Krétská válka (1645–1669)

Krétská válka (pátá osmansko-benátská válka)
konflikt: Osmansko-benátské války
Bitva mezi benátskou a osmanskou flotilou u Fókaie roku 1649, obraz Abrahama Beerstratena (1656)
Trvání	1645–1669
Místo	Kandia, Kréta, Dalmácie a Egejské moře
Výsledek	osmanské vítězství
Změny území	dobytí Kréty Osmanskou říší, územní zisky Benátek v Dalmácii
Strany
Osmanská říše Benátská republika Benátská republika Kandia Maltézský řád Maltézský řád Papežský stát Papežský stát Francouzské království Francouzské království Řád sv. Štěpána maniotští piráti
Velitelé
Silachdar Jusúf Paša Koca Mustafa Paša Gazi Hüseyin Paša Voinok Ahmed Pasha Kara Murat Paša Köprülü Mehmed Pasha Köprülüzade Fazıl Ahmed Paša Andrea Corner Niccolò Ludovisi Tommaso Morosini † Giovanni Battista Grimani Giacomo da Riva Alvise Mocenigo Leonardo Foscolo Lorenzo Marcello † Lazzaro Mocenigo † Francesco Morosini Almerigo d'Este François de Beaufort †
Síla
118 754 mužů 30 985 mužů
Ztráty
neznámé neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krétská válka byla v pořadí již pátou z osmansko-benátských válek. Probíhala v letech 1645–1669 mezi Benátskou republikou (s jejími spojenci Maltézským řádem, Papežským státem a Francií) a Osmanskou říší, již podporovaly arabsko-berberské státy severní Afriky. Bojovalo se především o ostrov Kréta, tehdy v držení Benátek. Největší bitvy se odehrály okolo pevnosti Candia (dnes Heráklion). Další významnou frontou války byla Dalmácie, řada námořních střetů proběhla také v Egejském moři. Válka skončila vítězstvím Osmanské říše. V bojích zahynulo asi 30 000 Benátčanů a 118 000 Turků.^[1]

Průběh války

Válku začali Osmani, když jako záminku použili pirátský útok loďstva Maltézského řádu proti konvoji obchodních lodí plujícím z Konstantinopole do Alexandrie a obvinili Benátčany, že poskytují maltézským lodím možnost přistávat na Krétě.^[2] Ačkoli Turci většinu Kréty dobyli již v prvních několika letech války, pevnost Candia úspěšně odolávala. Její dlouhodobé obléhání donutilo obě strany učinit z války "válku zásobovací". Zejména pro Benátčany spočívala jejich jediná naděje na vítězství v přerušení zásobovacích toků nepřítele. Válka se proto změnila v řadu námořních střetů. Benátkám pomáhaly různé západoevropské národy, které, povzbuzovány papežem, posílaly muže, lodě a zásoby „na obranu křesťanství“. Po celou dobu války si Benátky udržovaly celkovou námořní převahu, vyhrávaly většinu námořních bitev, ale jejich snaha o blokování Dardanel byla úspěšná jen částečně a Republika nikdy neměla dostatek lodí, aby plně přerušila tok dodávek na Krétu. Osmanům zase komplikovaly situaci domácí nepokoje (vzpoura janičárů) a zhoršující se situace na evropském válčišti (viz Velká turecká válka). Válka se proto táhla. Protahovaný konflikt nakonec vyčerpal benátskou ekonomiku. Osmané dokázali na Krétě udržet své síly a oživit ofenzivu pod schopným vedením rodiny Köprülüů, která držela v té době úřad velkého vezíra. V roce 1666 tak Osmani zahájili poslední a nejkrvavější fázi obléhání Candie, která trvala déle než dva roky. Skončila benátským odevzdáním pevnosti a celkovým osmanským vítězstvím ve válce. V mírové smlouvě si Benátky vymohly jen zachování několika izolovaných ostrovních pevností na Krétě, v Dalmácii naopak dosáhly určitých teritoriálních zisků. Benátská touha po pomstě vedla, sotva o 15 let později, k další válce, v níž Republika zvítězila. Krétu však už nikdy nedobyla. Ta zůstala pod osmanskou kontrolou až do roku 1897, kdy se stala nezávislým státem, než byla v roce 1913 připojena k Řecku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cretan War (1645–1669) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krétská válka (1645–1669) na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph616011 GND: 120252012X