Libocký hřbitov

Libocký hřbitov
Praha, Liboc, Bývalý hřbitov roku 2012
Lokalita
Stát	Česko Česko
Obec	Liboc
Zeměpisné souřadnice	50°5′8,76″ s. š., 14°19′56,11″ v. d.
Odkazy
Kód památky	104632 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libocký hřbitov se nachází v Praze 6 v městské části Liboc v ulici Libocká za čp. 27. Dnes není již používán. Pohřbívání na něm bylo ukončeno 1. července 1902,kdy jeho kapacita nedostačovala a vzhledem k zástavbě parcel novými domky v obci nevyhovující.^[1]. Pietní památka se u sv. kříže udržovala až do druhé světové války.

Historie

Hřbitov nazývaný Svatý Kříž u Liboce byl zřízen mezi zdí Královské obory a Libockou silnicí roku 1842 po zrušení starého hřbitova u kostela svatého Fabiána a Šebestiána v Liboci, který obklopoval kostel ze všech stran a sloužil také přifařeným obcím. V dubnu toho roku začaly bourací práce starého kostela a jeho hřbitova.

Libocký hřbitov je památkově chráněn.^[2]Z mapy stabilního katastru z let 1826-1836^[3] je zřejmé, že tehdy existovaly oba hřbitovy, na chrámový hřbitov se již od josefinského zákazu z roku 1785 nemělo pohřbívat, ale provoz trval. Hřbitov Svatý Kříž byl přístupný ze dvou směrů: z jihu z obory později zrušenou brankou a ze severu z obce. Vlastní kapli neměl, pouze dochovanou kostnici. Vlivem další zástavby obce při Libocké silnici sousední objekty hřbitov Sv. Kříže kolem roku 1900 omezily, takže přestal dostačovat. Podle libocké úmrtní matriky se na tento hřbitov pohřbívalo do 1. července roku 1902^[4], kdy libocký kněz Vlastimil Hálek vyhlásil přeložení příštích pohřbů na nové hřbitovy, jimiž byly Ruzyňský hřbitov, Vokovický hřbitov nebo na Řepský hřbitov. Střešovický hřbitov, zřízený rovněž roku 1902, byl správou oddělen k nově postavenému kostelu sv. Norberta ve Střešovicích a k proboštství dejvickému. Do starších rodinných hrobů se pohřbívalo ještě v roce 1913, jak svědčí oznámení o pohřbu Anny Hypšové z 26. ledna 1913^[5]. Ostatky s náhrobky ze zrušeného hřbitova se exhumovaly kolem roku 1914 na Ruzyňský hřbitov (například hrob rodiny Remigia von Bergamin), nebo na Vokovický hřbitov. Na odsvěceném hřbitově Sv. Kříže zůstala jen márnice se třemi sokly a třemi náhrobními stélami. Původní část opukové ohradní zdi do Obory, podstavec k centrálnímu baroknímu kříži a litinový náhrobní kříž zarostlý do kmene stoletého javoru. Ke zdevastování hřbitova, krádeži kříže (zaznamenaného již na mapách tereziánského katastru) a k poboření ohradních zdí došlo v 50.-80. letech 20. století. Okolí hřbitova podstatně změnila zástavba obytnými domy z let 2015-2020.

Galerie

• 
  Libocká cesta roku 2012
• 
  Libocká cesta roku 2020
• 
  Obnova k roku 2020
• 
  Panorama roku 2013
• 
  Panorama roku 2020
• 
  Sokl kříže
• 
  Kříž vrostlý do kmene stromu
• 
  Torza náhrobků

Reference

Literatura

• Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, Arcidiecéze pražská, díl V., vikariát libocký. Praha 1911, s. 51-55.
• KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 286–287.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Libocký hřbitov na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.