005 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Kostřava sivá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.04.2011 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online.
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Kostřava sivá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2012-12-10]. S. 512. Dostupné online.
- ↑ MENCLOVÁ, Alena. Vybíráme trvalky vhodné na výsluní: Okrasné trávy [online]. Mladá fronta a. s., Abeceda zahrady.cz, Brno, rev. 23.05.2012 [cit. 2012-12-10]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostřava sivá na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Kostřava_sivá |
