Fotbal začal hrát v Modeně. Po třech letech strávené ve druhé lize si jej všiml Inter a v roce 1952 ho koupil. Zde hrál tři roky, ve kterých v sezonách (1952/53, 1953/54) vyhrál tituly. Jenže moc příležitostí nedostával. Nastoupil jen do 40 utkání. V roce 1955 odešel na dva roky do Triestiny a pak odešel do Padovy, kde jej vedl slavný trenér Nereo Rocco. Zde se mu dařilo a celkem odehrál 91 utkání ve kterých vstřelil 50 branek. V roce 1960 odešel do Sampdorie. V sezoně 1960/61 se stal s 27 brankami (rekord klubu) nejlepší střelec ligy a pomohl tak klubu ke 4. místu v lize. Po třech letech se v roce 1963 vrátil domů do Modeny. Jenže i jeho 10 branek klub od sestupu nezachránil. Poslední utkání odehrál v roce 1964 a to v derby v dresu Turína.
Za reprezentaci odehrál devět utkání a vstřelil 2 branky.
Jako fotbalový trenér působil v nižších ligách. Největší úspěch byla role asistenta na MS 1990 trenéru Viciniho.
Italské království
Řád zásluh o Italskou republiku (30. 9. 1991) z podnětu Prezidenta Itálie [1]
