Lokomotivka Arnold Jung

Jung Jungenthal GmbH
Logo
Základní údaje
Dřívější jména	Jung & Staimer oHG (1885 - 1988) Arn. Jung Lokomotiv- und Maschinen- Fabrik (1888-1937)
Právní forma	privátní firma (1885-1937) společnost s ručením omezeným (G.m.b.H.) od r. 1937
Datum založení	13.2.1885
Datum zániku	1993
Nástupci	Jungenthal Systemtechnik GmbH (1993) Flensburger Fahrzeugbau Gesellschaft (2007), později jako Jungenthal Wehrtechnik GmbH
Zakladatelé	Arnold Jung, Christian Staimer
Sídlo	Kirchen a.d. Sieg, místní část Jungenthal, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Adresa sídla	Kirchen (Sieg), Německo
Klíčoví lidé	Arnold Jung (1859-1911), podnikatel, majitel [1] Christian Korbinian Staimer (†1888), konstruktér, stavitel lokomotiv Paul Pillnay, spoluzakladatel, vedoucí provozu a konstruktér Paul Hintze (†1939), vedení podniku od r. 1911[2][3]
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	výroba kolejových vozidel, strojírenství
Produkty	lokomotivy, speciální vozidla, stroje
Zaměstnanci	25 (1885), 969 (1913), 1472 (1928), 470 (1932), ca. 2000 (1944)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotivka Arnold Jung v Jungenthalu, místní části města Kirchenu (na řece Sieg) v německém Porýní, byla v letech 1885 až 1976 významným výrobcem lokomotiv všech trakcí, především pro polní a hospodářské dráhy, samostatných parních kotlů pro další oblasti použití a dalších produktů těžkého strojírenství.

Firma byla založena jako obchodní společnost Arnoldem Jungem a Christianem Staimerem roku 1885. V roce 1888 se název změnil na Arnold Jung Lokomotiv- und Maschinenfabrik, Jungenthal. Roku 1937 se firma transformovala na společnost s ručením omezeným. Činnost továrny pod hlavičkou Jung Jungenthal byla ukončena v roce 1993.^[3]

Vedle výroby lokomotiv se Jung po r. 1958 podílel na vývoji, výrobě a později údržbě speciálních a pancéřovaných vozidel pro Bundeswehr (různé verze tanků Leopard 1 a Leopard 2 a obrněných transportérů) a další zákazníky. Tento program v Jungenthalu pokračuje pod firmou JWT (Jungenthal Wehrtechnik GmbH).^[4]

Výroba lokomotiv

Výroba začala r. 1885 v objektu bývalé rodinné přádelny a první parní lokomotivy byly dodány ještě téhož roku. Zprvu byly stroje prodávány prostřednictvím v oboru zavedených firem, jako A. Koppel v Berlíně, Fritz Marti ve Winterthuru nebo E. Rombouts v Rotterdamu. Tisící stroj byl vyroben v roce 1907, kolem roku 1910 Jung už dodával okolo 300 lokomotiv ročně.^[5] Jungovou doménou se staly především malé dvou- a třínápravové úzkorozchodné i normálněrozchodné lokomotivy pro průmysl a privátní dráhy. Od 20. let byl výrobní sortiment rozšiřován o motorové lokomotivy a o důlní lokomotivy akumulátorové a na stlačený vzduch. Krom německého trhu byly stroje exportovány mj. do Rakouska, Švýcarska, Španělska, Portugalska, Francie, Itálie, Řecka, na Island, do Nizozemska, Belgie, Lucemburska, Skandinávie, na Balkán a Blízký východ, do Turecka, Egypta, Německé jihozápadní Afriky, Indie, na Jávu, či do severní a jižní Ameriky.^[6]

Na konci 2. světové války byla kmenová továrna v Jungenthalu poničena méně než jiné německé lokomotivky, výroba tak mohla být už na konci 40. let obnovena. Poslední parní lokomotivy byly odtud dodány roku 1964, jedna akumulační ještě roku 1970. V roce 1976 byla výroba kolejových vozidel opuštěna ve prospěch jiných strojírenských produktů, jako byly obráběcí stroje, dopravní vozíky, pancéřové desky, nebo jeřáby a mostové výložníky. Důlní lokomotivy, především pro polské zákazníky, ale Jung dodával až do roku 1987.

Celkem bylo v Jungenthalu do roku 1987 vyrobeno 12 až 13 tisíc lokomotiv, z toho asi 4600 parních, včetně akumulačních bezohňových, 6500 dieselových, 1000 na stlačený vzduch a 650 elektrických. Vedle toho byla dodáno okolo tisícovky samostatných parních kotlů pro různá použití a 108 lokomotivních tendrů, a také 280 parních válců a lokomobil.^[7][3] Přes 700 lokomotiv z toho bylo roku 2013 ještě v provozu nebo zachováno v muzejních sbírkách či na pomnících.^[6][8]

Některé dodané parní lokomotivy

Úzkorozchodné parní lokomotivy

obrázek	výrobní č. /rok	uspořádání[a], charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	historie provozu	zachována - kde
	1/1885	700 mm	Stavitelství Schlüter, Kiel		nedochovala se[7]
	59/1889	B m2t, 1000 mm, 6,5 t, 50 PS	Fritz Marti, Winterthur	Sdružení pro regulaci řeky Ticino, Bellinzona - č.2 „TICINO“	Mendrisio (soukromá)
	110–115, 141, 142/1891-92	C m2t, 785 mm, 18 t	Bröltalbahn (8 ks)	č. 6 až 13 BB (stroj č.6 přešel r. 1943 k Trusebahn, u DR jako 99 4611)	zrušeny 1923-65
	1892	SC G 2x2/2 (B'B m4st) systém Mallet	Chemin de fer Saignelégier–La Chaux-de-Fonds (SC)
	129-130/1892	B m2t, 900 mm, 15 tun, 80 PS	R. Dolberg, Rostock (2 ks)	1913: Island: „MINØR“ a „PIONÉR“	v.č.129/1892: pomník v Reykjavíku
	1896-1950	B m2t, 800 mm	Westfalenhütte, č. 6-17 (dodáno min. 12 ks strojů B m2t)	hutní drážka Hoesch, Westfalenhütte č.16 (1917-1958)	v.č. 2742/1917 Westfalenhütte č.16
	1897	B'B m4st, systém Mallet, 1000 mm	Kolding–Egtved Jernbane (KEJ), Dánsko (3 ks)	č.1–3 KEJ	sešrotovány 1930
	258, 261, 345/1897-98	B'B m4st, systém Mallet, 1000 mm, 250 PS	Nordhausen-Wernigeroder Eisenbahn (NWE)	NWE č.11,14,18 (1897-1949); DR 99 5901-03 (1949-93); Harzer Schmalspurbahnen GmbH (HSB) (1993-)	HSB Wernigerode, schopné provozu
	1904-05	C1 m2t, 600 mm, 150 PS, 16 t	A.Kopel, Berlín (15 ks)	Otavi Mining and Railway Company (Něm.JZ Afrika)	715/1904, č.9 muzeum v Tsumeb (Namibie)
	1906-07	1'C+t, 1050 mm, 300 PS, 44 t	Hejazská dráha (HR) (7 ks)	Damašek - Medina	č. 964/1906, muzeum Mada'in Salih (SA), Al-Ula; trasa HR [b]
	1261/1908	C1'm2t+t, 600 mm, 50 PS, 10 t	Meklenbursko-Pomořská úzkorozchodná dráha (MPSB)	č.5 MPSB	„GRAF SCHWERIN-LÖWITZ“, Brecon Mountain Rwy (Wales)
	1516/1910	B m2t, 80 PS, 750 mm, 14 t	Mezinárodní regulace Rýna (IRR) v Rorschachu	IRR "ST. GALLEN“ (1910-?)	muzejní dráha IRR Rhein-Schauen v Lustenau, provozní od 1999 (jako „Widnau“)[9]
	1914	1‘D, 1050 mm	Hejazská dráha (12 ks)	Damašek - Medina	ano [c]
	2293/1915, 2358, a 2359/1916	1'B m2t (100 PS), 1'C m2t (160 PS)	Treuburger Kleinbahnen (Olecka Kolej Wąskotorowa)	TKB 5, TKB 3ᴵᴵ + 4ᴵᴵ (u PKP, Ełcka Kolej Dojazdowa: Txa2-3341 + 42)	po r. 1945 zůstaly v Polsku. stejné dodány i pro pro Lycker Kleinbahn (Ełk) a Pillkaller Kleinbahn
	1917	1’C m2t, 1000 mm, 26 t	Pillkaller Kleinbahn (PKB, 5 ks)	PKB č. 21-25; DB 99 241, DR 99 5633; do r. 1957/1970	2519/1917 alias č.23 „SPREEWALD“, Spreewaldbahn, DEV Bruchhausen-Vilsen
stránka lok Tya6-3326 na www.polskieparowozy.pl	3054/1920	1'C m2t, 1000 mm, 150 PS, 18,7 t	Ostdeutsche Eisenbahn-Gesellschaft Königsberg (OEG)	OEG Lycker Kleinbahn č.5 (do 1945); PKP Txa 2-3343 > Tya 6-3326 (do 1977)	Muzeum Kolei Wąskotorowej Gryfice (od 1992) Sochaczew (od 2009)[10][6]
	1926	D1'+t, 765 mm, 360 PS	St. dráhy Bosny a Hecegoviny	BHStB IVa5 (řada 83 JDŽ)	3534/1926, JDŽ 83-052, muzeum Mokra Gora
Lokomotiva BAG, Jung 8301/39 na stránkách muzea RSE Aschbach	8301/1939	D m2t systém Luttermöller[d], 785 mm, 185 PS, 21 t	Basalt AG Linz		Museum der Rhein-Sieg Eisenbahn (RSE-Museum) Asbach
obr. lok. KkB č.16 v obrazovém archivu na stránkách eisenbahnstiftung.de	1942	1'E1' p2t, 750 mm, přerozchod. na 1000 mm, 375 PS, 52 t	OKH (3 ks)	Kerkerbachbahn (KkB) č.16	1960 zrušena, seštotována
Lokomotiva Bröltalbahn č.53, Jung 10175/44 na stránkách muzea RSE Aschbach	10175/1944	1'D1' p2t, 785 mm, od r. 1957 olejové topení	Rhein-Sieg-Eisenbahn (RSB)	Bröltalbahn č.53	RSE-Museum Asbach
	12703, 12783 -84/1956	B m2t, 900 mm, 200 PS, 22 t	Klöckner Hütte Hagen-Haspe	Klöckner Hütte č.19-21	IHS, Selfkantbahn [1]

Normálněrozchodné parní lokomotivy

Dodávky pro státní dráhy

A.Jung původně nepatřil k lokomotivkám s vyhrazenou dodávkovou kvótou u státních drah. Až po příchodu Paula Pillnaye do vedení firmy začala od roku 1897 výroba strojů řad pr. T3, G8.1, G8.2 a T9.3 (399 ks) pro Pruské státní dráhy. Následovala výroba lokomotiv řad 64 (99 ks, 1928-40), 80 (5 ks, 1928) a 41 (40 ks, po r. 1938) pro DRG. Během 2.světové války stavěl lokomotivy řady 50 a 52 (231 ks). Po válce pro DB to pak byla řada 23 (51 ks, 50.léta), včetně stroje 23 105 DB, poslední nově postavené parní lokomotivy dodané spolkovým drahám v roce 1959.

Firma se orientovala především na privátní, polní a průmyslové dráhy. Některé dodávky:

obrázek	výroba	uspořádání[a], charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	provoz	zachována
	3/1885	1435 mm, 12 PS	cukrovar Dennin		nedochovala se[7]
	1897/98 (4 ks)	1B m2+t (=s vlečným tendrem), 27 t, 70 km/h	SNB Dánsko	Svendborg–Nyborg Jernbaneselskab (SNB) č.1–4
	1911, 1913 (39 ks)	1435 mm, 1'C m2+t	Rumunské st.dráhy (CFR)	CFR 1379-1405 (Jung 1911), CFR 1406-1417 (Jung 1913)	vyřazeny ve 30.letech[11]
	od 1911 (10 ks)	Typ „Pudel“ C m2t, odvozený od pruské řady T3; 450 PS, 46 t, 40 km/h	přístav Brémy	výr.č.1720/1912: přístav Brémy, č.11 (do 1930); DRB/DB 89 7513 (do 1965)	spolek Dampfzug-Betriebs-Gemeinschaft e.V., Bockenem-Bornum, provozní [2]
	po r.1901 (399 ks)	1'C m2t, 470 PS, 46,8/59,9 t, 65 km/h	Pruské dráhy (KPEV)	v.č.1738/1912: KPEV řada T 9.3, KED Frankfurt č.7394 (1912-18); PKP TKi 3-295 (1922-41) DRG/DR 91 896 (1949-55) průmysl (1955-75)	v.č.1738/1912: pomník Drážďany do r.2008, poté Sächsisches Eisenbahnmuseum (SEM) Chemnitz-Hilbersdorf[6]
	2881–83/1919 (3 ks)	Typ „Pudel“; C m2t, 400 PS, celk.délka 8590 mm, služeb.hmotnost 46 t		Industriebahn Neukölln (do r. 1953), plynárna Mariendorf (1958-66)	poslední sešrotována 1968[12]
	1914 (2 ks)	C n2t, odvozena od pruské řady T3, 320 PS, 40 t, 40 km/h [3]	Kleinbahn Bielstein–Waldbröl	Kleinbahn Bielstein–Waldbröl, (1914-66.léta);	výr.č. 2243 "WALDBÖL" muzejní - Eisenbahnmuseum Dieringhausen,(od 1983), provozní (od r.2006) [4]
	1950–1954 (7 ks)	typ CNTL; C m2t, 560 PS, 42 t, 45 km/huspořádání C	průmysl	hutě a průmysl, Německo, Turecko (1950-	výr.č. 12037 muzejní - Hespertalbahn e.V., Essen-Kupferdreh (od 1978), provozní (od r.2017) [5]
	1951/52 (2 ks)	odvozeny od řady 85 DRG, 1'E1' p3t, 109 t, 70 km/h	Turecké státní dráhy (TCDD)	TCDD 57 01–04	Çamlık Railway Museum (Turecko) [6]

Parní akumulační lokomotivy

obrázek	výroba	uspořádání, charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	provoz	zachována
[7]	1416/190x (před 1910)	B fl, 600 mm	Elmore AG	Elmore AG, Schladern a.d. Sieg [13]	ne
	3239/1921	B fl, 150 PS	přádelna vlny Bremy	č.2, minimálně do r. 1970
	3438/1925		Monopolverwaltung für Branntwein Berlin-Reinickendorf[14]
	3088, 3089/1920	B fl, 1435 mm, 23 t	Glaser & Pflaum in Düsseldorf	Papierfabrik Reisholz AG Ruhrwerke, závod Arnsberg, č.2; (1921-90) po rekonstrukci muzejní (od 2003)	Museum Eslohe (2020) [6]
Parní akumulační lokomotiva Jung v.č. 7041/1937, přístav Hamburk	7041/1937 (typ L 22.14)	B fl, 1435 mm, 20 t válce vpředu, výfuk komínem	Margarine-Union Hamburg	Union Deutsche Lebensmittelwerke GmbH, Hamburg-Bahrenfeld č.2 (1937-69)	Hamburg Maritim (2022)[6]
	14099/1970	C fl, 1435 mm, 250 PS, 37,5 t, 25 km/h	ARBED SA	ocelárny ARBED Saarhütte (Lucembursko), 1970-82; renovace Jung 1983[15]

Některé dodané motorové lokomotivy

Motorové lokomotivy pro polní dráhy

Úzkorozchodné dvou- a třínápravové kapotové stroje s koncovým stanovištěm řidiče ve své době hojně využívané pro polní, stavební a hospodářské drážky tvořily početně největší část výroby motorových lokomotiv. Vzniklo jich několik tisíc, desítky z nich jsou v různých sbírkách stále zachovány. Výroba jednoduchých strojů o výkonu 10 až 120 koní s mechanickou převodovkou probíhala u Junga od druhé poloviny 20.let, skončila v roce 1964. Dodávány byly s kabinou řidiče, nebo bez ní. Používané typové označení rozlišovalo lokomotivy spíše co do výkonu a oblasti použití, vzhled, použité agregáty i konstrukční detaily se u jednotlivých typů v čase měnily; větší modernizace v jejich konstrukci proběhla naposledy v 50.letech. Některé reprezentantky^[16]:

obrázek		výrobní typ rozchod	vyráběno kusů	uspořádání[a], konstrukce	délka rozvor	hmotnost výkon
		MS 130 500–750 mm	1929–31 90 ks	B dm	2860 mm 800 mm	2,8 t 10/11 PS
		MS 131 500–900 mm	1929–33 ca. 430 ks	B dm	2880 mm 800 mm	2,8 t 10/11 PS
		MSZ 130 500–750 mm	1929–34 ca. 100 ks	B dm	3480 mm 900 mm	4,9 t 20/22 PS
		MSZ 160 600–1435 mm	1927–35 7 ks	B dm	? 1600 mm	10 t 32/35 PS
		EL 105 500-1000 mm	1932–62 ca. 1400 ks	B dm	2700 mm 780 mm	4 t 11/12 PS
		EL 110 600–900 mm	1934–63 ca. 900 ks	B dm	2890 mm 780 mm	4 t 11/12 PS
		ZL 105 600 a 750 mm	1933–59 ca. 980 ks	B dm	3400 mm 915 mm	5,4 t 22/24 PS
Lok ZL 110 v.č.8582 v muzeu Neuenmarkt-Wirsberg, 2013		ZL 110 600 mm	1939	B dm
		ZL 114 600–1000 mm	1935–60 ca. 800 ks	B dm	3420 mm 890 mm	5,4 t 22/24 PS
		ZL 233 500–1000 mm	1938–56 118 ks	B dm	4780 mm 1150 mm	8 t 40/44 PS
Lok DL233, Jung v.č.11888/1953, Feldbahnmuseum Guldental 2015		DL 233 600 a 750 mm	1950–64 16 ks	B dm	4780 mm 1226 mm	8/10 t 52/56 PS
		VL 244 600 a 650 mm	1956 5 ks	B	5020 mm 1300 mm	12/15 t 80/88 PS
		VL 134 úzkorozch.	30.léta	C dm, 4 rychlostní převodovka		10/12/15 t 75/80 PS
		VL 234 600 mm	30.léta	C dm		80/88 PS
		SL 134 M 915 mm	1938/39 4 ks	C		14,8 t 120 PS

Posunovací traktory a mechanismy

Stroje vznikly úpravou pro normální rozchod z lokomotiv pro polní dráhy. Byly dodávány pro nenáročný posun na vlečkách s minimálními nároky na výkon.^[17]

Dodávky pro státní dráhy a wehrmacht

Jako řada jiných německých výrobců byl Jung zapojen do výroby jednotných malých lokomotiv řady K, Lg I a II pro státní dráhy DRG/DRB. Ve výkonové skupině Lg I do 40 PS bylo v letech 1931-33 vyrobeno 21 lokomotiv řady Kö⁰ (interní typy MSZ 132, RL 133, ZR 105, provedení B dm). Ve výkonové skupině Lg II bylo v letech 1932-37 dodáno nejméně 135 lokomotiv řad Kö⁴/Kb⁴/Köf⁴ (interní typ NDR 130/Kö II, příp. VN 244, provedení B dm nebo B dh).^[18]

V letech 1938 až 1943 se Jung podílel na stavbě lokomotiv Wehrmachtu WR 200 B 14 (později V 20 DB) a WR 360 C 14 (později V 36, u ČSD jako řada T 334.0ᴵ). Zachován je Jungem postavený stroj WR 00 B 14 (V 20 020) na historické železnici v Almstedtu-Segeste.

Po válce byly - už pro DB - obnoveny dodávky malých lokomotiv - bylo dodáno 108 lokomotiv Köf II (B dh, v.č. 13131-13238/1959-60, u DB jako Köf⁶, později řada 323), a 160 lokomotiv nové, vyšší výkonnostní skupiny Lg III nad 150 PS (B dh, 1963-74, Köf¹¹, později řady 332, 333 DB).^[18] Poslední pro DB vyráběné lokomotivy s určením pro posun a lehkou traťovou službu byly řady V 60 (C dh, 650 PS, 40 ks, 1956-59, později řada 260)^[19], V 100 (B'B' dh 1100 PS, 84 ks, 1961-64, po r. 1968 řady 211 a 212)^[20] a konečně V 90 (B'B' dh, 1100 PS, 10 ks, 1975-76, řada 291)^[21].

Dodávky pro průmysl

Motorové lokomotivy byly u Junga stavěny především pro posunovou a vlečkovou službu, některé se využily i pro lehkou traťovou službu na soukromých lokálních drahách. Prvním typem (také) normálněrozchodné dieselové lokomotivy byl MSZ 160 (prototyp 1927, série od 1930, 10 ks). Lokomotivy předválečné 1. a 2. generace, vyráběné od poloviny 30.let, byly původně odvozeny od úzkorozchodných strojů pro polní dráhy s mechanickým přenosem výkonu; podle dostupných záznamů šlo celkem nejméně o 90 lokomotiv deseti typů. Do jejich stavby se postupně promítaly zkušenosti nabyté výrobou jednotných malých lokomotiv Lg II řady Kö/Köf.

Na počátku 50. let Jung zkoušel zúročit nabyté zkušenosti s výrobou řad WR. Své normálněrozchodné průmyslové lokomotivy do výkonu 200 koní zmodernizoval a na základě řady WR vyvinul nové, výkonnější lokomotivy 3. generace pro posun a průmyslové vlečky, s využitím hydraulického přenosu výkonu přes jalovou hřídel a spojnice. S novými typy bylo zavedeno i nové typové označení: velká písmena označovala typ stroje a případně formu přenosu výkonu (R - Rangierdienst - posunovací, K - Kette - náhon řetězem, později C - náhon kardanovou hřídelí). Následuje číselný kód výkonu (v desítkách koňských sil) a opět velké písmeno značící uspořádání náprav (B, C, D). Mezi lety 1953-66 tak bylo vyrobeno okolo 90 strojů pro průmysl a Bundeswehr a 42 strojů pro Egyptské dráhy.

Ve 4. generaci byly výrazněji přepracovány slabší typy lokomotiv do 250 PS, v letech 1960-73 se jich vyrobilo 64 ve 4 typech. V 5. generaci Jung opustil koncepci náhonu přes jalovou hřídel a použil přenos kardanem. Od roku 1970 do ukončení výroby lokomotiv se vyrobilo jen 15 takto konstruovaných strojů.

Některé dodávky na normální rozchod^[22]:

obrázek	typ; výroba	uspořádání[a], charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	provoz	zachována
Lok DN 233, Jung 8057/1939, vlečka Mannesmann Demag v Mönchengladbachu, 1981	DN 233; 1939+43 (3 ks), 1950-61 (6 ks)	B dm	privátní a průmyslové dráhy	posunová služba [8]
[9]	VN 234; 1939-58 (9+ ks)	B dm 4-rychlostní, 85 PS, 16-20 t, 20 km/h	privátní a průmyslové dráhy	posunová služba [10]
[11]	ZN 233; 1939-58, 15 ks	B dm	privátní a průmyslové dráhy	posunová služba	spolek Stöffel [D] (2019) [12]
	R 360 C, 1950; R 361 C; 1953 (15 ks) R 362 C; 1955-56 (27 ks)	C dh, 360 PS, 67 t	Egyptské státní dráhy (ERR)	ERR 4211–4252
	RK 8 B 1960–1972, 16 ks[23]	B dh, 80 PS, celk.délka 5770 mm, služeb.hmotnost 15 t	průmysl	posun; č.14128/1972 cementárna Bonn-Oberkassel, Lok 1[24]	jako D 8 na turistické dráze Brohltalbahn (od 2005)
	RK 12 B, 12749/1957	B dh, celk.délka 6880 mm, služeb.hmotnost 24 t, výkon 88 kW	Monopolverwaltung für Branntwein Berlin-Reinickendorf [5]
	RK 15 B: 13284/1960	uspořádání B, celk.délka 6450 mm, služeb.hmotnost 24 t, výkon 110 kW	West-Berliner Bewag	Kraftwerk Oberhavel č.2[25]
Lok Jung RK20B (11559/1952), Aschersleben 2020	RK 20 B: 1952-53	B dh, 200 PS		Gelsenberg Benzin AG , Gelsenkirchen-Horst č.5[25]; Osthavelländische Eisenbahn (OHE) in Berlin-Spandau[12]; Industriebahn Neukölln č.3[12]	v.č. 11559, 11569/52: muzeum DWBM Aschersleben (od 2006)
Lok BVG 5070 (Jung RC24B, 13873/66), Bln-Wansee 1985	RC 24 B: 1966-1968	B dh, délka 6840 mm, služ.hmotnost 30 t, 184 kW, 20 km/h	Berliner Gaswerks (GASAG) Mariendorf, č. 5-7[12]	v.č.13873/1966:GASAG č.6 (1966-84); Berliner Verkehrsbetriebe (BVG) č.5070 (1984-95).[26][27]	1995 prodána dále
	R 30 C: 1956-1959, 8 kusů	uspořádání C dh, 39 t		v.č.12255/1956: Birkenfelder Eisenbahn (do 1992), v.č.12995/1959: Merzig-Büschfelder Eisenbahn č.51 (do 1988)[25]	spolek EH, Trier (VL1); Eisenbahnmuseum Losheim (MECL)
	R 40 C, 1956-59, min. 5 ks	C dh, celk.délka 9800 cm, služ.hmotnost 45 t, 440 PS, 60 km/h	Bundeswehr; Hafen- und Bahnbetrieben der Stadt Krefeld (HBK, 2 ks), Tecklenburger Nordbahn (TNB), Bremervörde-Osterholzer EB (BOE)	v.č.12343, 12838-40: HBK lok D IV.+D V. (1958-84), TNB č.22 (1956-85), BOE č.V 275 (1958-88); Berliner Verkehrsbetriebe (BVG) č. 5073-76 (1984-95).[26][27]	1995 prodány přes NEWAG Oberhausen: v.č.12838-40/1958-59: pro LARC Hongkong, v.č.12343 /1956 sešrotována (2001) [27]
	R 42 C: 1955-62, 42 kusů	Jako typ R 40 C, o 60 cm kratší rozvor		posunovací a vlečková služba; Bundeswehr 7 ks, Siegener Kreisbahn (4 ks), Kleinbahn Weidenau–Deuz (4 ks), Freie Grunder Eisenbahn, OHE West-Berlin[12]
	RC 43 C: 1970-74 (5 ks)	uspořádání C, celk.délka 8640 mm, služeb.hmotnost 48 t, výkon 305 kW		14040/1970: Industriebahn Neukölln č. 5[12]
	R 60 D: 1955-66 (5 ks)	spojnicová uspořádání D, celk.délka 9900 mm, služeb.hmotnost 60 t, výkon 650 kW		OHE 4-6[12]
Obr.: Lokomotiva D7 OHE, Berlin-Spandau 2001	RC 70 BB: 14112/1972 (1 ks)	podvozková uspořádání B’B’, celk.délka 12240 mm, služeb.hmotnost 76 t, výkon 773 kW, 60 km/h		Osthavelländische Eisenbahn (OHE) DL 7 (1972-83)[12]	1983 prodána do Itálie

Dalšími vyrobenými typy normálněrozchodných dieselových lokomotiv byly R 30 B, ZN 113, VN 234, RK 11 B nebo RK 24 B.

Motorové lokomotivy pro úzký rozchod

obrázek	výroba, typ	zákazník	konkrétní stroje
			uspořádání[a], charakteristika	provoz	zachována
	11464/1952, V29	DB	B'B' dh, 1000 mm	V 29 falckých místních drah (3 ks)	V 29 952, DEV Bruchhausen-Vilsen
	11770/1953, L 10 B	Farbwerke Hoechst (3 ks)	B dh, 750 mm, 105 PS	Fw Hoechst (1953-58), KOK[b] č.11 (1962-67), Jagsttalbahn 22-03 (1968-88)	Freunde der Jagsttalbahn Dörzbach
	12022/1955, L 40 B+B	Kalkwerk Lohja (Fin.)	B+B dh, 1000 mm, 2× 250 PS, 36 t, 40 km/h	Kalkbahn Lohja č.4 (Finsko) (1955-70); Gm 4/4 111 LSE[c] (Švýcarsko, 1972-2005)	Härtsfeld-Museumsbahn, provozní (2023)[13]
	13950/1966	Kalkwerk Lohja (Fin.)	B'B' dh,1000 mm, 2× 270 PS, 40 km/h	Kalkbahn Lohja (Finsko) č.5; (1966-70), Kymi Kymmene (1971-80); FO Gm 4/4 č. 71, a MGB č.70[d] (Švýcarsko,1980-2021)	muzeum Butry-sur-Oise (Francie)
	12105-12111 /1955-56 (7 ks)	Indické dráhy (IR)	článková B+B dh, 2×145 PS, 33 km/h, 29 t	původně trať Kalka-Shimla, ZDM-1, (762 mm). Od 70.let trať Neral - Matheran Hill, NDM-1 č. 500-506 (610 mm)	NDM-1 501 Neral provozní (2019)

Elektrické lokomotivy

obrázek	výroba	uspořádání, charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	provoz	zachována
	12846–12847/1958; el.část S.A.A. Sécheron (2 ks)	B₀'B₀' el, 10/15 kV 16 2⁄3 Hz AC, 60 t, 732 kW, 55 km/h	Norsk Transport AS	Rjukanbanen (RjB, Norsko), čísla 9 a 10, do 1991	Rjukan (2012)
	13832/1965, el.část Siemens-Schuckert (SSW) 6228/1965	B₀ el, trolejová s tyristorovým pulzním řízením na 550 V ss, hodinový výkon 238 kW, délka 7,6 m, 42 t	Siemens Dynamowerk Berlin	průmyslová dráha Berlín-Siemensstadt, č.4 (do 1989)	Bayerischen Eisenbahnmuseum, Nördlingen[25]
	ED 80 t: 1955-1971, 64 ks	hybridní trolejová a dieselelektrická, B₀'B₀' el/de, 596 kW/220 PS, 45 km/h, 80 t	Gemeinschaftsbetrieb Eisenbahn und Häfen GmbH	Gb Eisenbahn und Häfen, Duisburg-Hamborn č. EH 101-103, 107-165, do 2013	Deutschen Werkbahnmuseum, Aschersleben (EH 107) [25] a dalších 7 muzejních

Lokomotivy na stlačený vzduch

Stroje byly dodávány až do začátku 80.let, typicky pro provoz v hlubinných uhelných dolech s výbušnou atmosférou.

obrázek	výrobní č. /rok, typ	uspořádání, charakteristika	konkrétní stroje
			zákazník	provoz	zachována
	12044/1954, Pzm	B vzd, 500 mm		důl Pluto, Wanne-Eickel (Porúří),č.7	hornické muzeum Kamp-Lintfort
	12370/1955, Pz 20	B vzd, 500 mm, 20 PS	Důl Pluto	důl Pluto, Wanne-Eickel , č.11	muzeum Feldbahn 500, Norimberk[16], [14]
	Pz 40	B vzd	polské doly	"Guido" č. 4	Zabrze - Skansen Górniczy Guido (PL) [15]
	Pz 45 (výroba do 80.let)	B vzd	polské doly	KWK "1 Maj" č. 1	pomník Krostoszowice (PL)

Lokomotivy Jung v Československu

Firma Jung nepatřila mezi významné dodavatele lokomotiv pro československé polní a tovární dráhy, ani pro veřejné železniční společnosti. Stroje se do Československa v malém počtu dostaly z Německa spíše příležitostně.

obrázek	výrobní č. /rok	uspořádání, charakteristika	konkrétní stroj
			zákazník	provoz	zachována
	4087/1928	1’C1‘ p2t, 1435 mm, 950 PS, 90 km/h, 58 t	DRG (99 ks)	DR 64 167; ČSD 365.406 (1945-60)	vlečka Oščadnica (SK), sešrotována 1994
	5669/1935, 5680/1935	B dm typ NDR 130 /Kö II, 1435 mm, 55 PS, 30 km/h, 15 t [28]	DRG	1935 DRG/DRB Kö 4640, Kö 4653, 1943 přestavba na zkapalněný plyn (Kö-Kb), 1945 ČSD: T 200.211 Děčín, T 200.218 Šumperk[29]	zač. 50.let zrušeny, sešrotovány
	8293/1938	B m2t 'Hilax' 600 mm, 65 PS, 18 km/h, 8,8 t	E.Brangsch, Leipzig-Engelsdorf	C.Halbach AG, lom Bernbruch, Lužice; 1976 PB Gera; 1998 WEM; (2021 Žamberk, oprava v Kolínská Lokomotivní s.r.o.)	Waldeisenbahn Muskau (WEM), Weißwasser, provozní
	1943-44	1'E p2, 1435 mm, 1620 PS, 80 km/h, 84 t	DR (231 ks)	DR řada 52; po válce se u ČSD jako řada 555.0 objevily mj. stroje čísel 3161, 3164, 3201, 3265, 3266, 3269, 3296, 3311, vyrobené u Junga	stroj 52 3311 DR, po rekonstrukci v 60.letech jako 52 8068 DR, v muzeu SEM Chemnitz-Hilbersdorf[6][8]
, [16]	12982/1958	B pl, pneumat. (typ Pz 45), 550 mm	Strojimport /OKD	OKD; 1983 RD Příbram;	muzeum Fortuna e.V., Solms-Oberbiel (D, 1993, reko na 600 mm), provozní

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Arnold Jung Lokomotivfabrik na německé Wikipedii a Arnold Jung Lokomotivfabrik na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Jung Feldbahnloks (Lokomotivy Jung pro polní dráhy na webu entlang-der-gleise.de, německy), https://www.entlang-der-gleise.de/Feldbahnen/feldbahn-jung.html.
• Werklok Jung (Lokomotivy Jung pro průmyslové dráhy na webu entlang-der-gleise.de, německy), https://www.entlang-der-gleise.de/werkbahn-jung.html.
• Erhaltene Jung-Lokomotiven (muzejní lokomotivy Jung na stránkách Jense Mertheho, německy), http://www.werkbahn.de/eisenbahn/lokbau/museum/pres_jung.htm.
• Steam Locomotive Information (zachované lokomotivy Jung v databázi www.steamlocomotive.info D. C. Baileyho, angl.), https://www.steamlocomotive.info/locobrowse.cfm?bn=Arnold%20Jung
• Galerie lokomotiv vyrobených firmou Arnold Jung na Wikimedia Commons

Literatura

• Stefan Lauscher, Gerhard Moll: Jung-Lokomotiven. Geschichte und Lokomotiven der Arn. Jung Lokomotivfabrik in Jungenthal 1885–1987. EK-Verlag, Freiburg (Breisgau) 2012, ISBN 978-3-88255-797-8.