Mridanga (hindsky मृदंग, tamilsky மிருதங்கம், kannadsky ಮೃದಂಗ, skt. mṛd hlína, anga tělo.), jinak také mridungam, mritanga, mrdangam, khol, khole, je indický hudební bicí nástroj hojně užívaný v hudbě severní a jižní Indie.
Popis
Tělo tvaru dvou spojených komolých kuželů s hranou uprostřed nazývanou antarnemi, je vyrobeno z pálené hlíny (na těle jsou pak znatelné rýhy od vytáčení zvané rekha), vzácněji z mosazi, dnes někdy také ze sklolaminátu osazeno dvěma rozdílně velkými a rozdílně znějícími blánami. Větší blána se nazývá bayan vydává hlubší tón, přičemž zároveň umožňuje hrát glissanda. Menší blána nese označení dayan a co do zvuku vydává vyšší tóny. Každá z blan nazývaných jinak purí je na okraji opatřena obroučkou pagri neboli gajara, spletenou spirálovitě z kůže a spojenou provleknutím pomocí pásků nazývaných tasma nebo chot (v podstatě se jedná o jeden dlouhý pásek) s obroučkou druhé blány. Z obou obrouček vychází očko vijaka pro uchycení popruhu z bavlny zvaného karmapatta. Vzhledem k velkému počtu provléknutí tam a zpět je tělo z velké části pokryto koženými pásky. Pod obroučkou je vrstva kůže nazývaná kinar přitlačující vlastní blánu k tělu. Obě blány jsou opatřeny černě zbarvenými disky syahi/ank/gob vytvořenými postupným nanášením soustředných kruhových vrstev pasty vyrobené ze směsi vody, rýžového škrobu, uhlíku, oxidů kovů a dalších přísad. Prostor mezi kinarem a syahi se nazývá madian nebo sur. Veškeré kožené součásti se vyrábějí vždy výhradně z kůže přirozeně uhynulých zvířat.
Technika hry
Hráč má nástroj při hře na klíně tak, že menší blána směřuje doprava a větší doleva, případně pokud hraje vestoje, je nástroj zavěšený na popruhu. Hrají se rytmy dané kombinací slabik definovaných pro každou blánu zvlášť (slabiky dayan: Nak, Ta, Tak, Ti, Tik, Te, Tek, Re, Rek, slabiky bayan: Khi, Ghe, Ghin, Kot, Gi) a dohromady dané mantrou. Z nejčastějších například DhaGi TeTe Nak DheNa Každá ze slabik má určené místo úhozu na bayanu či dayanu, přičemž vznikají i zvuky složené (např. Dha). Pro úhozy se používá všech prstů, nejméně však malíčku a palce. Ladit lze tak, že přitáhneme pár pásků tasma k sobě, což provedeno na více místech umožní, i když v menší míře, měnit tón blány.
Původ a použití
Podle vaišnavské tradice je mridanga totožná s flétnou Pána Kršny a byla vynalezena a sestavena Pánem Čaitanjou Maháprabhuem. Zmiňují ji však již Bhágavata Purána[1] a Kautilja (Čánakja).[2] Nejpodstatnějšího využití má při doprovodu duchovních písní (bhajan) a při společném zpívání svatých jmen Pána Kršny (kírtan).
Zacházení
Vzhledem k nejčastěji použitému materiálu (hlína) je třeba s mridangou zacházet velice opatrně. I malý náraz může způsobit trhlinu ve stěně těla. Mridangu nikdy nepokládáme na velkou blánu, ale vždy vodorovně. Je vhodné umístit ji na místě s nízkou vlhkostí, zároveň však také daleko od zdrojů tepla, tak aby se blány ani nepovolovaly ani nehrozilo prasknutí přepětím. Nikdy ji také nepřekračujeme.
Poznámky
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mridanga na Wikimedia Commons - Chant and be happy - výukové stránky hry na mridangu - anglicky
- Learning Mrdanga - výukové stránky hry na mridangu - anglicky
- Hare Kršna - Oficiální stránky Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny
- Stokakrsna das
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mridanga |
