 Maloskalsko | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1997 |
| Vyhlásil | OÚ Jablonec nad Nisou |
| Nadm. výška | 257–638 m n. m. |
| Rozloha | 2935 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát | Česko Česko |
| Okres | Jablonec nad Nisou |
| Umístění | Malá Skála, Koberovy, Frýdštejn, Líšný, Pěnčín, Železný Brod |
| Souřadnice | 50°38′33,36″ s. š., 15°11′45,6″ v. d. |
  Maloskalsko | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodní park Maloskalsko je chráněné území vyhlášené v roce 1997, které leží při jihozápadní hranici okresu Jablonec nad Nisou Libereckého kraje, částečně v CHKO Český ráj. Leží na obou březích řeky Jizery, uprostřed bohaté přírody plné bizarních skalních měst. Pomyslným centrem, podle kterého je park pojmenován, je obec Malá Skála.[1]
Důvod vyhlášení
Záměr vyhlásit tento přírodní park vyplynul z dlouhodobé marné snahy o rozšíření chráněné krajinné oblasti Český ráj na území obcí Malá Skála, Koberovy, Frýdštejn, Líšný a částečně i Pěnčína a Železného Brodu.[1]
Popis území
Osu této oblasti tvoří řeka Jizera. Od Železného Brodu po Turnov meandruje v hluboce zaříznuté říční nivě, která protíná druhou osu Pojizeří – Ještědsko-kozákovský hřbet. Na tyto partie se vážou nejcennější lokality, jejichž některé části se již dříve staly součástí sítě chráněných území či významných krajinných prvků. Suché skály, Bučiny u Rakous, Ondříkovický pseudokrasový systém. Roztroušená zástavba vesnic a osad dotváří typický ráz této oblasti.
Vrcholové části území, kterým vévodí Vranovský hřeben a Suché skály, tvoří pískovcové skály. Součástí přírodního parku jsou náplavy Jizery, porostlé řídce vegetací a v širších místech k němu také patří říční niva i části strmých svahů s četnými sesuvy a rozsedlinami. Jizera slouží jako koridor pro sestup horských a podhorských druhů rostlin do nižších poloh. V opačném směru se údolím Jizery šíří teplomilná květena do hor.[1]
Rozdělení oblasti
Území přírodního parku je pro lepší možnosti popisu a vypracování plánu péče rozděleno do sedmi krajinných celků podle vlastnosti reliéfu:
- Drábovna a Frýdštejnsko
- Zbirohy a Sokol
- Vranovský a Koberovský hřbet
- Vrátsko, Líšný
- Sněhovsko
- Těpersko
- Údolí Jizery[1]
Fauna a flóra
Z původních lesních ekosystémů charakteristických pro tuto oblast jsou zde zastoupeny květnaté bučiny, acidofilní bory a borové doubravy. K významným nelesním ekosystémům patří podmáčené louky, bývalé pískovcové lomy, údolí Vazoveckého potoka a naleziště šafránu bělokvětého na Záborčí.
Vzhledem k velmi pestrému geologickému podkladu představuje Maloskalsko a přilehlá část Železnobrodska nepřebernou škálu společenstev a druhů, v níž se vyjímají reliktní prvky a zbytky původní vegetace zachované na těžce přístupných stanovištích (květnaté bučiny, borové doubravy, skalní bory, podmáčené louky, prameniště aj.). Z významných rostlinných druhů zde roste např. šafrán bělokvětý, korálice trojklaná, kapradina hrálovitá, střevíčník pantoflíček, okrotice červená, okrotice bílá a prstnatec májový. Pískovcová skalní města poskytují vhodné prostředí řadě významných ptačích druhů. Žijí zde otakárek fenyklový, batolec duhový, mlok skvrnitý, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký a další.[1]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přírodní park Maloskalsko na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Maloskalsko |
