 Mormoopidovití | |
|---|---|
 netopýr listonosý (Mormoops megalophylla) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | letouni (Chiroptera) |
| Podřád | netopýrotvaří (Yangochiroptera) |
| Čeleď | mormoopidovití (Mormoopidae) Saussure, 1860 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mormoopidovití (Mormoopidae) představují nepočetnou čeleď netopýrů.
Systematika
Skupinu mormoopidovitých poprvé vymezil švýcarský přírodovědec Henri de Saussure roku 1860. Historicky byli považováni za podčeleď listonosovitých (Phyllostomidae), v 70. letech 20. století nicméně došlo k osamostatnění.[1]
Současná systematika tyto netopýry považuje za součást nadčeledi vampýrovci (Noctilionoidea),[2] kam se vyjma mormoopidovitých a listonosovitých řadí i furipterovití (Furipteridae), mystacinovití (Mystacinidae), noktilionovití (Noctilionidae), tyropterovití (Thyropteridae) a zřejmě i myzopodovití (Myzopodidae). Vampýrovci jsou rozšířeni převážně na jižní polokouli a jejich původ je pravděpodobně gondwanský, zřejmě africký.[3] Nejstarší fosilie mormoopidovitých, pocházející z Floridy, byly datovány do spodního oligocénu.[1]
Čeleď mormoopidovití se dělí na dva rody a 10 až 13 samostatných druhů:[2]
- rod Mormoops Leach, 1821[4][5]
- Mormoops blainvillei Leach, 1821 – netopýr Blainvilleův
- † Mormoops magna Silva-Taboada, 1974
- Mormoops megalophylla (Peters, 1864) – netopýr listonosý
- rod Pteronotus Gray, 1838
- Pteronotus alitonus Pavan, Bobrowiec & Percequillo, 2018
- Pteronotus davyi Gray, 1838 – netopýr lysý
- Pteronotus gymnonotus Natterer, 1843
- Pteronotus macleayii (Gray, 1839) – netopýr MacLeayův
- Pteronotus parnellii (Gray, 1843) – netopýr kníratý
- Pteronotus personatus (Wagner, 1843) – netopýr škraboškový
- † Pteronotus pristinus Silva Taboada, 1974
- Pteronotus quadridens (Gundlach, 1840) – netopýr pyskatý
Některé fylogenetické studie nicméně naznačují, že by tyto dva rody nemusely být sesterské, a celá skupina by tak nebyla monofyletická.[6]
Popis
Mormoopidovití představují spíše malé netopýry, jejich hmotnost činí 7 až 20 g. Od listonosovitých je lze na první pohled odlišit menšíma očima a absencí typického blanitého výrůstku na čenichu („listu“). Z obličeje jim však vždy vyrůstají různé kožovité chlopně nebo hřebeny, nejvýraznější u zástupců rodu Mormoops. Uši jsou středně velké, z vnějšího ucha (resp. tragu) opět vyrůstají výrazné záhyby kůže. Rostrum směřuje více či méně vzhůru. Celkový zubní vzorec činí 2.1.2.32.1.3.3 = 34. Ocas je krátký a vyčnívá z hřbetní plochy poměrně rozměrného uropatagia.[1][2]
Charakteristickým znakem těchto netopýrů je také přítomnost tuhých chloupků na tlamě, které svým vzhledem mohou připomínat knír. V angličtině se proto mormoopidovití někdy nazývají obecným jménem „kníratí netopýři“ („moustached bats“).[7]
Výskyt a ekologie
_(38053341645).jpg)
Mormoopidovití jsou převážně tropičtí netopýři, vyskytují se od jihozápadu Spojených států amerických a regionu Západní Indie jižně až do Brazílie. Jejich domovinou jsou především tropické pralesy, ale vyskytují se i v některých pouštních regionech.[1]
V mnoha tropických oblastech patří mormoopidovití k nejhojnějším netopýrům. Hnízdí v teplých, vlhkých jeskyních, přičemž jejich početné kolonie mohou čítat desítky, či dokonce stovky tisíc jedinců. Během večera se netopýři rozptýlí do širokého okolí a pátrají po potravě. Jsou striktně hmyzožraví: některé kolonie jsou schopny za jednu noc ulovit téměř 1,5 tuny hmyzu, a tak má jejich přítomnost velký dopad na místní ekosystémy. Mormoopidovití většinou loví poblíž vodních zdrojů. Jde o rychlé letce, k čemuž jim napomáhají dlouhá, úzká křídla. Svými manévrovacími schopnostmi připomínají netopýrovité (Vespertilionidae) z mírného pásu.[1][2]
Délka březosti u těchto netopýrů činí asi dva měsíce. Samice rodí jediné mládě, jež obvykle přichází na svět na začátku období dešťů.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)
- ↑ a b c d FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 307. (anglicky)
- ↑ HAND, Suzanne J.; BECK, Robin M. D.; ARCHER, Michael. A new, large-bodied omnivorous bat (Noctilionoidea: Mystacinidae) reveals lost morphological and ecological diversity since the Miocene in New Zealand. Scientific Reports. 2018-01-10, roč. 8, čís. 1, s. 235. Dostupné online [cit. 2023-01-17]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-18403-w. PMID 29321543. (anglicky)
- ↑ http://www.departments.bucknell.edu/biology/resources/msw3/browse.asp?id=13801470
- ↑ mormoopidovití [online]. BioLib [cit. 2023-01-16]. Dostupné online.
- ↑ AGNARSSON, Ingi; ZAMBRANA-TORRELIO, Carlos M.; FLORES-SALDANA, Nadia Paola. A time-calibrated species-level phylogeny of bats (Chiroptera, Mammalia). PLoS Currents. 2011-02-04, roč. 3, s. RRN1212. Dostupné online [cit. 2023-01-16]. ISSN 2157-3999. DOI 10.1371/currents.RRN1212. PMID 21327164. Archivováno 9. 3. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ a b MCDADE, M. C. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. ISBN 0-7876-7750-7. S. 435–442. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mormoopidovití na Wikimedia Commons 
Taxon Mormoopidae ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mormoopidovití |
