Kyselina helvellová

Kyselina helvellová
Systematický název	-
Triviální název	Kyselina helvellová
Ostatní názvy	Kyselina chřapáčová
Anglický název	Helvellic acid
Sumární vzorec	C12H20O7[1]
Vzhled	olejovitý
Vlastnosti
Molární hmotnost	276 g/mol
Rozpustnost ve vodě	ano
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	ano
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	ano
Bezpečnost
Toxický (T)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina helvellová (též psáno helvelová) neboli chřapáčová^[2] či ucháčová^[2] je organická látka objevená roku 1885 jakožto původce otrav některými houbami z řádu kustřebkotvarých (Pezizales). V druhé polovině 20. století bylo zjištěno, že kyselina helvellová ve skutečnosti neexistuje a jde jen o směs neúčinných látek.^{[který?][zdroj⁠?]} Roku 1966 se podařilo z houby ucháče obecného izolovat jed gyromitrin, který je v současnosti považovaný za jednoho z možných původců otrav.

Historie a vlastnosti

Kyselinu helvellovou objevili roku 1885 R. Böhm a R. E. Külz. Popsána byla jako olejovitá^[3] látka o sumárním vzorci C₁₂H₂₀O₇, která je prchavá, rozpustná v alkoholu, éteru i vodě (obzvlášť vroucí).^[1]

Obsah v houbách

Účinkem kyseliny helvellové na konci 19. a během prvních 2/3 20. století vysvětlovány otravy chřapáči, respektive ucháči, které mezi chřapáče byly v 19. století řazeny. Názory na obsah kyseliny helvellové v jednotlivých druzích (a tedy i související jedovatost) se velmi různily.

Podle Boströma došlo na otravy kyselinou helvellovou i po požití smrže obecného (Morchella escullenta). Naopak Smotlacha (1947) uváděl, že všechny smrže k. helevellovou neobsahují, stejně tak i kačenka česká (Verpa bohemica). Naopak jako podezřelý z obsahu této látky zmiňuje ucháč obecný (Gyromitra esculenta) a pak ucháč podezřelý (Gyromitra suspecta), který pravděpodobně kyselinu obsahuje ve vyšším množství.^[2]

Jako prevence před otravou se doporučovalo spaření plodnic vroucí vodou, slití použité vody a následně dostatečná tepelná úprava. Tím bylo zajištěno odstranění nebezpečného množství jedovaté látky. Ačkoli tento postup platí i v souvislosti s gyromitrinem (skutečným jedem ucháčů), nelze ho pokládat za stoprocentní prevenci před otravou - byla popsána řada otrav, jejichž průběh se vymyká otravám gyromitrinem. Předpokládá se, že jsou způsobeny látkami vzniklými rozkladem bílkovin, které jsou obsažené ve starých a kazících se plodnicích.

Odkazy

Reference

Literatura

• Böhm R., Külz R. E., Über den giftigen Bestandteil der essbaren Morchel (Helvella esculenta). Naunyn-Schmiedebergs Archiv für exper. Path. und Therapie, 19: 403, 1885.