Mi-6 | |
---|---|
![]() | |
Určení | těžký transportní vrtulník |
Výrobce | Mil Rostvertol |
První let | 5. září 1957[1] |
Zařazeno | 1962 |
Vyřazeno | 2002 (Rusko) |
Charakter | V zahraničí ve službě |
Uživatel | SSSR Aeroflot |
Výroba | 1959–1980[2] |
Vyrobeno kusů | přes 925 ks |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mil Mi-6 (v kódu NATO "Hook") je dvoumotorový sovětský transportní vrtulník klasické koncepce z druhé poloviny 50. let 20. století. V době svého vzniku byl největším vrtulníkem na světě.[3]
První prototyp stroje vzlétl v polovině roku 1957[3][4], sériově byl vyráběn od roku 1961, kdy získal Sikorského cenu za to, že jako první vrtulník překonal rychlost 300 km/h.
Stroj sloužil a dodnes ještě slouží jednak jako civilní verze pro 65 cestujících, jednak jako vojenská verze pro 70 výsadkářů a jako sanitní verze pro 41 nosítek pro raněné a lékařský doprovod. Byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 900 kusů strojů. Několik ozářených strojů Mi-6 je možné, spolu s ostatními kontaminovanými letadly, vojenskými, hasicími a jinými vozidly, spatřit na „hřbitovech“ poblíž Černobylu.
Upravené vrtulníky Mi-6 vytvořily 14 mezinárodních rekordů ve třídě E-1. 26. srpna 1964 dosáhl Mi-6 na uzavřeném 100 km okruhu rychlosti 340,15 km/h.[4] Ze stroje Mil Mi-6 konstrukčně vycházel montážní a přepravní vrtulník Mil Mi-10.[4]
Konstrukce
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Mi-6.jpg/280px-Mi-6.jpg)
Mil Mi-6 má klasickou vrtulníkovou koncepci, tzn. jeden hlavní a jeden ocasní rotor. Hlavní rotor je 5-listý, ocasní má čtyři listy. Charakteristikou tohoto stroje je pomocné křídlo o rozpětí 15,3 m. Jeho účelem je odlehčení nosného rotoru při vysokých rychlostech – až o 20%. Toto pomocné křídlo lze odmontovat, čímž se zvýší nosnost (vhodné zejména při přepravě na kratší vzdálenosti).[4]
Nákladová kabina má rozměry:[4]
- délka: 12,0 m
- šířka (v úrovni podlahy): 2,65 m
- výška: 2,5 m (v přední části 2,05 m)
- celkový objem činí 80 m3
V nákladové kabině je standardně také elektricky ovládaný jeřáb o nosnosti 800 kg. Do nákladového prostoru mohou najet po rozevření dvoudílných dveří v zádi a sklopení nákladové rampy např. nákladní či terénní automobily, samohybné raketové komplexy, děla, atd. Hmotnost nákladu může být až 12 000 kg. Pro nástup a výstup osob lze použít i troje boční dveře. Na vnější boky trupu lze připevnit přídavné nádrže, každá pojme 3 500 litrů paliva.[4]
Varianty
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/POL_Lublinek_Mi6.jpg/280px-POL_Lublinek_Mi6.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/Peruvian_Mi-6_Hook_helicopters_during_an_exercise.jpg/280px-Peruvian_Mi-6_Hook_helicopters_during_an_exercise.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/Aeroflot_Mil_Mi-6.jpg/280px-Aeroflot_Mil_Mi-6.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Anokhin_Vitaly_-_cameraman-4.jpg/280px-Anokhin_Vitaly_-_cameraman-4.jpg)
Mi-6A (Hook-A)
- Základní transportní verze. Některé vojenské stroje mohou mít v přídí nainstalovaný pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.[4]
Mi-6VKP (Hook-B)
- Létající velitelské stanoviště pro podporu pozemních sil.[4]
Mi-6ATZ
- Verze určená pro zásobování vojsk pohonnými hmotami. Od ní odvozená protipožární varianta má v trupu zásobník vody na 12 000 litrů.[4]
Uživatelé
Civilní uživatelé
Polsko Polsko
- konstruktérské firmy Instal a Elbud provozovaly v letech 1974-1985 tři stroje Mi-6A [5]
Vojenští uživatelé
Mil Mi-6 využívaly nebo dosud využívají tyto země:
Afghánistán Afghánistán
Alžírsko Alžírsko
Ázerbájdžán Ázerbájdžán
Bělorusko Bělorusko
Bulharsko Bulharsko
Čína Čína
Egypt Egypt
Etiopie Etiopie
Indonésie Indonésie
Irák Irák
Kazachstán Kazachstán
Laos Laos
Peru Peru
Polsko Polsko
Rusko Rusko
Sýrie Sýrie
Ukrajina Ukrajina
Uzbekistán Uzbekistán
Vietnam Vietnam
Zimbabwe Zimbabwe
Specifikace
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/77/Mil_Mi-6_HOOK.png/450px-Mil_Mi-6_HOOK.png)
Data podle: Zdobinský[6]
Technické údaje
- Pohonná jednotka: 2x Solovjov D-25V; 4 045 kW
- Délka trupu: 33,20 m
- Délka s otáčejícími se rotory: 41,75 m
- Průměr nosného rotoru: 35,0 m
- Průměr vyrovnávacího rotoru: 6,3 m
- Výška: 9,85 m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 27 250 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 42 500 kg
- Únosnost: 12 000 kg
Výkony
- Maximální rychlost: 300 km/h
- Cestovní rychlost: 250 km/h
- Dynamický dostup: 4500 m
- Statický dostup s vlivem země: 2500 m
- Dolet: 600 km (s 8000 kg nákladu)
Výzbroj
- pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.
Reference
- ↑ Mil Mi-6 helicopter - development history, photos, technical data
- ↑ vectorsite.net [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Mil Mi-6 „Hook“, s. 312.
- ↑ a b c d e f g h i ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132.
- ↑ Wacław Hołyś, Największy i najszybszy, Wiraże nr.6/2005, str. 27. (polsky)
- ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2.
Literatura
- Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X.
- ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.
- Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mil Mi-6 na Wikimedia Commons
- Mil Mi-6/Mi-22, RUSLET – velká encyklopedie ruského a čínského letectví
- Mi-6, Aviastar.org (anglicky)
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mi-6 |