Miju Katová

Miju Katová 加藤 未唯
Miju Katová ve Wimbledonu 2018
Stát	Japonsko Japonsko
Datum narození	21. listopadu 1994 (29 let)
Místo narození	Kjóto, Japonsko[1]
Bydliště	Kjóto, Japonsko[1]
Výška	156 cm[1]
Profesionál od	2013
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 354 643 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	216–176
Tituly	0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění	123. místo (18. září 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo kvalifikace (2016, 2017)
French Open	1. kolo (2017)
Wimbledon	2. kolo kvalifikace (2017)
US Open	2. kolo kvalifikace (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	297–243
Tituly	5 WTA, 2 WTA 125, 13 ITF
Nejvyšší umístění	26. místo (1. ledna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2017)
French Open	čtvrtfinále (2024)
Wimbledon	3. kolo (2023)
US Open	3. kolo (2016, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2024)
French Open	vítězka (2023)
Wimbledon	1. kolo (2019, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240206a6. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miju Katová (japonsky 加藤 未唯, Kató Miju, * 21. listopadu 1994 Kjóto) je japonská profesionální tenistka. Na grandslamu zvítězila s Timem Pützem ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů. Dvě výhry vybojovala také v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 123. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2024 na 26. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 28. příčka. Trénuje ji Adam Lownsbrough. Dříve tuto roli plnil Rjúdži Óhara.^[1]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Thajsku, v němž s Makoto Ninomijovou vyhrály čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.^[3]

Tenisová kariéra

V juniorské kategorii se s krajankou Eri Hozumiovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2009, když na turnaji v Kjótu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2015 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále travnaté soutěže přehrála krajanku Makotu Ninomijovou.^[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace, do níž obdržela divokou kartu, podlehla Maďarce Katalin Marosiové ve dvou setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během říjnového Hong Kong Tennis Open 2015, kde postoupila z kvalifikace. V první fázi ji zastavila ruská turnajová šestka Darja Gavrilovová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na únorovém Taiwan Open 2016, na němž zdolala francouzskou kvalifikantku Sherazad Reixovou. Poté však nenašla recept na třetí nasazenou Kazašku Julii Putincevovou.^[1][2]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Eri Hozumiové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Hozumiovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rozhodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.^[1]

Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na US Open 2015, kde na úvod odebrala Kataryně Bondarenkové pouze dva gamy. Po boku stálé deblové partnerky Eri Hozumiové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.^[1] Ve třetím kole deblové soutěže French Open 2023 byla s Indonésankou Aldilou Sutjiadiovou diskvalifikována, když po skončení výměny neúmyslně zasáhla sběračku míčů na protilehlé straně dvorce. Následovala ztráta bodů a finanční odměny ze čtyřhry. Bouzková se Sorribesovou Tormovou tak postoupily do čtvrtfinále.^[4] Přesto si z Roland Garros odvezla první grandslamovou trofej, když s Němcem Timem Pützem vyhrála smíšenou čtyřhru. Ve finále zdolali kanadsko-novozélandský pár Bianca Andreescuová a Michael Venus. Pařížský mix ovládla jako třetí japonský tenista po Hirakiové v roce 1997 a Šibaharaové v roce 2022.^[5]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítězka	2023	French Open	antuka	Tim Pütz	Bianca Andreescuová Michael Venus	4–6, 6–4, [10–6]

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	17. září 2017	Tokio, Japonsko	tvrdý	Zarina Dijasová	2–6, 5–7

Čtyřhra: 13 (5–8)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	14. února 2016	Kao-siung, Tchaj-wan	tvrdý	Eri Hozumiová	Čan Chao-čching Čan Jung-žan	4–6, 3–6
Vítězka	1.	10. dubna 2016	Katovice, Polsko	tvrdý (h)	Eri Hozumiová	Valentyna Ivachněnková Marina Melnikovová	3–6, 7–5, [10–8]
Finalistka	2.	7. ledna 2018	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Eri Hozumiová	Sara Erraniová Bibiane Schoofsová	5–7, 1–6
Finalistka	3.	září 2018	Hirošima, Japonsko	tvrdý	Makoto Ninomijová	Eri Hozumiová Čang Šuaj	2–6, 4–6
Vítězka	2.	září 2018	Tokio, Japonsko	tvrdý (h)	Makoto Ninomijová	Andrea Sestini Hlaváčková Barbora Strýcová	6–4, 6–4
Finalistka	4.	říjen 2019	Tchien-ťin, Čína	tvrdý	Nao Hibinová	Šúko Aojamová Ena Šibaharaová	3–6, 5–7
Finalistka	5.	březen 2020	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Wang Ja-fan	Kateryna Bondarenková Sharon Fichmanová	6–4, 3–6, [7–10]
Finalistka	6.	červenec 2022	Hamburk, Německo	antuka	Aldila Sutjiadiová	Sophie Changová Angela Kulikovová	3–6, 6–4, [6–10]
Finalistka	7.	říjen 2022	Monastir, Tunisko	tvrdý	Angela Kulikovová	Kristina Mladenovicová Kateřina Siniaková	2–6, 0–6
Vítězka	3.	leden 2023	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Aldila Sutjiadiová	Leylah Fernandezová Bethanie Mattek-Sandsová	1–6, 7–5, [10–4]
Vítězka	4.	srpen 2023	Cleveland, Spojené státy	tvrdý	Aldila Sutjiadiová	Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová	6–4, 6–7(4–7), [10–8]
Finalistka	8.	29. října 2023	Ču-chaj, Čína	tvrdý	Aldila Sutjiadiová	Beatriz Haddad Maiová   Veronika Kuděrmetovová	3–6, 3–6
Vítězka	5.	únor 2024	Hua Hin, Thajsko	tvrdý	Aldila Sutjiadiová	Kuo Chan-jü Ťiang Sin-jü	6–4, 1–6, [10–7]

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	27. listopadu 2016	Honolulu, Spojené státy	tvrdý	Eri Hozumiová	Nicole Gibbsová Asia Muhammadová	6–7(3–7), 6–3, [10–8]
Finalistka	1.	květen 2022	Paříž, Francie	antuka	Oxana Kalašnikovová	Beatriz Haddad Maiová Kristina Mladenovicová	7–5, 4–6, [4–10]
Vítězka	2.	srpen 2022	Vancouver, Kanada	tvrdý	Asia Muhammadová	Tímea Babosová Angela Kulikovová	6–3, 7–5

Finále na okruhu ITF

Dvouhra: 8 (4–4)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	29. července 2013	Fort Worth, Spojené státy	tvrdý	Lauren Embreeová	6–3, 1–6, 1–3skreč
Vítězka	1.	24. května 2015	Karuizawa, Japonsko	tráva	Makoto Ninomijová	7–6(7–5), 5–7, 6–1
Finalistka	2.	25. května 2015	Balikpapan, Indonésie	tvrdý	Lu Ťia-ťing	4–6, 4–6
Vítězka	2.	18. července 2015	Bangkok, Thajsko	tvrdý	Nigina Abduraimovová	7–5, 6–2
Finalistka	3.	24. října 2015	Hamamacu, Japonsko	tráva	Šúko Aojamová	2–6, 1–6
Vítězka	3.	27. března 2016	Canberra, Austrálie	antuka	Anna Bondárová	6–4, 7–6(7–3)
Finalistka	4.	listopad 2022	Jokohama, Japonsko	tvrdý	Han Na-lae	5–7, 0–6
Vítězka	4.	prosinec 2023	Kjóto, Japonsko	tvrdý (h)	Juriko Mijazakiová	6–4, 2–6, 6–2

Čtyřhra (13 titulů)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	poražené finalistky	výsledek
1.	17. září 2011	Kjóto, Japonsko	koberec	Riko Sawajanagiová	Kazusa Itová Tomoko Tairová	6–4, 7–6(7–5)
2.	15. října 2012	Makinohara, Japonsko	tráva	Eri Hozumiová	Monique Adamczaková Caroline Garciaová	7–6(8–6), 6–3
3.	14. září 2013	Kjóto, Japonsko	koberec (h)	Hiroko Kuwatová	Mana Ajukawová Emi Mutagučiová	6–4, 6–2
4.	4. července 2014	Bangkok, Thajsko	tvrdý	Akiko Ómaeová	Kamonwan Buajamová Nungnadda Wannasuková	6–0, 6–0
5.	30. března 2015	Bangkok, Thajsko	antuka	Nao Hibinová	Mijabi Inoueová Akiko Ómaeová	6-4, 6-2
6.	18. května 2015	Karuizawa, Japonsko	tráva	Rika Fudžiwarová	Mana Ajukawová Makoto Ninomijová	6–2, 6–0
7.	14. června 2015	Kašiwa, Japonsko	tvrdý	Akiko Ómaeová	Mana Ajukawová Makoto Ninomijová	6–2, 5–7, [10–8]
8.	20. června 2015	Inčchon, Jižní Korea	tvrdý	Kotomi Takahatová	Choi Ji-hee Kim Na-ri	4–6, 6–3, [10–7]
9.	2. května 2016	Gifu, Japonsko	tvrdý	Eri Hozumiová	Hiroko Kuwatová Ajaka Okunová	6–1, 6–2
10.	6. května 2017	Gifu, Japonsko	tvrdý	Eri Hozumiová	Katy Dunneová Julia Glušková	6–4, 6–2
11.	12. května 2017	Řím, Itálie	antuka	Eri Hozumiová	Jekatěrine Gorgodzeová Melanie Stokkeová	6–1, 6–4
12.	srpen 2019	Vancouver, Kanada	tvrdý	Nao Hibinová	Naomi Broadyová Erin Routliffeová	6–2, 6–2
13.	únor 2022	Monastir, Tunisko	tvrdý	Kisa Jošioková	Kristina Dmitruková Inès Ibbouová	6–4, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	2011	Australian Open	tvrdý	Eri Hozumiová	Demi Schuursová An-Sophie Mestachová	2–6, 3–6

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Čtyřhra

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miyu Kato (tennis) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miju Katová na Wikimedia Commons
• Miju Katová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Miju Katová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Miju Katová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Miju Katová na X (dříve Twitteru)
• Miju Katová na Instagramu