Fotbal začal hrát v rodném městě Leggiuna. V roce 1962 odešel hrát do třetiligovéhoLegnana. Zde po jedné sezoně odešel za 37 milionu lir do druholigovéhoCagliari, kde zůstal do konce své kariéry. V první sezoně jako 18letý, pomohl se svými 8 brankami k postupu do nejvyšší ligy. V sezoně 1966/67 vstřelil 18 branek z 23 utkání a stal se nejlepším střelcem ligy. Toto ocenění získal poté ještě v sezonách 1968/69 (20 branek) a 1969/70 (21 branek). Největšího klubového úspěchu dosáhl v sezoně 1969/70, když získal svůj jediný titul v lize. Po úspěšné sezoně přišlo těžké zranění. Při reprezentačním utkání si zlomil nohu a musel dlouho čekat na uzdravení. V následující sezoně již byl v pořádku a pomohl klubu ke 4. místu v lize a sám vstřelil 21 branek, což jej zařadilo na 2. místo v tabulce střelců. I když střílel branky, klub se již na vrchní patro tabulky v lize nedostalo. I když po něm prahlo více klubů a nabízelo spoustu peněz, Luigi vždy prohlašoval že chce do konce své kariéry zůstat na Sardinii.[3] Konec kariéry nastal 1. února1976 proti Milánu, když mu protihráč natrhl sval na pravé noze. Navzdory různým pokusům o zotavení a jeho zařazení do týmu pro sezónu 1976/77, již nebyl schopen nastoupit na hřiště a tak ve věku 32 let ukončil kariéru. V nejvyšší lize nastřílel 156 gólů ve 289 zápasech a v Cagliari odehrál celkem 377 utkání a vstřelil 208 branek. Jeho číslo 11 bylo na jeho počest navždy vyřazeno ze sady dresů tohoto klubu. Jde o jediný případ v historii klubu.
Po fotbalové kariéře se věnoval propagaci fotbalu mezi mladými lidmi a v roce 1976 založil fotbalovou školu, která nese jeho jméno. V sezóně 1986/87 byl několik měsíců prezidentem Cagliari, poté tuto pozici přenechal Lucio Cordeddu. V roce 1990 začal svou činnost s federaci pro národní tým, nejprve jako doprovodný manažer a nakonec jako manažer týmu, tuto roli zastával do května2013, poté ji opustil kvůli postupujícímu věku.[6] Dne 18. prosince2019 byl jmenován čestným prezidentem Cagliari.[7]
Za reprezentaci odehrál první utkání ve věku 20 let, 27. června1965 proti Maďarsku (1:2). kde hrál o 8. minuty a stal se tak prvním fotbalistou klubu Cagliari co nastoupil ze reprezentaci.[8] Zúčastnil se zlatého ME 1968, kde odehrál druhé finále a vstřelil branku. Byl velmi dobrý střelec. Před turnajem MS 1970 nastoupil do 9 utkání a v nich vstřelil 12 branek. Na samotném turnaji odehrál všechna utkání a nechyběl ani minutu. Vstřelil tři branky a pomohl tak ke 2. místu. Dne 31. března1973 proti Lucembursku (5:0), vstřelil čtyři branky[9] a 29. září téhož roku překonal v historických tabulkách Meazzu v počtu branek. Branku číslo 34, vstřelil Švédsku (2:0).[10] Poté přidal ještě jednu branku a 35 vstřelenými góly se stal nejlepším střelcem v reprezentaci.[11] Poslední zápasy přidal na MS 1974 a poté po 42 utkání uzavřel reprezentační kariéru.
↑CROSETTI, Maurizio. Gigi Riva, è morto il mito del calcio italiano: nessuno ha segnato tanto come lui in azzurro. La Repubblica [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (italsky)
↑ Gigi Riva, légende du football italien, est mort, à 79 ans. Le Monde [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (francouzsky)